Před pár dny, 6. května, uplynulo 25 let od slavnostního otevření tunelu pod kanálem La Manche. Takzvaný eurotunel se tehdy stal symbolem spojení Británie s kontinentální Evropou. Dnes na kulisách (ne)probíhajícího Brexitu může nést zcela jiné významy. A při příležitosti výročí se podělil o své vzpomínky muž, který, ačkoliv před čtvrtstoletím prorazil poslední kámen dělící ho od francouzské strany, je dnes přesvědčeným stoupencem brexitu.
Sedmdesátiletý penzista Graham Fagg s nostalgií zavzpomínal na otevření eurotunelu v roce 1994. Je hrdý na to, že právě jemu nadřízení svěřili úkol udělat v kameni poslední průlom a setkat se se svým francouzským protějškem. A stejně hrdě a odhodlaně se dnes hlásí k Brexitu. „Pracoval jsem v tunelu a udělal jsem průlom, hlasoval jsem ale pro brexit. Rozpor v tom nevidím,“ říká Fagg.
Fagg souhlasil s počáteční integrací, která předcházela vzniku samotné Unie. Dnes se však cítí podvedený. „V referendu (v roce 1975) jsme hlasovali pro obchodní spolupráci. Nikdo nám ale neřekl, že z toho bude federace a že EU bude vytvářet pravidla, která budeme muset dodržovat,“ myslí si penzista.
Historický okamžik pro Grahama Fagga nastal 1. prosince 1990, kdy prorazil poslední kus kamene 100 metrů pod mořskou hladinou, aby se setkal s francouzským kolegou Philippem Cozettem s britskou vlajkou v ruce. Pozdravil jej francouzským „Bonjour, mon ami“. „Welcome to France,“ odvětil mu Cozette. Ani ne čtyři roky na to, 6. května 1994, už Alžběta II. a Francois Mitterrand slavnostně stříhali pásku.
Ražení tunelu jako závod alkoholiků
K setkání obou dělníků tehdy došlo už na francouzské straně, a to z dost prozaického důvodu. Britové se své dělníky snažili motivovat tak, že dostali tím tučnější výplatu, čím dále se prokopali. Není překvapivé, že podle Faggova svědectví většina z nich propadla alkoholu (až nápadně to připomíná někdejší hornické prostředí u nás). Krom tvrdých pracovních podmínek (během prací zemřelo 10 dělníků) Fagg vzpomíná také na to, že zatímco Francouzi zapíjeli úspěch vínem, šampaňským a hodovali, na jejich straně byl pouze čaj a „s trochou štěstí sendvič“.
Fagg se prý při finálním prorážení tunelu ze všeho nejvíc bál, aby svého francouzského spolupracovníka nezranil. Jakmile byl otvor dost veliký, muži si za potlesku přihlížejících potřásli rukou. Přátelství jim vydrželo dodnes, občas se muži navštěvují. „Já neumím moc anglicky a on zase francouzsky, přesto si rozumíme,“ popisuje šestašedesátiletý Cozette setkávání s Faggem.
Pro oba muže se jednalo o důležitou životní etapu. Fagg strávil prací v tunelu pět let (1986–91) a následně na přelomu tisíciletí pro společnost Eurotunnel pracoval. Vztah ke kanálu La Manche má tedy velký, přesto je pro odchod z Unie. Nevěří, že by vazby Britů se zbytkem Evropy zpřetrhal.
Ambice vybudovat mezi Británií a Francií podmořský tunel existovaly už od roku 1802, vždy je však přehlušil strach z odvěkého nepřátelství dvou rivalů. Zhruba 50kilometrový tunel, z nějž 38 kilometrů je pod mořskou hladinou, je nejdelší svého druhu. Ačkoliv firma Eurotunnel kvůli jeho výstavbě téměř zbankrotovala, dnes projekt profituje. Cesta rychlovlakem spojujícím Londýn a Paříž trvá pouze dvě a čtvrt hodiny, a úspěšně tak konkuruje letecké dopravě – často jej lidé volí kvůli strachu z létání či z ekologických důvodů.
