Zpětné zrcátko s ohledem na svůj věk pamatuje nejen události, které jsou pro většinu společnosti za horizontem obecné paměti, ale je schopno kompletovat do souvislostí i v pravidelných obdobích vracející se cykly. Koncem června obvykle vstupuje veřejný život do období, pro které se vžil výraz okurková sezóna. Stejné označení období, kdy se děje minimum mediálně významných událostí, má své ekvivalenty i jinde.
V angličtině je to silly season – blbá sezóna, v němčině pak die Sommerloch – letní díra či Sauregurkenzeit – čas kyselých okurek neboli okurková sezóna! Výraz Sauregurkenzeit se objevil v němčině zkomolením jidiš souvětí córes-jókres-cajt, tj. čas žalu a pokání. Došlo k tomu díky berlínskému dialektu, v němž zmíněné souvětí v jidiš výslovnosti znělo jako sauere Gurken – kyselé okurky.
Jak se Zpětnému zrcátku již před drahným časem podařilo zjistit, v české kotlině bývala okurková sezóna vždy spjata s informací o české učitelce sežrané na Jadranu žralokem. Nejstarší zpráva o učitelce napadené a roztrhané žralokem poblíž Terstu v červenci 1907 se objevuje v Národních listech z 11. září 1908!
Vzhledem k tomu, že první číslo Pražských poštovských novin, které zahájily vydávání českého periodického tisku, vyšlo 4. února 1719, jde z hlediska historie o bleskový vývoj. Událost nebyla zřejmě zapomenuta, jak komentuje o pět let později na titulní straně Národní politika ze 17. srpna 1913 slovy: „…Ještě že to zachránil ten žralok, jinak bychom nepoznali, že je léto. Račte znáti? Žralok jaderský! Má své zůstávání mezi Terstem a Dubrovníkem a každý rok sežere jednu českou učitelku.“
Čtyři roky válečných jatek, jimž padly za oběť miliony, potlačily zájem o konzumaci českých pedagožek na okraj veřejného zájmu. Důkazem zřejmě obnovené popularity této události za 1. republiky je poznámka Humoristických listů ze 13. srpna 1926, kde má popis tradiční letní události dobový, politicko-sarkastický podtext: „Jistou českou učitelku, koupající se v moři, napadl žralok, a že ji nepolknul, stalo se tím, že dle gáže učitelka byla soustem přec jen hubeným a nelákavým.“
Aktuální okurková sezóna přináší podobně senzační nesmysly. Místo zkonzumované učitelky, dvouhlavých telat a žab, jež dokážou skály pěstí rozbíjet, místo zpívajících medvědů a couvajících letadel přinášejí média zprávy o existenci slušných komoušů skrytých pod maskami vlastenců, bojovníků za mír pod diktátem agresora a stáda bekajících přežvýkavců pod vedením existencí, na které nezbylo místo v byznysu zázračných kastrolů. Žraloka lidožrouta vystřídaly polonahé zpocené velryby samožroutky zdůvodňující nahotu tvrzením, že mají rády své tělo, aniž by braly v úvahu, jak k tomu přijdou ostatní. Doplněny „zpěvačkami, moderátorkami či modelkami“ s jedinou předností – v objemu plastu jejich předností – dotvářejí obraz aktuální elity české společnosti.
Není divu, že do jejích řad patří i Jiří Kájínek, mnohonásobný recidivista a oblíbenec Miloše Zemana, odsouzený v roce 1998 na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu a neúspěšný pokus navíc. Poté, co se stal Kájínek hlavním trumfem kampaně prezidenta Zemana, užívá si dvojnásobný vrah život celebrity. Prodejem zločinů zrozený multimilionář si nedávno posteskl, že nebude mít nárok na důchod, protože během třiadvaceti let strávených v kriminále mu prý nebylo umožněno pracovat. Hledá-li hnutí Důchodci proti bídě profilovou tvář a charismatického vůdce, Zpětné zrcátko má takový nápad…
Není jediný! Jiří Kájínek by možná mohl vstoupit i do řad členů LVČR, pro méně znalé Legitimní věřitelé České republiky. Navíc by si polepšil o další dva miliony Kč, k jejichž zisku stačí na sraz těchto zapadlých vlastenců podle zakladatele LVČR Jana Macháčka přinést dva vytištěné podílové listy a dvě kopie prohlášení občana ČSR. Tyto dokumenty s podpisy a fotografiemi Tomáše Garrigua Masaryka a Milana Rastislava Štefánika zaručují prý petentům nárok na dva miliony korun vyplacené na společný účet (!) LVČR, z nějž se mají vypořádávat pohledávky zakladatele LVČR Jana Macháčka. No, nekupte to!
Má-li čekatel na členství v LVČR nutkání zjistit o osobě nového vůdce víc, stačí, aby se obrátil na kterékoliv policejní oddělení, kde mu sloužící orgán poskytne informace z policejního spisu o pátrání po Janu Macháčkovi jako nebezpečné osobě. Důkazem vysoké inteligence členů LVČR jsou útržky jejich hovorů v reportáži SeznamZpráv: „…Byla jsem i na akci, kdy jsme nečekaně vpadli na Ministerstvo financí. Dělám to kvůli svým dětem, aby mi je nesebrali… (sic!) Covid byl jen chřipka, kterou připravovali několik let dopředu. Já tomu ale nevěřila, stejně jako rozdělení Československa a podezřelý se mi zdál i rok 1989. Já jsem ten typ, který raději poslouchá než čte. Když něco čtu, tak tomu nerozumím úplně dobře…“ (sic!)
„Soudci se budou muset převychovat,“ sděluje v jiné skupince spolubojovníkovi muž středního věku. O tom, jak bude v České republice po převzetí moci LVČR vypadat právo, mají oba zcela jasno: „Není třeba, aby (soudci) znali veškeré právo, stačí naše dekrety!“ vyhlašuje druhý muž. Jako ozvěna únorového puče 1948 a dupotu ozbrojené lůzy zní na nitích „debat“ sociálních sítí hrozby této svoloče stejného rodu, „co se stane s jejich odpůrci, až se to obrátí – až to konečně praskne!“
Proč stojí za to se o existenci podobných existencí zmiňovat? Po výsledku posledních parlamentních voleb a volby prezidentské se zdá, že výše zmíněné je problémem jen výrazně starší, méně vzdělané části společnosti. Můžeme si o chcimírech, našilidech a jejich mutacích myslet své, ale neměli bychom se jim pouze smát! Fakt, že stejné stádo ovcí mění vůdce častěji než ponožky, nic neznamená. Labilní 50% množina remcalů a kolaborantů se může přes momentální směšnost přes noc stát faktorem pádu země do žumpy dějin. V dosažení cíle jí brání absence charismatického vůdce, který bez ohledu na okolí i svou pověst nasadí dostatečně agresivní styl, aby bečící dav strhl s sebou. Filip a komouši se zapomněli v minulém století, aniž by si toho všimli. Méně zdivočelá socanská mutace se úspěšně kanibalizuje bez cizí podpory.
Babišovi v uchopení trvalé moci bez možnosti korupce „lidu“ ze státního prasátka brání i jeho chaotičnost, která je v politice smrtící. Chlast a narcismus jsou tím, co zabránilo ujmout se role opravdového vůdce Zemanovi. Důkazem byl jeho trapný pokus o založení legie Zemanovci, stejně jako v případě Václava Klause st., u nějž lze pominout položku chlast. Okamura má během přepočítávání stranických peněz dost starostí s plíživým pučem Fialy a vše ostatní má hodnotu statistické chyby. Přesto je těžko uvěřitelné, jak silná je tendence vrátit se do časů sovětské gubernie. Neuplyne měsíc, aby touha žít ve stínu ruského dubiska nevyhřezla i z úst nečekaných.
„Co jsou evropské hodnoty?“ zeptal se kardinál Dominik Duka v rozhovoru pro Hungarytoday.hu poté, co označil Maďarsko za skutečnou naději a strážce tradičních hodnot. „Bruselský dekret nebo nový zákon EU není hodnotou. Pro mě jsou nejdůležitějšími hodnotami víra a čest. To znamená, že bez transcendence, bez odpovědnosti nemám žádnou hodnotu. Na druhou stranu – čest: mohu si říkat šťastný, když se mohu podívat Bohu a svému otci do očí a vím, že nejsem zrádce!... Dnešní většinová společnost je pěna na rybníku po velké bouři, a to velmi špinavá. Tou pěnou jsou velké myšlenky Marxe, Engelse, Lenina, dokonce i Freuda!“ odpověděl si vzápětí, aniž by propadl peklu.
Ďábel zřejmě posedl i končícího europoslance za ODS Jana Zahradila, který návrat na domácí politickou scénu okořenil šokující výzvou k příští volební koalici ODS & ANO! V titulu rozhovoru ze 7. srpna 2023 pro Parlamentní listy výzvu zdůvodňuje zvoláním: „Z drtivého volebního výprasku 2013 už jsme se nikdy pořádně nevzpamatovali!“ Jako by nepochopil, že zmíněný výprask byl důsledkem jiného chucpe nápadu, hnoje jménem Opoziční smlouva.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
