Hitler, Lenin a Darth Vader: Na volebních lístcích najdete občas velmi bizarní postavy
- V některých zemích se do voleb dostávají lidé s kontroverzními historickými jmény, což je často způsobeno neznalostí jejich rodičů.
- V anglosaském světě či jiných demokraciích kandidují recesisté pod fiktivními či maskovanými postavami, jako je Lord Buckethead nebo Darth Vader, aby vyjádřili protest proti tradiční politice.
- Ani Česko není bez kuriózních momentů, neboť na kandidátkách se objevují známé osobnosti, internetové fenomény i satirické politické strany.
Volební lístky bývají zřídkakdy zdrojem nefalšované zábavy. Většinou na nich čtenář nachází profesní tituly, usedlá příjmení a úřední šeď. Čas od času se však v demokratických i méně demokratických procesech po celém světě objeví jméno, nad kterým zůstává rozum stát. Někdy jde o výsledek historické nevědomosti rodičů, jindy o promyšlenou marketingovou strategii nebo čistou provokaci ze strany kandidátů.
Od diktátorů v Peru po nacistu v Namibii
Nejčerstvějším příkladem toho, jak bizarní úkaz může na radnici usednout, je peruánský okres Queropalca v Andách. Volby tam vyhrál pětačtyřicetiletý muž, jehož rodiče obdařili rodným jménem Hitler Mussolini. Hitler Mussolini Simeón Flores kandidoval za středolevicové hnutí a po zisku 229 hlasů se stal starostou. V Latinské Americe přitom nejde o ojedinělý jev. Jména evropských vojevůdců, filozofů či dokonce zloduchů se v minulosti stávala exotickými symboly síly bez hlubšího povědomí o jejich historickém původu.
Podobně kuriózní případ se stal v roce 2018 v peruánské obci Yúngar. V místních volbách tam proti sobě kandidovali Hitler a Lenin, celými jmény Hitler Alba Sánchez a Lenin Vladimir Rodríguez.
Podobný příběh píše i africká Namibie. Tamní politik Adolf Hitler Uunona pravidelně získává mandát v regionálních volbách za vládní stranu SWAPO. V rozhovorech pro mezinárodní média opakovaně vysvětloval, že jeho otec pravděpodobně netušil, co přesně Adolf Hitler v historii napáchal. Sám politickou ideologii svého jmenovce odmítá a svého prostředního jména se zbavil.
Když kandiduje Batman, Lord Buckethead a Darth Vader
Zatímco v Jižní Americe či Africe jde často o nešťastné rozhodnutí rodičů, v anglosaském světě se kuriozity rodí z recese a protestního hlasování. Velká Británie je v tomto směru velmocí. Britský volební systém umožňuje kandidovat téměř komukoli, kdo složí kauci.
Ikonickou postavou britských parlamentních voleb se stal Lord Buckethead – postava v černém plášti s nerezovým kbelíkem na hlavě, která se na volebních pódiích pravidelně staví vedle britských premiérů, od Margaret Thatcherové přes Teresu Mayovou až po Borise Johnsona. V roce 2020 pak na scénu vstoupil Count Binface (Hrabě Popelnice), za nímž stojí komik Jon Harvey. Jeho volební program zahrnoval například slib přejmenovat město Luton na „Luton Airport“ či zavedení cenového stropu pro croissanty.
V USA zase voliči opakovaně registrovali kandidáty s fiktivními jmény. V Austrálii se na kandidátkách objevil muž, který si legálně změnil jméno na „Batman“. Na Ukrajině pro změnu kandidoval do parlamentu „Darth Viktorovič Vader“, který na úřady dorazil v kompletním kostýmu ze Star Wars i s doprovodem stormtrooperů.
Česká ulička: Bába pod kořenem i Godla
Český volební systém je vůči změně jmen z recese přísnější, protože vyžaduje doložení totožnosti a reálného občanského jména. Přesto i v tuzemsku o kuriózní momenty není nouze – většinou v rovině lidové tvořivosti na kandidátkách nebo vstupu bizarních postaviček do komunální politiky.
V komunálních volbách v Česku tak voliči mohli narazit na kandidáty z řad showbyznysu či internetových fenoménů. Známe případy, kdy do zastupitelstev kandidovali herci jako Zdeněk Godla nebo postavy spojené s virálními videi, jako například Zdeňka Novotná, v internetovém prostředí známá jako „Bába pod kořenem“. Na lístcích se pravidelně objevují také recesistická uskupení nebo satirické kandidátky typu Česká strana asociálů.
Hlas jako zrcadlo společnosti
Proč kuriózní jména a recesisté na lístcích přitahují takovou pozornost? Fenomén ukazuje na dvě tváře politiky. V rozvojových zemích odhaluje mezery ve vzdělávání a fascinaci cizokrajně znějícími jmény bez ohledu na jejich temný historický kontext. Ve vyspělých demokraciích je naopak výskyt bizarních jmen a maškarád ventilním ventilem voličské frustrace.
Když volič hodí hlas Hitleru Mussolinimu v Peru nebo Hraběti Popelnici v Londýně, posílá tím jasný vzkaz tradičním politikům. A jak ukazuje praxe, někdy i ten nejbizarnější kandidát nakonec skončí s řetězem starosty na krku.
