Martin Bartkovský: Barbarské ruské vraždění a Trump jako akvarijní rybička
Jeho příznivci nejen v USA, ale po celém světě doufali i věřili, že po usednutí do Oválné pracovny nastane konečně „vláda zdravého rozumu“. Donald Trump ale zatím dělá pravý opak. Podobně jako malé oranžové akvarijní rybičky dokazuje, že udrží pozornost jen u jednoho tématu. Po vyhrožování Dánsku či Kanadě dobyvačnou agresí, přetrhání letitých bezpečnostních záruk, nadbíhání Putinovi a vysmívání Ukrajině dál pokračuje v rozvrtávání americké ekonomiky. Zatímco jeho nejbližší přátelé bohatnou, ostatní Američané chudnou. Ukrajinci umírají, Rusové se smějí, Číňané zbrojí. Opravdová „klauniáda“ se vším, co k tomu patří.
Donald Trump se ale posledních pár dní nevěnoval ničemu. V televizi zrovna běžel nejslavnější golfový turnaj Masters. Jeho pozornost tak zcela ovládla soutěž o slavné zelené sako, které si na sebe obleče vítěz prestižního turnaje v Augusta National Golf Clubu. Nic jiného neřešil. Ani to, jak ekonomičtí experti zoufale sledují jeho pokusy s celními tarify, které mají již teď za následek miliardové škody. Neřeší, že svými tweety o nákupech akcií a následným pozastavením cel ovlivnil burzovní hodnoty natolik, že by kdokoli jiný za podobnou manipulaci už dávno seděl ve vězení. Neřeší desítky mrtvých v ukrajinském městě Sumy, kam Rusové schválně na Květnou neděli vyslali dvě balistické rakety. Trump jen vypnul televizi, šel na své soukromé golfové hřiště a švihl holí. A bylo ticho.
Od Putina to byl mimořádně barbarský krok. I když krvavá ruská válka trvá už více než 1000 dní, zvířata z Kremlu dokážou mírou své bestiality neustále překvapovat. Posilněn současnou americkou nemohoucností vypálil dvě rakety Iskander. Jedná se o osmimetrové a skoro čtyři tuny vážící bestie. V tomto případě vybavené kazetovou municí jen kvůli tomu, aby zabily co nejvíc ukrajinských civilistů. Načasovaných tak, aby zasáhly věřící při cestě na bohoslužbu v rámci Květné neděle. Proč? Protože mohou. Reakcí světa byla v lepším případě rázná slova. V tom horším mlčení.
Špičky americké diplomacie se odvážily k výrokům, že je takové chování Moskvy „nepříjemné“, či dokonce „neslušné“. Ale jak už jsem v editorialu psal v minulosti, Trumpovi hoši budou raději osobně šikanovat Zelenského, než aby Putinovi řekli ostřejší slovo do telefonu. Ruský diktátor má Trumpa omotaného kolem prstu, a když se pozornost amerického prezidenta na pár vteřin stočí na východ Evropy, osobně mu rád všechno vysvětlí a pošle ho opět hrát golf. Evropa na tenhle tichý toleranční patent Ruska s USA zareagovala zprvu poměrně rychle vytvořením koalice ochotných. Nyní ale vidíme klasické váhání a krčení ramen, které náš kontinent předvádí už třetí rok.
Představitelé české vlády i prezident útok ostře odsoudili. Představitelé parlamentní opozice mlčí, ti z mimoparlamentní stále opakují, že si za to může Ukrajina hlavně sama. Jenže ty lidi z ukrajinského města Sumy, které je velké jako naše Ostrava, šli prostě jen do kostela. A tisíce kilometrů vzdálený psychopat si řekl, že je prostě zmasakruje. Protože je to on, kdo nechce mír. Je to on, kdo chce Ukrajinu nejen porazit a dobýt, ale kdo v ní chce zadusit všechny tendence na demokratický život podle evropského standardu.
Začínám pomalu chápat, proč má tenhle přístup v Česku stále tolik příznivců a proč stranám, které tohle otevřeně podporují, rostou preference. Ruská mentalita je taková, že Rusové se nechtějí mít lépe, ale chtějí, aby se všichni na světě měli tak špatně jako oni. A to konvenuje těm Čechům, kteří si přejí, aby sousedova koza zdechla. A právě takovou náturu teď v rámci volební kampaně bude řada antisystémových vůdců roztleskávat. Já stále věřím, že jsou Češi dostatečně odolní a tuhle zkoušku vydrží. Od demokratických politiků chci ale něco na oplátku. Chci, aby byli ráznější a iniciativnější. Aby spolu s Poláky, Pobaltím i Skandinávií byli lídry ve vojenské pomoci Ukrajině. Aby konečně bouchli do stolu a řekli, že ruskému vraždění Ukrajinců udělají přítrž. Času na to mají málo, moskevské zásoby iskanderů jsou stále vysoké. A ukrajinská krev bohužel stále příliš levná.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
