Manželství je svazek dvou lidí, o který je třeba pečovat a případně si ho i hýčkat. Ačkoliv není každým dnem posvícení a jsou dobré i špatné dny, pokud je manželství postavené na pevných základech, vydrží toho hodně. Jsou ale věci, které manželství neustojí.
Podle statistik se téměř každé druhé manželství rozpadne. Mezi nejčastější důvody patří nevěra, vzájemné odcizení, myčka na nádobí, ponožky na zemi místo v koši na prádlo a hlavně to jsou domácí úkoly malých školáků.
Co se na první pohled může zdát jako věc v zásadě triviální a neškodná, může eskalovat do obludných rozměrů.
Nejvíce ohroženi rozvodem jsou rodiče prvňáků, kteří s domácími úkoly teprve začínají a doposud si nevybudovali systém, jak zajistit, aby domácí úkoly probíhaly v poklidu.
Pokud nevěříte, pojďme se spolu podívat na modelový příklad domácího úkolu čerstvého prvňáka.
Matka: „Nemáš na zítra nějaký domácí úkol?“
Dítě: „Ne.“
Matka: „Nelžeš?“
Dítě: „Nelžu.“
Matka jde do školní aktovky hledat notýsek, kam učitelka zaznamenává domácí úkoly.
Matka po chvilce: „Tady v notýsku se píše, že máš domácí úkol.“
Dítě: „Tak asi máme.“
Matka na otce: „To mu nic neřekneš?“
Otec rozvalený na gauči u televize: „A co mu mám říct?“
Matka: „Že takhle to nejde.“
Otec na syna: „Takhle to nejde.“
Matka rozladěně na otce: „No to jsi mu to teda moc nenandal. Tomu říkáš výchova?“
Otec rozladěně na syna: „Nesmíš lhát. Úkoly si musíš plnit.“
Dítě: „Tak jo.“
Matka: „A to ho ani nepotrestáš?“
Otec: „Teď už přeháníš.“
Matka mlčí. Tváří se nevraživě.
Matka na syna i otce: „Tak pojďte ke stolu. Jdeme dělat domácí úkol.“
Otec: „I já?“
Matka: „Ano. Ty se taky zapojíš. Budeme to dělat jako jedna rodina.“
Všichni se tedy přesunou k pracovnímu stolu. Matka otevře učebnici českého jazyka, kde má dítě za úkol pastelkou obkroužit tři kuřátka.
Dítě: „Jakou barvou?“
Matka: „To je jedno. Už to obkruž.“
Dítě vezme zelenou pastelku a krouží kolem kuřátka.
Matka: „Jak tu pastelku držíš? Takhle se nedrží.“
Otec: „Ale já ji takhle taky držím.“
Matka: „To nemůžeš takhle říkat před ním. On se musí naučit ji držet správně.“
Otec: „Jak jako správně? Já ji takhle jako on držím celý život a psát umím.“
Matka: „Taky píšeš jak lidoop. Nedá se to po tobě přečíst.“
Otec: „No dovol.“
Matka: „Našeho syna budeme učit správný úchop tužky.“
Otec podrážděně: „Takže to zase bude podle tebe, jo?“
Matka: „Kdyby to nebylo podle mě, tak se to kluk naučí špatně.“
Otec: „Jasně, jasně. Ty jsi prostě nejlepší a vždycky máš ve všem pravdu.“
Matka úsečně: „Někdo tu pravdu mít musí.“
Otec si bere zelenou pastelku a obkružuje v učebnici kuřátko.
Otec: „Tak se podívej. Úplně v pohodě jsem to obkroužil i tím svým úchopem.“
Matka bere modrou pastelku a obkružuje další kuřátko.
Matka: „Tady se podívej, jak se to má dělat. Obkroužila jsem to správným úchopem a mnohem líp než ty.“
Otec: „Máme to oba obkroužený stejně.“
Matka: „To moje je lepší.“
Otec: „Ty s tím nepřestaneš. Máme to oba stejně. Je úplně jedno, jak se ta tužka drží.“
Matka: „Možná tobě to je jedno. Mně ne. Můj syn bude držet tužku správně.“
Otec: „Tvůj syn? Je to i můj syn a já říkám, že ji může držet, jak chce.“
Matka zvýšeným hlasem: „Nebude ji držet, jak chce. Bude ji držet správně.“
Otec zvýšeným hlasem: „Já jsem hlava rodiny. Já rozhodnu, jak ji bude držet.“
Matka: „Kde je vůbec to dítě?“
Otec se rozhlíží po místnosti. Posléze zajde do obýváku.
Otec: „Dívá se na televizi.“
Matka: „Vidíš, jak to dopadá? To je ta tvoje výchova. Necháš ho držet tužku, jak chce, a pak kašle na úkoly…
Jak je vidno, domácí úkoly mohou často v domácnosti rozdmýchat vášně a vyvolávat šarvátky. Není proto divu, že jsou nejčastějším důvodem rozvodů.
