Příručka moderního fotra: Euforie, smutek, rezignace. Dítě odjede na prázdniny a rodiči cloumají emoce | Reflex.cz
nahoru

Příručka moderního fotra: Euforie, smutek, rezignace. Dítě odjede na prázdniny a rodiči cloumají emoce

Dominik Landsman10. července 2019 • 18:00
První fáze po odjezdu: KLID.
První fáze po odjezdu: KLID.
• foto: 
shutterstock.com

O letních prázdninách stává, že dítě odjede na týden třeba k babičce, na tábor nebo ho k sobě povolá vládce pekel, aby si svůj nejlepší výtvor taky na chvíli užil. Rodič se pak nachází v nezvyklé situaci, kdy třeba i týden nebo rovnou dva dítě není doma. Pocity, které při tom zažívají, jsou u všech rodičů víceméně totožné. Liší se jen intenzitou. Záleží hodně na tom, zda je dítě typ Satan, což znamená, že se mu rodič musí neustále věnovat, opravovat po něm rozbité věci a neustále vymýšlet, jak toho malého prevíta vychovat, nebo typu Andílek – tedy samostatné zlatíčko, které hezky papá, uklízí si po sobě a každý den dělá rodičům přáníčka, jak moc je má rádo.

Ať už je dítě typ Satan, nebo Andílek, každý rodič potřebuje pauzu. Když se taková pauza naskytne, je rodič plný emocí, které mají postupem času proměnný charakter. Uvedeme si to na příkladu:

Den odjezdu

Ve tři hodiny odpoledne si má potomka vyzvednout babička. Rodič už od rána hypnotizuje hodiny ve snaze posunout čas vpřed. „Kolikrát ti mám říkat, že to lego nemáš nechávat rozházený po zemi,“ rozčiluje se rodič, který si zaryl figurku Kruxe ze série Lego Ninjago do paty, načež šlápnul druhou nohou na tři kostičky z vesmírné rakety. „Už aby si pro tebe přijela babička,“ kontroluje rodič hodiny, jestli se už vysněná hodina blíží.

Jakmile si babička dítě odveze, rodič bouchá šáňo (nejlépe s druhým rodičem) a posléze upadá na gauč do stavu, který nezažil ani nepamatuje. Odborníci to nazývají KLID.

Večer posléze u rodičů proběhne mohutný, zvířecí, divoký a možná i nelegální půlminutový koitus plný náhlých křečí v lýtkách, načež se jde brzy spát.

Den po odjezdu

„Slyšíš?“ táže se jeden rodič toho druhého.

„Neslyším,“ napne druhý rodič uši.

„Není to pohoda to ticho?“

„Je.“

Potom přichází na řadu úklid dětského pokoje. Ne takový ten běžný úklid, kdy je dítě doma a cokoliv člověk uklidí, se znovu do pár hodin rozkramaří. Tentokrát se jedná o dlouhodobý stav Uklizeno. „Podívej se na tuhle plyšovou žirafu. Tu měl jako miminko v postýlce,“ rozněžní se najednou jeden z rodičů, když v rohu ve špíně pod horou bordelu a čerstvě nakladených kobřích vajec nalezne plyšovou hračku.

„Ten ji tenkrát nedal z ruky,“ usměje se druhý rodič. Oba si zavzpomínají na svou ratolest. Z hezké chvilky je však vytrhne až útok mývala, který si postavil hnízdo v pokojíčku pod postelí mezi obaly od tatranek.

Odpoledne i večer potom oba rodiče tráví doma a užívají si ticha a pohody.

Druhý den po odjezdu

Začíná přituhovat. Jeden z rodičů (hádejte který) pral prádlo a při žehlení malých slipů se mu po dítěti zastesklo. Druhý rodič zase ve svém šuplíku našel plastový dětský meč. Oba se shodli, že to jejich dítě je vlastně docela fajn.

Večer si zašli rodiče na romantickou večeři, kde se hodně bavili o svém potomkovi. Po večeři koitus nebyl.

Třetí den po odjezdu

Jeden rodič si od rána prohlíží fotky dítěte v počítači, zatímco druhý konečně stříhá v programu video z oslavy narozenin. Oba si hodně povídají o dítěti a často se chodí do dětského pokojíčku dívat na prázdnou postel.

Čtvrtý den po odjezdu

Jeden z rodičů vyhrožuje, že si pro dítě zajede, protože není lidské držet malé dítě tak dlouho od jeho rodičů. Druhý rodič odhodlání toho prvního mírní a snaží se navrhnout jiné varianty. Například vytisknout obličej dítěte a tento přilepit na plyšové zvíře odpovídající velikosti dítěte.

Zbytek dne se rodiče na střídačku mazlí s plyšákem s nalepeným obličejem jejich dítěte.

Návrat dítěte

Ve tři hodiny má dítě přivést babička. Rodiče už od rána hypnotizují hodiny. „Já už ho chci mít doma,“ rozněžněle tvrdí jeden rodič. „Já taky,“ přitaká další.

Od dvou hodin už netrpělivě přešlapují u dveří. Po hodině se ozve zvonek a oba se můžou přerazit, aby otevřeli a vyběhli ven. „Tady tě máme,“ téměř se rozbrečí jeden z rodičů (ten, který byl rychlejší) a už drží dítě v náruči. Druhý rodič stojí opodál a připitoměle se usmívá.

Rodiče si odvádí potomka domů a věnují mu stoprocentní pozornost.

Zájem o dítě postupně opadá a to především, když dítě nadrobí v posteli, počůrá záchodové prkénko a vytopí koupelnu. „Je tu sotva pár hodin a už mě zase začíná srát,“ povzdechne si jeden rodičů, když si pinzetou z chodidla vytahuje figurku  Kruxe z lega Ninjago, na kterou zrovna šlápnul.

Vše se vrátilo do zajetých kolejí.

Dominik Landsman




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější