Krysa i potkan jsou nejnebezpečnější ve chvíli, kdy zahnáni do kouta cítí svůj konec a útočí bez ohledu na následky. Stejného původu jsou i výroky předsedy komoušů a udavače Vojtěcha Filipa, které vypustil ve dnech výročí 21. srpna. Chraň Stalin, že by se tak stalo při vyjádření k výročí okupace vlastní země. Ta je mu u rudé řiti! Zrovna jen vyjadřoval hlubokou lítost nad rozpadem Sovětského svazu i nezdařeným pučem v srpnu 1991.
„Zpoza rohu…uměle vyvolaných krveprolití řídily Brusel a Washington nové dělení světa. V Evropě…započala tvrdá diktatura Bruselu… s následky, jež jsou fatální již nyní a teprve budou! Diktatura EU a NATO, nesrovnatelná se sovětskou… sebrala evropským státům suverenitu a snaží se jim odebrat nebo zničit i národní identitu. …na takové zotročení nejen Brežněv, ale nikdo jiný z tehdejších politických představitelů ani nepomyslel. …v jistých ohledech jsme jako součást Varšavské smlouvy RVHP a museli respektovat společné cíle, nebo chcete-li, poslouchat, ale jinak nás Sověti nechali normálně žít.“ (sic!)
Není to ale Filip, kdo by se měl za své ohavné lži stydět, ale my, kteří jsme dovolili, aby byl tam, kde je. On sám si nikdy nic jiného nemyslel, ani hned po listopadu 1989, kdy v trenclích zadělaných strachy trnul, zda přežije. Jakmile ale soudruh Filip pochopil, že heslo „nejsme jako oni“ myslíme vážně, otrnulo mu.
Život je příliš krátký, než aby stálo za to jeho výron zvratků komentovat. Každý, kdo v této zemi v letech 1948 až 1989 žil, ví své a ví to i udavač Falmer. Jeho žvásty jsou jen levnou předvolební kampaní. Jinak může uvedené pronést jen existence s IQ slimáka nebo komouš.
Tak Brežněv nás nechal normálně žít…! Dokonce i Adolf Hitler dbal 15. března 1939 na vnější dojem a literu mezinárodního práva tolik, že si nechal okupaci na rozdíl od Brežněva a českých komoušů pokrýt vynuceným souhlasem prezidenta Emila Háchy, kterého pozval na státní návštěvu a přijal jej s příslušnými poctami. Hanebný politický podvod! V srpnu 1968 vpadla do země vojska Varšavského paktu vedená Rudou armádou v noci bez varování, jak banda gangsterů na základě pozvání 99 kováků a představitele suverénního státu odvlekla do Moskvy svázané do kozelců v kufrech obrněných transportérů. Ubohý podvrh a brutální kriminální čin!
Tak Brežněv nás nechal normálně žít… Otec Zpětného zrcátka si ještě v 94 letech chodil sám nakupovat, aby si pak podle svého rozvrhu vyvářel. Večeře byly složeny dle pravidla: „Raději málo, ale dobře.“ než „Hodně, ale blbě!“ A gurmánský výběr vždy komentoval slovy: „Jako důchodce si to můžu dovolit!“
Když jednou opět okem vybíral nejlepší šunku a dobrý francouzský sýr, obrátil se k němu vedle stojící kolega důchodce: „To je hrozný, co?!“ domnívajíc se, že doyen Zpětné zrcátko si zoufá nad nabídkou, kterou si nemůže dovolit.
„Co je hrozný?!“ zpozorněl doyen.
„Jak je všecko drahý, jeden by chcípnul hlady! To za komunistů jsme se měli líp, co?“ vysvětlil neznámý důchodce.
„To jste musel bejt pěkná svině, milej pane,“ opáčil doyen, „protože nikdo jinej se za komunismu* líp než teď neměl!“ a mlčky odkráčel.
* pozn. aut.: "Komunismus je organismus příbuzný cizopasným houbám Housenice cizopasná (Elaphocordyceps ophioglossoides), konkrétně Housenice červená (Cordyceps Militaris). Cílem jejich existence je postupný rozklad a konzumace hostitele až po jeho totální zánik. Wikipedia upřesňuje: „Stromata jsou až 10 cm vysoké, bočně smáčklé, jazykovité, někdy mírně kyjovité, nejprve žluté, červenohnědé a později černé. Lze na nich znatelně odlišit sterilní a plodnou část. Sterilní část je světlejší, hladká. Plodná, palicovitě až kyjovitě rozšířená část je pokrytá perithecií, díky nimž je povrch zdrsnělý. Směrem k bázi se ztenčuje a pod povrchem půdy jsou patrné žlutě zbarvené zúžené části plodnice (z nichž vybíhají i myceliová vlákna), přisedající k hostitelské plodnici. Po rozkrojení lze někdy spatřit žluté myceliové provazce parazita vyplňující plodnou část hostitelské plodnice. Jimi dokáže pronikat na velkou dálku i zdánlivě kompaktními povrchy zdí – díky pórům v těle cihel. Výskytem jsou housenice vázány na výskyt mykorhizních hub s podzemními metamorfovanými apoteciemi. Proto lze housenice cizopasné najít v jehličnatých i listnatých lesích a v parcích. Jde o nejedlého parazita.“
Neuvěřitelný zvrat pouhých třiatřicet let od listopadu 1989 se zdá být záhadou svou rychlostí a nečekaností. Odhalený agent StB je čelem i tváří vlády! O to, kdo je jejím kruhovým svěračem, se ještě vede boj. Jde o vládu nohsledů z agentových vlastních vajec a parazitujících přizdisráčů, ochotných prodat se levně jak děvka v Perlovce, za místo u portálu kraje scény v komparsu. Bohumínské usnesení? A co je to Bohumín? S nimi vede loď na útes jak motor pod ponorem a s kormidlem, které se zaseklo Housenice červená (Cordyceps Militaris) a přitom zvolna rozkládá na kýlu stát. Jak lejno na podolku košile se lepí na narušenou strukturu kýlu státu i hnědý – někdy rudohnědý – organismus a urychluje rozklad. Ač známe původce i mechanismy, nejsme parazita schopni definitivně porazit. Mýtus o rychlosti již zas napadl sotva vyléčenou tkáň organismu státu i záhada jeho objevu je skvělou výmluvou pro naši nedbalost a nečinnost, ale zároveň nám brání cizopasníka zlikvidovat. Situace, v níž se nalézáme, totiž nenastala zlomem či náhodou. Za zdánlivou obrodou komunismu není neznámý pachatel, jsme to my, kdo mu uvolnil cestu.
„Dějiny nikde nezačínají ani nekončí. I zítřejší budoucnost bude pozítří minulostí. Když sfoukneme z učebnic a naší paměti prach mýtů, najdeme jen muže a ženy ovládané láskou i nevěrou, vášní i neřestí, přátelstvím i nenávistí a hrdinstvím i zbabělostí či zradou. Protože nic na světě se nemění. Jen kostýmy a kulisy.“ Lucemburkům v patách, Edice ČT, 2012
Ještě za revolučního kvasu domlouval Václav Havel v jakémsi kumbále první obchod vítězné polistopadové moci s poraženým režimem kolaborantů, vrahů a lhářů. Havel chtěl být prezidentem, aby příběh „Jak se stal Honza králem“ dospěl do finále. Ulice sice patřila příznivcům nových pořádků, ale sněmovna byla 100% v rukou zástupců „pracujícího lidu“. Konci díla formou dramatika absurdních komedií bránil smysl pro právo. Zákazem zločinecké organizace a rozpuštění bolševické sněmovny, které byly nasnadě, nechtěl Havel porušit pravidla golfového klubu, neboť: „Nejsme jako oni!“
Často se Zpětná zrcátka přela. Doyen argumentoval situací v poválečném Západním Německu, které vyrovnání s nacismem zahájilo jeho zákazem. Později zcela případně volilo stejnou cestu s jeho původními kumpány – komouši. Junior namítal, že v roce 1989 nebylo po válce, země nebyla osvobozena vojenským zásahem a nevládla jí dekrety byť vítaná okupační armáda. S těmi jsme už měli zkušenost a jejich kříž neseme dodnes. Odsunout členy KSČ do SSSR, KLDR či kam vlastně? I odsuny jsme měli za sebou a lze si dobře představit štvanice na majetnější podezřelé, řízené často „rychlodisidenty“z řad ještě nedávných členů LM, StB, SČSP, PS VB a Uličního výboru. Však to známe z jar 1945 a 1946. Litera zákona byla dodržena a Honza se stal králem za možnost výměny rudých trenek s hnědou kolejničkou. Nic víc, nic míň! Jen krysám poprvé došlo, že asi nebude tak zle.
Třináct let poté už stála jedna v záři reflektorů. Cenou za podporu kandidatury Václava Klause bylo mimo prvních funkcí také místo na balkoně lánského zámku. V roce 2008 se odehrála stejná komedie, na kterou si dokonce „bílý kůň“ rudých, kobylka Bobo nechala ušít rudý postroj. Václav Klaus pokračoval cestou kolaborace Edvarda Beneše.
Zvolení ruského gubernátora Miloše Zemana je zbytečné komentovat. Tragický, ale spravedlivý je fakt, že byl zvolen hlasem lidu. Dozvonili jsme, přátelé. Klíči svých hlasů jsme tentokrát místo posledního zvonění otevřeli krysám vrátka dokořán.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
