Zápisky českého vězně: Já na bráchu, brácha na mě aneb Jak se rodinné klany ujaly vlády nad vezeňstvím
Jak jsem již nastínil, existují silné nástroje, které by ve věznici měly chránit jak samotné odsouzené, tak i zaměstnance Vězeňské služby ČR. Především takovým způsobem, aby výkon trestu odnětí svobody všech zúčastněných stran proběhl v souladu s veškerými platnými předpisy. Teoreticky jistě. Praxe pokulhává. V praxi totiž dozorčí orgány z velké části ovládají rodinné klany.
Nejprve vás musím zasvětit čistě v teoretické rovině. Vězeňská služba ČR včetně svých zaměstnanců – tedy nejen dozorci, ale i vychovatelé, speciální pedagogové, sociální pracovníci, vedoucí výkonu trestu, psychologové a mnozí další, spadají pod kompetenci ministerstva spravedlnosti. Existuje však i nezávislá složka nosící uniformu, která má pravomoc dohlížet na dodržování všech předpisů, a ta spadá pod ministerstvo vnitra. Jde tedy o jakousi policejní složku, která dbá na to, aby odsouzení dále neporušovali zákon a zaměstnanci vězeňské služby nepřekračovali svou pravomoc.
Má ji bez rozdílu každá věznice v podobě oddělení prevence a stížností zkráceně nazývané OPaS či prevence. Tito pracovníci prošetřují odsouzené převážně v souvislosti s pašováním narkotik, mobilních telefonů, násilí ať fyzického, či psychického původu. V případě, kdy po „důkladném a nezávislém“ šetření shledají skutkovou podstatu trestného činu, předají věc státní policii. Na druhou stranu však má sloužit i odsouzeným, kteří se na OpaS můžou obrátit se stížnostmi, jak proti spoluvězňům, tak i proti zaměstnancům vězeňské služby. I v takovémto případě musí věc řádně a objektivně prošetřit a v případě nálezu trestného činu věc předat policii, generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) či jiným orgánům. Tolik jen v teoretické rovině, abyste lépe pochopili, jak to vlastně funguje v reálné podobě.
Připravte se na odvetný úder
Už jednou jsem věznici nazval státem ve státě. Ten stát má tedy navíc i policejní složku, která by měla být nezávislá. Pokuste se nyní vžít do role ředitelského postavení takovéhoto malého státečku. Jenom vy v něm máte tu největší pravomoc rozhodovat o tom, jak budete jednat se svými svěřenci (vězni), když budou jakýmkoli způsobem narušovat klidný chod vašeho království, a to i stížnostmi proti němu. K dispozici máte „civilní” zaměstnance v podobě vychovatelů, speciálních pedagogů, psychologů a podobně, kteří mají pravomoc vězně trestat. Takové tresty jsou od špatného hodnocení, přes zbavení různých výhod až po umístění odsouzeného do samovazby, takzvané díry.
Ovšem máte k dispozici i „uniformované” zaměstnance, tedy silnější prostředky – dozorce. Ti mohou v případě nutnosti zasáhnout hmaty, chvaty, obušky, slzným plynem, psy, v krajní nouzi i střelnými zbraněmi s gumovými projektily či ostrou municí. Jenomže na vás neustále dohlíží OpaS, který má pravomoc zamezit vašemu nepřiměřenému jednání. „Moc” nemá ráda omezující hranice. Ona moc totiž touží být nejmocnější – nelimitovaná. Proto se moc musí zmocnit i všech limitů.
Nejelegantnější řešení je infiltrovat OpaS a ovládnout tuto složku tak, aby se nezaměřovala na vás a vaše podřízené, ale pouze na odsouzené. Tím získáte nejmocnější zbraň, s kterou bezmezně ovládnete celé to vaše království. Když si pak bude vězeň stěžovat na vaše protiprávní jednání, vy o tom budete vědět a sehrajete s ním divadlo, které má převážně obdobný scénář: Odsouzený časem obdrží závěrečné stanovisko o ukončeném šetření, jako „nedůvodné” s doplněním, že nebyly shledány žádné důkazy protiprávního jednání či pochybení ze strany věznice. Může nastat odvetný úder v podobě ztráty pracovního zařazení odsouzeného, ztráty mnoha výhod, špatného osobního hodnocení a různých represí. A vy víte, že už si daný vězeň dobře rozmyslí podání nějaké stížnosti.
Infiltrace postupuje do stále vyšších pater
Pokud tedy jste v pozici ředitele či ředitelky takovéhoto institutu, je přeci nejlepší dosadit na OpaS například svou manželku či manžela a hned ruka ruku myje. Pak už můžete usínat s klidným svědomím. Myslíte si, že je toto science fiction? Nikoliv. Uvedl jsem vám konkrétní příklad z tvrdé reality. Reality, kdy se objektivní a nezávislý orgán dostává do střetu zájmů. Oficiálně k žádnému střetu nedochází, neboť řídící jednotka koná svou práci naprosto svědomitě a OpaS objektivně. Myslíte si však, že by váš manžel (nebo manželka) dovolil ohrožení vašeho vysokého postu se slušným finančním ohodnocením? Odpovězte si sami, zda je v takovém případě objektivita vůbec reálná.
Takovéto infiltrování má i jiná podobenství. Pracovník OpaS je kupříkladu otcem, jehož syn pro změnu pracuje ve stejné věznici v pozici inspektora dozorčí (strážní) služby. Každý řádový dozorce má určitou hodnost a je podřízený (mimo jiné) inspektorovi dozorčí služby, který je podřízen (mimo jiné) vrchnímu inspektorovi a tak dále. Když tedy z pozice vězně podáte stížnost proti rozhodnutí dozorců na OpaS, domníváte se, že bude průběh vyšetřování objektivní a nezávislý? Je možné naprosto pominout roli otce a syna a věnovat se čistě jen práci, přestože by to mohlo ohrozit i pracovní postavení rodinného příslušníka? Opět ruka ruku myje a vše je tak zářivě čisté, až z toho zrak přechází. Situací, kdy má vychovatel své dvě dcery zaměstnané v roli dozorkyň v jedné věznici, nebo partnerský vztah speciálního pedagoga s psycholožkou, či kuchaře s pracovní referentkou, je prostě nespočet. Takový seznam by vydal na stovky těchto stran.
Naše věznice jsou rodinnými podniky, jejichž pracovní pozice se dědí z generace na generaci. A to nejen od řídících či vedoucích pozic, ale i pozic řídících infrastrukturu jako stravování, zásobování, dopravu, zaměstnávání, pedagogiku, vzdělávání, ostrahu či zdravotnictví. Jednou se znelíbíte jednomu z nich a věznice se promění ve chřtán dravé šelmy, který vás nekompromisně pohltí. A přesně tato infiltrace postupuje do stále vyšších pater, jako virus napadající organismus.
Více si o praktikách GIBS, OPaS, ale třeba i o práci kanceláře ombudsmana můžete přečíst v příštím díle, který vyjde v úterý 21. května.
