Opičák si pořídil selfie, fotografa zažalovali ochránci přírody. Mohou zvířata vlastnit autorská práva?
Před deseti lety padl přelomový rozsudek v unikátním sporu mezi fotografem Davidem Slaterem, správci databáze Wikimedia, organizací PETA a makakem jménem Naruto. Předmětem kauzy byla autorská práva k fotografii, kterou opičák pořídil Slaterovým aparátem. Mohou být zvířata vlastníky autorských práv?
V roce 2011 byl makak Naruto obyčejný opičák obývající rezervaci Tangkoko na indonéském ostrově Sulawesi. Náhoda tomu chtěla, že si teritorium jeho tlupy vybral jako cíl své expedice fotograf David Slater. Po několika dnech se s makaky natolik seznámil, že se ho přestali bát, začali mu prolézat tábor a prohlížet vybavení. Slater vzpomíná, že jeden z makaků porazil stativ s fotoaparátem a náhodou aktivoval jeho spoušť. Zvuk závěrky zvědavé primáty tak zaujal, že za chvíli drželi kameru v rukou a zkoumali, jaké tlačítko zajímavé cvakání spouští. Když zjistili, že se jejich obličeje odráží v čočce objektivu, propadli skoro hysterii. Zanedlouho si ale inteligentní zvířata spojila zážitek ze zvuku a obrazu dohromady a mačkala spoušť s objektivem namířeným na své obličeje. Zdálo se dokonce, že se před ním záměrně pitvoří a pózují.
Virální selfie
Když David Slater prohlížel snímky, které opičáci pořídili, našel mezi stovkami rozmazaných záběrů jeden, po jakém touží každý fotograf divoké přírody. „Selfie“ makaka s vyceněnými zuby nabídl prestižnímu časopisu National Geographic, jako první ho ale otiskl deník Daily Mail. Z fotografie se stal „virál“ a Slaterovi zajistil prodej autorizovaných zvětšenin slušný výdělek. Nelibě proto nesl, když ji Wikipedia zařadila do kategorie „commons“ vyhrazené volně šiřitelným dílům nepodléhajících autorskému zákonu. Na fotografovu žádost o stažení snímku z databáze správcové Wikipedie namítli, že on sám uvádí, že snímek pořídil opičák. Slater při tvorbě díla figuroval jen jako majitel kamery a nemá na autorskou ochranu nárok.
Spory mezi Wikimedií a fotografem pokračovaly několik měsíců. Slater argumentoval, že za snímkem stojí jeho celoživotní zkušenost, postprodukční práce a také 7000 liber investovaných do vybavení, letenek a povolení k pobytu v rezervaci. S právníky internetové encyklopedie to ale nehnulo. Podle jejich výkladu autorského zákona je autorem ten, kdo stiskl spoušť. Jelikož to v tomto případě byl makak, zákonná ochrana nevznikla, protože se vztahuje jen na člověka. V tom okamžiku se do už tak komplikovaného případu vložili ochránci zvířecích práv.
PETA zasahuje
Šéf právníků organizace PETA Jeff Kerr prohlásil, že opičího autora nelze před zákonem diskriminovat jen proto, že není člověk. Jeho názor podpořila řada odborníků, mimo jiné například Antje Engelhardtová z německé univerzity v Göttingenu. Uznávaná primatoložka v rezervaci Tangkoko dlouhou dobu působila a umělecky založeného Naruta dobře znala. Podle jejího názoru nelze tvrdit, že spoušť aparátu stiskl jen náhodou. Makakové zná jako vysoce inteligentní tvory s vyhraněnou individualitou, schopné se učit, řešit komplexní sociální situace a uvědomovat si důsledky svých činů. Fotografie proto podle jejího soudu vzešla ze vědomého a záměrného řetězce uvážených činů a zapadá do chování, které antropologové u makaků běžně pozorují. Z jejího posudku vycházel i text žaloby, kterou PETA v roce 2015 na Davida Slatera podala:
„Požadavek chránit autorská díla tvorů jiných druhů než Homo Sapiens může být nový. Pojem ‚autorství‘ definovaný v zákoně o copyrightu je ale dostatečně široký na to, aby zahrnoval jakékoliv originální dílo, včetně toho, které vytvořil Naruto,“ píše se v něm.
Rozsudek
Spor o autorství makakova selfie se táhl skoro dva roky. Rozhodnutí přinesl až 28. ledna 2016 výrok soudce Williama Orricka. Předseda obvodního soudu Severní Kalifornie žalobu zamítl s tím, že podle znění amerického autorského zákona se právní ochrana na zvířata nevztahuje. Stejně tak se nedá ochranná známka přiřadit vzoru na zvířecí kůži, tvaru kamenů či dřeva ani dílu vytvořenému nadpřirozenou bytostí. Narutův nárok na odměnu tedy soud zamítl, pro příští případy byl ale zanesen přímo do znění zákona. Příslušný odstavec dnes vysloveně uvádí, že se autorské právo nevztahuje na fotografie pořízené opicí ani na nástěnné malby namalované slonem.
Zvířecí práva
Kuriózní kauza měla nakonec pozitivní dohru. David Slater se s organizací PETA domluvil, že 25 % zisku z prodeje Narutovy fotografie bude posílat na účet organizace chránící makaky v jejich přirozeném prostředí. Urovnání sporu bylo možná velmi prozíravým tahem, protože není vyloučeno, že se zvířecí umělci do autorského zákona dostanou. V poslední dekádě padla celá řada soudních rozhodnutí, která inteligentním tvorům přisuzují čím dál tím větší ochranu i práva. V roce 2016 se například argentinský soud zastal šimpanzice Cecilie držené v zajetí zoologické zahrady. Soudce ji v rozsudku označil za ne-lidskou osobnost s nárokem na ochranu a nařídil její vypuštění do volné rezervace.
O rok později vyhrál podobný spor o ochranu svých práv kolumbijský medvěd Chucho a v roce 2022 pákistánský slon Kaavan. Nejvyšší soud indického státu Uttarakhand vynesl v roce 2020 rozsudek, že právo na ochranu náleží celé zvířecí říši, a Ekvádor přiznal právní záštitu přírodě i individuálním zvířatům. Velká Británie pak v roce 2022 zařadila chobotnice do kategorie vědomých bytostí. Od uznání, že jsou zvířata schopna záměrně vytvořit umělecké dílo, tedy už není moc daleko.
