Mělo by se zahalování muslimek v evropských státech zakázat?

Mělo by se zahalování muslimek v evropských státech zakázat? Zdroj: Profimedia.cz

Islám: Bič boží dopadá na české ženy

Život s muslimem musí být naprostá hrůza, řeknou si jedni, když si přečtou téma dnešního papírového Reflexu. Vzít si cizince z jiné kultury je vždycky risk a s náboženstvím to nemá co dělat, namítnou druzí.

 

Může za utrpení žen, které si vzaly muslima, přímo islám? Nebo nedokonalý islám, či náboženství jako takové? Nebo české dívky jen drtí soužití s neevropským cizincem?

 

Scénář stížností je vždy velmi podobný. Snoubenka se nikdy nedoví předem, co všechno se po ní bude vlastně chtít. Vyznavači striktních náboženství totiž zastávají starou římskou zásadu: „Fortiter in re, suaviter in modo“ čili: „Rázně ve věci, vlídně co do způsobů.“ V praxi to funguje tak, že nejdřív je vlídnost a potom je ráznost. Češi tomu říkají: „Když ptáčka lapají …“

 

V tom jsou si mnohá náboženství dost podobná. Navenek je to samá láska a věčnost a v realitě pak máte přikázáno, co musíte a nesmíte v pátek a v neděli, co smíte kdy jíst a jaká jsou pravidla oblékání a svlékání. Tak je tomu i v islámu a právě to bude nejspíš čekat českou ženu, jež si vezme muslima: nadvláda mužů nad ženami, které vždycky někomu patří. Otci, manželovi. Nerovné postavení mužů a žen před zákony vlastní náboženské komunity, pochopitelně v neprospěch žen. Pokud mají děti a žena bude chtít odejít, muž o ně bude usilovat. Ne že by se jim chtěl věnovat, ale prostě proto, aby je neměla ta žena. Čeká ji omezený společenský styk, jako by žena byla podezřelejší než muž, že se někde spustí. Příbuzní, a především manžel se budou vyptávat, kde byla a s kým. Je jasné, že s moderním životním stylem, kdy lidé tráví více času v práci s kolegy než s vlastní rodinou, se to dá těžko spojit. Ženy jsou u nás zvyklé vykonávat vysoce kvalifikované práce a běžně se stýkat s muži, podobat se kolegyním co do oblečení a životního stylu. To všechno bude muset nejspíš skončit. Naší civilizaci přijdou cizí pravidla ohledně oblékání absurdní, jenže nejde jen o kus látky, ale je to symbol. Má si o sobě žena myslet, že je skutečně tak nebezpečná, že musí být stále víc a víc zahalena? Nejde jen o módu, co se jít normálně s dětmi vykoupat na plovárnu?

 

A pak je tu nesnášenlivost k jiným náboženstvím. Výroky z koránu o toleranci na tom nic nezmění. Přestup od islámu k jiné víře je zločin. Jenomže kdo z Čechů nemá ani v této ateistické zemi mnoho příbuzných, kteří jsou křesťané?

 

Islám projevuje netoleranci vůči humoru a satiře, zvláště pokud se dotýká náboženských vůdců. Češi jsou zvyklí nebrat vrchnost vážně, běžný křesťan dokonce ani tu církevní. To lidé vyjadřovali dříve tak, že zdrcující kritiku faráře začali slovy: „Krom toho posvěcení …,“ načež nezůstala na duchovním nit suchá.

 

Muslimští vůdcové nesnášejí víno, hudbu, zobrazování postav. Samozřejmě se během dějin objevily rozličné ideové úchylky, ale v posledních desetiletích se různí ostří hoši postarali o to, aby úchylkářům a úchylkářkám přistřihli křidýlka. Jak studovat výtvarné umění, animaci, hrát v kapele, slavit svátky? Mohou mít děti obrázkové knížky s Krakonošem? Nakonec česká žena zjistí, že její prostor se natolik zúžil, že je pro ni lepší, když bude sedět doma.

 

Abychom si to moc nemalovali, ono se to najde všude.

 

Znal jsem jednu ženu, jež si vzala normálního muže, aspoň se tak jevil. On pak během manželství přestoupil k jedné východní sektě. Začal otravovat celé rodině život svými praktikami. Ráno vstával neskutečně brzo a před oltáříčkem pořád něčím zvonil. Přes den mumlal mantry a dožadoval se dodržování předpisů o jídle, které spočívaly v tom, že nejedl maso a odmítl sdílet ledničku, protože tam ostatní skladují mrtvoly – zvířat samozřejmě, ale stejně to byl problém. V noci nebyl žádný sex, protože sex je povolen jen za účelem počínání dítěte, což je v Indii tak asi devětkrát a u nás průměrně dvakrát za život. To by mohlo i frigidní ženě připadat trochu málo. Rodinný život se také obtížně spojuje s ideálem absolutní chudoby. Kdo to zažil, tak ví, že rodina se dá zvládnout. I chudoba se dá zvládnout, ale ta kombinace je časem dost k nesnesení.

 

Zažil jsem taky katolíky, kteří pořád něco řešili. Často otázky, jež by jejich současníkům připadaly bizarní. Všechno se samozřejmě točilo kolem intimity. Hezky to vyjadřuje název knihy Davida Lodge Kam až se může. Protože se podle katolické morálky nesmí skoro nic, mají problém. Průzkumy totiž ukazují, že křesťané se v sexuálních otázkách chovají stejně jako ostatní, jenom snad o něco později. Tak jsem poznal ženu, jež se měla z nějakého důvodu vdát na Slovensko do katolické dědiny a rodiny a měla z toho hrůzu, protože tamní farář byl tyran, který podle potřeby zostuzoval z kazatelny každého, kdo se mu znelíbil. Poznal jsem slečnu, jíž farář určoval, s kým smí a nesmí chodit. Poznal jsem faráře, kteří zakazovali jógu, protože je od ďábla, a tímto poselstvím v některých lidech vyvolali poněkud tísnivé pocity. Poznal jsem jednu katolickou autorku, jež napsala pár dost pravdivých věcí o traumatech katolických konvertitů, načež jí někdo záhy otrávil kočku. (No, tak to nemůžeme dokázat, že to byl nějaký spolubratr, ale znáte lidi. Odhadnete je snadno podle těch ksichtů.)

 

A stejně, když se mě někdo zeptá, co jsem zač, tak řeknu, že jsem katolík. Protože zvěrstva páchají věřící a zvěrstva páchají nevěřící a také ti, kteří se nemohou rozhodnout. Čtvrtá cesta není. Takže se stejně musíte k něčemu vrátit a prostě zvěrstva nedělat, i když vás k tomu budou bratři a sestry ponoukají. A taky nemáte nikoho příliš dlouho nechat, aby vás držel pod krkem. Jak známo, lidský mozek vydrží bez kyslíku asi tak tři minuty a pak začne odumírat. Přiškrcená duše vydrží o dost déle, ale nic se nemá přehánět.

 

Takže týraným duším všeho vyznání a bezvyznání vzkazujeme, že jejich osudy budeme i nadále s potěšením reflektovat a reflexovat.

 

Přečtěte si také téma o islámu v dnešním Reflexu.