Robin Hood

Robin Hood Zdroj: Profimedia.cz

Důvod k celonárodní depresi: Chybí nám upřímný a čestný loupežník

Současná deprese a politická nevyváženost naší vnitřní politiky je způsobena i tím, že nemáme historické lidové osobnosti (ať fiktivní nebo skutečné), o které bychom se mohli morálně opřít.

V našich dějinách dominují pouze mučedníci – sv. Ludmila, sv. Vojtěch, Jan Hus, sv. Jan Nepomucký, Jan Palach… Jsem hlasem zoufale volajícím na poušti: „Kde je náš upřímný a čestný loupežník? “ I když, upřímně řečeno, lupičů jako takových máme dost.

 

Když jsem byl ještě hoch školou povinný, chodili jsme s třídním učitelem Jiřím Zahradníčkem nuceně do kina. Obligatorní filmy předepisoval ministr školství František Kahuda. Jeden z nich se jmenoval „Jánošík“. Režisérem byl Martin Frič a film byl natočen v roce 1935. Jánošík byl tehdá Kahudou a komunistickým historikem Zdenkem Nejedlým označován za „československého národního hrdinu“. Na obsah filmu jsem se moc nesoustředil. Seděl jsem v Kině mladých vedle své velké dětské lásky, spolužačky Zuzany Schnöblingové (dnes MUDr.) a myslel jsem v první řadě na ni. Děj jako takový mě zajímal už daleko méně než Zuzana. Později se sama stala herečkou a získala hlavní roli ve filmu „Červnové dny“ (1961). To už jsem vedle ní ani nestál ani neseděl…

 

O Jánošíka, coby národního hrdinu („bohatým bral a chudým dával“), jsme nepřišli pouze odtržením Slovenska v roce 1993. Již předtím si ho nárokovali Poláci (jeho matka, rozená Anna Czesnekowa, byla Polka) a Jánošík s úspěchem loupil i na polské straně Tater, neboť zbojníkova mateřština byla polština. Otec Martin byl patrně slovenský Maďar. Syn „Juraj“ je veden jako György Jánosík (1688 – 1713) a původně sloužil v maďarské armádě. Ať Polák, Slovák nebo Maďar – Jánošík českým národním hrdinou není.

 

Ani s Nikolou Šuhajem loupežníkem na tom nejsme o nic lépe. Ivan Olbracht si sice se svým románem na dané téma dal bezesporu velkou práci. Pilně si vymýšlí, kde se dá, ale nic naplat: Nikola Šuhaj (1898 – 1921) byl přeci jenom Ukrajinec. S tím se prostě nedá hnout – Ukrajinec není Čech – i kdyby se lhalo, až se trámy prohýbají…

 

 

Prostě, schází nám udatný, čestný lupič a násilník typu Robina Hooda (Anglie - patrně nikdy neexistoval), Wilhelm Tell (Švýcarsko - rovněž smyšlená osoba), Andreas Hofer (Rakousko, 1767 – 1810), Johannes Bückler, zvaný „Schinderhannes“ (Německo, 1779 – 1803), atd. Ačkoli někteří z nich skutečně žili, jejich příběhy v literatuře jsou naprosto vybájené. Nelže se tím pádem pouze v Čechách. Ostatní národové to umí také!

 

Kdo nese vinu na našem národním debaklu, že nemáme historický příklad typu „bohatým bral a chudým dával“? Upadáme do celonárodní letargie a permanentních depresí, odrážejících se ve spiritu našeho nejen pracujícího lidu! Nebo chtěl by snad normálně myslící občan tvrdit, že např. Václav Klaus někdy „bohatým bral a chudým dával“? Vím, kdo je viníkem a mohu na něho ukázat prstem: Jsou to naši neosvědčení sedmilháři typu Václav Hájek z Libočan, František Palacký a Alois Jirásek. Proč si nevycucali z prstu národního hrdinu – čestného, upřímného, tak jako hodného lupiče, násilníka o kterého bychom nyní mohli opřít naší otřesenou vnitřní i mezinárodní reputaci a jenž žádné tužky nekrade?

 

K čemu jsou nám dnes národní mučedníci jako Hus, Nepomucký, Horáková, Jan Masaryk? My potřebujeme vynikajícího lupiče! A proto hulákám zcela otevřeně do světa: Kdo neumí pořádně lhát a sepisovat pohádky pro dospělé, ať se do dějin vůbec neplete! Kdo není schopen si vymyslet národního hrdinu, okradl a podvedl český lid! Ano, klasikové – lhali jste sice překrásně, ale na nesprávném místě. Zanechali jste nám nevyplnitelný deficit: Nemáme žádného zloděje, za kterého by se náš lid bez okolků mohl postavit se slovy: „To je náš čestný loupežník, násilník a podvodník. Sláva mu! Půjdeme v jeho legendárních šlépějích!“ Selhali jste! Styďte se! Národ vám to neodpustí!