nahoru

Ze života fotografa: Petr Jan Juračka vydal knihu. Psal v pralese i na druhé nejvyšší hoře světa

Kateřina Pekárková5. října 2018 • 00:00
Ze života fotografa: Petr Jan Juračka vydal knihu. Psal v pralese i na druhé nejvyšší hoře světa
foto: Petr Jan Juračka

Když jsem dorazila do vinohradského Royal Theatre na křest knihy Ze života fotografa, přemýšlela jsem, jak její autor Petr Jan Juračka dokáže být přírodovědcem, fotografem, cestovatelem, horolezcem, manželem, otcem dvou dětí a teď i spisovatelem… Když jsem uviděla rozesmátého energického Petra s horolezeckým sedákem, jak s fascinujícím zápalem hovoří o několika tématech naráz, zvedá telefony a pobíhá sem a tam, přišla mi na mysl možná odpověď v podobě citátu spisovatele Paola Coelha: „Boží velikost se projevuje v jakékoli práci – především však v té, kterou dělají lidé s láskou.“ Přebal jeho knihy Alef totiž zdobí právě Petrova fotografie sibiřského jezera Bajkal.

Je vědeckým pracovníkem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde mimo jiné fotí jedinečné snímky přes elektronové a světelné mikroskopy. Skrze objektivy fotoaparátů při svých cestách zachycuje dechberoucí scenérie v režii přírody po celém světě. A když říkám po celém světě, je tomu skutečně tak, Petr už se vypravil na šest ze sedmi kontinentů a na Antarktidu podle něj přijde řada taky.

Na crowdfundingovém portálu Hithit se mu během ani ne tří dnů podařilo vybrat požadovaných 200 000 Kč na vydání své první knihy s příhodným názvem Ze života fotografa, o kterou je už teď značný zájem. Podle Petra samotného na tom mají velký podíl jeho autentické příspěvky na Facebooku, kde svým více než 13 tisícům followerům sdílí svoje dojmy a fotografie z cest.

SlovenskoSlovensko

„Není to knížka o fotografování, že bych vybral fotky a k nim napsal trochu textu, je hlavně o životě, je plná bezprostředních okamžiků, který při cestování a focení zažívám. Moje fotky v knize potom tyhle příběhy spíš dokreslují,“ říká Petr a pokračuje: „V jednu chvíli popisuju krásně čistou křišťálovou vodu a v druhé chvíli to, jak do ní zvracím,“ směje se.

Na druhé nejvyšší hoře světa – K2, která je známá svou symetrickou krásou a nemilosrdně děsivou pověstí, psal Petr ve stanu: „Co jinýho, když je venku hnusně, dělal jsem si korektury a tak. Když si něco napíšete v tý náladě, v tom momentálním rozpoložení, tak to potom funguje, to je nejlepší. Sice to trochu zdržuje od cestování, ale vzniká kvalita. Ekvádor jsem psal celej za běhu v pralese. Každej den třeba hodinka na iPadu,“ dokončuje myšlenku Petr.

Na otázku, kam se vydal letos, odpovídá, že „byl hodný“. Ze způsobu, jakým to říká, chápu, že tím myslí, že toho nebylo tentokrát tolik. A následuje výčet: Irsko, Švýcarsko, mnohokrát České Švýcarsko, Slovensko, Slovinsko a před necelým měsícem i Japonsko, kde byl představovat nový Nikon Z. „V Japonsku jsou skvělý lidi, dneska v Praze jsem řídil, hned mě někdo vytroubil, tam jsem v metru třeba omylem sejmul borce stativem do obličeje a on se mi začal ještě omlouvat... Během tiskovek nebyl nikdo namachrovanej, všichni jsou friendly. A taky to jejich jídlo, to je pecka, hlavně na ulicích,“ popisuje s jemu vlastním zaujetím Petr.

AustrálieAustrálie

„Já si třeba nemyslím, že jsem nějakej výjimečnej, lidi zažívají hustší věci, ale pak to třeba neumí i napsat.“

Poslední kapitolu knihy psala Petrova žena. „Když mi to dala přečíst, tak jsem jí nejdřív trochu vynadal, pak mi to přišlo docela vtipný, tak jsem to hodil na Facebook jako fórek, no a mělo to obrovskej úspěch, větší než moje příspěvky, a to mě naštvalo,“ směje se Petr. 

Jaká část knihy se mu za celých sedm let, kdy se psaní intenzivně věnoval, psala nejobtížněji? „Určitě Kuba, psal jsem to jako cestovní deník, ještě jsem ale neuměl moc psát, takže jsem to zpětně musel hodně předělávat.“

Na jeho zážitkových fotografických workshopech, které pořádá ve spolupráci s FotoŠkoda, se účastníci společně věnují focení, u kterého překonávají různé fobie. „Například z pobytu v jeskyni nebo slaňování. Třeba se brodíme a u toho se fotí, je to výzva,“ směje se Petr.

Na HitHitu mimo jiné také píše, o čem je podle něj fotografování: „Zcela jistě ne o srovnávání záběrů, předních příčkách v soutěžích ani o penězích. Už vůbec ne o objektivech, pixelech a softwarech. A vlastně ani o společenském postavení, rautech a vernisážích nebo počítání lajků pod fotkami na sociálních sítích. Tak o čem tedy je fotografie?! Fotografie, fotografie je přeci o ochotě prožívat krásné okamžiky…“ 

Kateřina Pekárková




Kurzy měn
25,830
22,710
28,690
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější