Komunisté uškodili Čechům stejně jako nacisté. Teď Konečná blábolí o změně současného režimu
Předsedkyně komunistické strany Kateřina Konečná, ale také Okamurova SPD, Trikolóra, Rajchlovo Pro i další příznivci současné opozice vyzývají ke změně režimu. Nestačí jim změna vlády, která by odpovídala výsledkům voleb. Chtějí upravovat Ústavu, představují si větší kontrolu médií, justice i školství. Tvrdí, že nežijeme ve skutečné demokracii a v právním státě. Zejména od komunistů a Konečné je to nebetyčná drzost, protože jejich předchůdci po desetiletí devastovali českou společnost i ekonomiku, stejně jako kdysi nacisté.
Pokud by komunistka Konečná a další zástupci opozice chtěli ve volbách nahradit vládu, mohli bychom o věci diskutovat jinak. Volby jsou v demokratické a svobodné společnosti vždy voláním po změně, která probíhá na základě vůle voličů. Ovšem změna režimu je jiné kafe.
Jaký režim si vlastně Konečná, Okamura a jim podobní představují? Jakého typu by měl ten režim být? Orbánovského a ficovského střihu? Nebo snad u toho hodlají použít prvky autoritářství à la Putin a Si Ťin-pching? Konečná by možná zašla pro nějakou inspiraci i ke kreaturám íránských ájatolláhů, s jejichž zástupci se opakovaně setkává.
Volání po změně stávajícího režimu je nebezpečné a zrádné, zejména když je spojeno se záměrem někoho jiného v budoucnosti umlčet a omezit. Paradoxní u toho je, že právě političtí exorcisté jako jsou Konečná, Okamura, Rajchl, Sterzik, Majerová, Foldyna si senátorka Zwyrtek Hamplová tvrdí, že v České republice panuje cenzura. Blábolit o něčem takovém v době, kdy si užíváme největší svobody slova a projevu v naší historii, vyžaduje notnou dávku cynismu a intelektuální zabedněnosti.
Poté, co Češi zažili vražedné omezení svobody za nacistické krutovlády v čase druhé světové války a desetiletí komunistického marasmu, musíme k výzvám na změnu současného demokratické režimu přistupovat s největší možnou dávkou podezření. Protože na něco takového můžeme nakonec všichni doplatit. To neznamená, že vládnutí, státní správa, vzdělávaní, justiční systém či hospodářství nepotřebují v České republice změny a modernizaci. Jistěže ano, ale přeskočit u toho stávající režimní mantinely pod praporem Konečné či Okamury by byla sebevražda. To by si měl uvědomit i Andrej Babiš, pokud by chtěl někdy s podobnými lidmi vládnout.
Komunistce Kateřině Konečné a jejím soudruhům bych u toho chtěl připomenout, že od 30. července 1993 je v České republice platný Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.), který odsuzuje komunistický režim v bývalém Československu. V jeho úvodu se kromě jiného píše: „Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům…“
Obava, že s Konečnou, Okamurou a spol. k podobným excesům, které zákon č. 198/1993 odsuzuje, opět doplujeme, je oprávněná. Jak nám ale ukazuje minulost i přítomnost, volič někdy zvolí i ďábla, který ho pak v rámci vyvolaných změn zničí.
