Jaroslava Pokorná Jermanová na tiskové konferenci po vyhlášení výsledků evropských voleb (9.6.2024)

Jaroslava Pokorná Jermanová na tiskové konferenci po vyhlášení výsledků evropských voleb (9.6.2024) Zdroj: Blesk:Jakub Poláček

Volební štáb ANO:  Jaroslava Pokorná Jermanová (21.9.2024)
Volební štáb ANO:  Jaroslava Pokorná Jermanová (21.9.2024)
Tiskovka po jednání stínové vlády ANO: Havlíček, Schillerová a Pokorná Jermanová (7.9.2023)
Tiskovka po jednání stínové vlády ANO: Havlíček, Schillerová a Pokorná Jermanová (7.9.2023)
Prezidentské volby 2023: Do volebního štábu Andreje Babiše dorazila Jaroslava Pokorná Jermanová, bývalá hejtmanka Středočeského kraje (14. 1. 2023)
7 Fotogalerie

Vladimír Mertlík: Krátký návrat do budoucnosti aneb Fantasmagorické představy europoslankyně Jermanové

Vladimír Mertlík

Před necelými dvěma týdny byly součástí obsahu sesterského Panoptika i filozofické a politologické sentence europoslankyně Jaroslavy Pokorné Jermanové (JPJ, čti Džej Pí Džej) nad kořeny ruské agresivní války na Ukrajině. K tomu přidala moudro o budoucnosti Evropy i o způsobu, jak bude situaci řešit ona, jakmile dostane příležitost.

Důvod, proč se Zpětné zrcátko k myšlenkám JPJ vrací, není v jejich hloubce – stejné kraviny lze často slyšet i od jiných myslitelů její kategorie. Důvod je ve srovnání evropských dějin 20. století a dneška, tedy dějů vzdálených od sebe sto let s historickým rozhledem JPJ odpovídajícím životním zkušenostem jepice. Nechme stranou fantasmagorické představy provinční hospodyňky, která se omylem ocitla na zámeckém plese, kde sní o svém významu. Okouzlena sama sebou netuší, že k jejímu ztracenému střevíčku ten druhý do páru žádný princ hledat nebude. Srovnání dějin je ale poučné i pro ty z nás, kteří jsme při dějepise dávali větší pozor než JPJ. Erupce znalostí paní europoslankyně v kontrastu s fakty je užitečná k pochopení myšlenkových proudů lidí jejího typu a jejich chápání politické situace. Važme i svá slova a volby. Nevysmívejme se sousedovi, že zůstal „po škole“, zítra to můžeme být my! Zpětné zrcátko má na paměti své oblíbené rčení: „Dějiny nikde nezačínají ani nekončí. I zítřejší budoucnost, bude pozítří minulostí. Jediné, co platí, je fakt, že nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!“

Je s podivem, kolik společných indicií má rusko-ukrajinský konflikt vč. kořenů s krizí po nástupu nacismu k moci roku 1933, jen patnáct let po podpisu příměří ve vagonu u Compiegne 11. listopadu 1918. Příměří, které Versailleská smlouva z 10. ledna 1920 změnila z pohledu Němců na ponižující kapitulaci Německa s cílem degradovat ho na bezvýznamnou zemi s cejchem jediného viníka Velké války a placení 269 miliard zlatých marek, ekvivalentu 96 tisíc tun zlata reparací! Je neuvěřitelné, že definitivní tečku za Velkou válkou učinilo Německo až 3. října 2010 (!) úhradou poslední splátky 70 milionů eur úroků z dluhopisů, které vydalo v letech 1924 a 1930, aby mělo hotovost na gigantické reparace. Právě ty byly pro Němce symbolem frustrace a ponížení a pro Hitlera výtahem k moci v roce 1933, když slíbil, že: „Tuto válku nakonec vyhrajeme, Versailleskou smlouvu roztrhám a Německo obnovím v jeho bývalé velikosti!“

Pak už šlo vše ráz na ráz! Vítězný plebiscit o statutu Sárska z 13. ledna 1935 a jeho znovupřipojení k Německu. Remilitarizace Porýní 7. března 1936, kam wehrmacht vpochodoval, aniž by jednotky měly jediný ostrý náboj. Zjara dva roky poté (1938) anektování Rakouska, na podzim Mnichovskou dohodou získané Sudety, 14. března 1939 schvaluje Slovensku samostatnost, aby den poté vyhověl „žádosti“ ruin ČSR o Vůdcovu ochranu v podobě protektorátu Čechy a Morava. Nacismus za přihlížení světa v roli ohromeného publika přechází od andante k allegro molto, aby 23. srpna 1939 uzavřel smlouvu o přátelství a neútočení se Sovětským svazem. Díky tomu hraje od 1. září 1939 Třetí říše podle jiných not v tempu molto vivace – Polsko, Dánsko, Norsko, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie, Řecko, Jugoslávie, severní Afrika, Střední východ až po finále 1941 v SSSR a Pobaltí.  

Vladimir Putin má rozpad Sovětského svazu z 26. prosince 1991 za stejně ponižující katastrofu a likvidaci s cílem degradovat ho na bezvýznamnou mocnost jako Němci Versailleskou smlouvu. Zásadní rozdíl je ale v tom, že Sovětský svaz nikdo vojensky ani v sebeobraně nenutil ke kapitulaci. Jeho rozpad byl implozí čehosi, co nebylo samo již schopno existovat. Silou, která ho zničila zvenčí, byl tlak hospodářské a ekonomické neschopnosti, když bolševická diktatura všechny prostředky vrhla na financování tzv. závodů ve zbrojení v přípravě na příští vlastní světovou agresi. Zpětné zrcátko pro tento jev s oblibou používá příměr, že Sovětský svaz byl Američany „uzbrojen do trenýrek“.

A pak že sankce nefungují!

Reakcí na jeho chcípání byly odstředivé tendence do té doby okupovaných satelitů.

Smrtelné křeče vedly bolševickou diktaturu k prvním krvavým pokusům o revanš a návrat na trůn již v roce 1990 v Pobaltí. V téže době projde Rusku první dokončený separatistický převrat v Moldávii, od níž se na přelomu roku 1991 odtrhlo Podněstří. Tamní vzbouřenci poté s vojenskou pomocí Ruska vyhlásili Podněsterskou moldavskou republiku, již uznaly jen Jižní Osetie a Abcházie (de iure části Gruzie), samy mezinárodně neuznávané separatistické státní útvary. Napjatá situace dlouholetého gruzínsko-abchazského konfliktu přerostla v letech 1992 až 1993 ve válku, do níž Rusko zdatně, ač nepřiznaně tak dlouho „foukalo“ jak do ohýnku, až za tichého očumování mírových jednotek OSN krize vyvrcholila v roce 2008 válkou i v Jižní Osetii. Rusko poskytlo vzbouřencům dobře známou bratrskou pomoc, uznalo nezávislost Abcházie i Jižní Osetie a poskytuje jim dodnes nezištnou pomoc i ochranu.

P.S.: V červnu 2022 Luhanskou lidovou republiku a Doněckou lidovou republiku uznala Sýrie, což zřejmě po pádu Bašára al-Asada už zase neplatí, a o měsíc později Kim Čong-Unova Korejská lidově demokratická republika. A to se vyplatí!

Svět mlčí, a proto 17. března 2014, poté co se po krátké invazi zelení mužíci změnili na ruské vojáky, vyhlásil krymský parlament nezávislý svrchovaný stát Republika Krym, který okamžitě požádal o vstup do Ruské federace a věřte, nevěřte, v úterý 18. března Vladimir Putin krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci schválili. Příběh zrodu kvazistátů Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky anektovaných Ruskem na podzim 2022 je jak přes kopírák stejnou verzí příběhu. 

Co má společného kapitulace nacistického Německa a rozpad bolševického Sovětského svazu? V praktických krocích a cílech všechno. Rozdíl je v tom, že Německo uznalo vinu, uhradilo škody, a co je nejcennější, stalo se jedním z nejdemokratičtějších států světa. Rusko dál nenávidí západní svět, kam rádo posílá své děti studovat a oligarchy si užívat. Nenávidí i západní kulturu, z níž si nevzalo ani samozřejmost hajzlpapíru!  

Ze škod, jež po něm zbyly jen v Milovicích, neuhradil ani kopějku. Na jeho existenci je nejcennější fakt, že existuje co nejdál od nás!

Pokud chce být laskavý čtenář prognostikem a odhadnout, kudy půjdou evropské dějiny, pokud Ukrajina padne, nechť si zopakuje, že: „Dějiny nikde nezačínají ani nekončí. I zítřejší budoucnost bude pozítří minulostí. Jediné, co platí, je fakt, že nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!“ Poté stačí dosadit si do rolí výše uvedených aktuální protagonisty dramatu i ty, kteří zatím čekají, až na ně přijde řada. Tajenku držte na paměti až do parlamentních voleb, kde na kandidátkách budou lidé – ANO, lidé jako europoslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová. Budete volit mezi tím, zda budete dál žít ve svobodné zemi s řadou chyb, nebo v zemi neomylného vůdce patřící k nejbližším přátelům Kim Čong-Unovy Korejské lidově demokratické republiky a Ruska.

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík