El Mataviejitas: Podivný případ zabijáka babiček zavedl mexické detektivy do světa wrestlingu
Před 20 lety uzavřeli mexičtí detektivové vleklý případ sériových vražd. Oběťmi záhadného zabijáka byly staré ženy, a děsivý fantom si proto na veřejnosti vysloužil přezdívku El Mataviejitas – Zabiják babiček. Pátrání po pachateli zavedlo vyšetřovatele až do uzavřeného světa profesionálního mexického wrestlingu.
Mexico City nepatřilo nikdy k nejklidnějším, ani k nejbezpečnějším místům na světě. Na přelomu tisíciletí ale i na nejotrlejší obyvatele mexické metropole dopadl strach. Za záhadných okolností zde začaly umírat staré ženy, které v rodinně založené mexické kultuře požívají všeobecné úcty, a nedovolí si na ně zaútočit ani ten nejsurovější zabiják drogového kartelu.
El Mataviejitas
Případy se nápadně podobaly. Oběťmi byly osaměle žijící ženy starší 60 let, jejich byty nejevily známky násilného vniknutí a z místa činu mizely drobné předměty s náboženskou tématikou – krucifixy, bible, sošky a obrázky svatých. Policie se přesto dlouho bránila hypotéze, že jde o dílo jednoho pachatele a zprávy o řádění sériového vraha babiček odmítala jako mediální senzacechtivost. Vraždy však pokračovaly a během osmi let v Mexico City zahynulo skoro padesát žen. Většinu z nich policie našla až několik dní po smrti, v několika případech se ale detektivům podařilo najít a vyslechnout svědky. Sousedé vypověděli, že z bytů viděli odcházet mohutnou vysokou osobu oblečenou v ženských šatech.
V rozporu s obrazem vykreslovaným v televizních seriálech není forenzní psychologie neomylná disciplína. Na mylnou stopu navedli psychologové detektivy i v tomto případě. Jelikož si nedokázali představit, že by „mohutná vysoká postava“ mohla patřit ženě, popsali vraha jako muže trpícího poruchou sexuální identity. Jeho motivem měla být msta na ženách, v nichž vidí svou matku, která mu v mládí zakazovala oblékat se do ženských šatů. Policie vybavená tímto popisem začala podnikat mohutné zátahy na transsexuály a transvestity živící se prostitucí. Zatýkání, výslechy a šikana nepřinesla žádné výsledky kromě toho, že se na veřejnost dostala zpráva, že ve městě řádí sériový vrah. Obyvatelé Mexico City ho překřtili na El Mataviejitas – Zabijáka babiček. Vyšetřovatelé však byli stále na bodě nula.
Pátrání a tápání
Ve slepých uličkách končily i další směry pátrání. Detektivové například zkoumali, jakou roli hraje v pachatelově motivaci obraz „Chlapec v červené vestě“ francouzského malíře Jean-Baptiste Greuze, který se našel hned ve třech bytech obětí. Jeden čas se pustili do vyšetřování hypotézy, že jde o dílo organizovaného gangu, jindy zase pátrali v řadách státních zaměstnanců s přístupem do databází penzijního systému. Když vraždy na čas ustaly, obcházeli policisté márnice a snímali zesnulým otisky v naději, že El Mataviejitas spáchal sebevraždu.
V dubnu 2004 zaplavily titulní stránky mexických deníků palcové titulky hlásající senzační odhalení. Záhadný zabiják babiček byl dopaden a není jím muž, ale žena. Média okamžitě ve jméně přepsala mužský člen „el“ na ženský „la“ a předháněla se v senzačních odhaleních, kdo La Mataviejitas vlastně je. Jméno podezřelé znělo Araceli Vázquez García. Policie u ní zajistila několik předmětů ukradených z bytů zavražděných babiček a na sklenici v bytě jedné z obětí zajistila její otisk prstu. Podle policie měla García předstírat, že je ošetřovatelkou zaměstnanou ve státních službách, získat tak přístup do bytů důchodkyň a za zavřenými dveřmi je pak vraždit. Obviněná se přiznala k několika případům krádeží, obvinění z vražd však rezolutně popírala. Soud ji přesto odsoudil ke 42 letům vězení. Staré ženy ale za zavřenými dveřmi umíraly dál.
Zoufalá policie trvala na tom, že vražedkyně s je bezpečně za mřížemi a pracovala s teorií, že nové vraždy jsou dílem psychopata kopírující modus operandi slavné vražedkyně. Detektivové se dokonce vrátili k hypotéze, že pachatelem je muž a zatkla několik podezřelých. Jeden z nich, Jorge Mario Tablas Silva, byl odsouzen ke 40 letům vězení. Ani poté vraždy nepřestaly a počet obětí se šplhal do desítek.
La Dama del Silencio
K rozuzlení případu došlo 25. ledna 2006. Policejní hlídka zaslechla krátce po poledni volání o pomoc. Na ulici narazila na ženu, která jim sdělila, že se vrátila z práce a našla svou domácí uškrcenou na podlaze bytu. Na chodbě se předtím srazila s neznámou ženou, která se okamžitě dala na útěk. Police za prchající podezřelou vyrazila a po krátkém stihání se ji podařilo zadržet. Na stanici byla identifikována jako Juana Barraza Samperio, profesionální zápasnice mexického wrestlingu, známá v příměstských arénách jako La Dama del Silencio – Tichá dáma.
Mexický wrestling Lucha libre je zvláštní disciplína na pomezí zápasu ve volném stylu, cirkusu a divadla. Zápasníci – Luchadores – vystupují pod vymyšlenými jmény, v kostýmech a v kuklách inspirovaných obřadními maskami starých Aztéků. Do osobnosti své postavy se převtělují nejen v ringu, ale i na veřejnosti. Nejslavnější zápasník El Santo svou masku na veřejnosti nikdy nesundal, a byl v ní dokonce i pohřben. Luchadores proto tvoří velmi uzavřenou komunitu s vlastními pravidly, rituály a zásadami. Juana Barraza se v ní mohla dlouhá léta skrývat a unikat pozornosti policie. Jak se ukázalo, portréty sestavené podle výpovědí svědků její podobě velmi přesně odpovídaly. Za maskou v podobě motýla ji však nikdo nerozpoznal.
Vyšetřování skončilo, zapomeňte
Při výslechu se Juana Barraza přiznala pouze k vraždě, při které byla přistižena. Když ale detektivové prohledali její byt, našli v něm podivný oltář zasvěcený Nuestra Señora de la Santa Muerte – entitě personifikující v mexickém katolicismu Smrt. Byl složený z náboženských sošek, obrázků a cetek pohřešovaných z bytů dalších obětí. Podezřelou proto obvinili z 16 vražd. Podle rekonstrukcí se měla Barraza vydávat za uklízečku, zdravotní sestru či sociální pracovnici. Když získala přístup do bytu, oběť buď ubila nebo uškrtila – v posledním případě vedoucím k jejímu dopadení použila jako vražednou zbraň lékařský stetoskop. Jediné, v čem se policejní psychologové trefili, byl motiv. Vražedkyně zabíjela staré ženy kvůli nenávisti ke své matce, těžké alkoholičce, která dceru už od dvanácti let nutila k prostituci.
Přesný počet obětí Tiché dámy se nikdy nepodařilo přesně stanovit. Uvádí se, že měla na svědomí až 49 vražd, mexická policie ale pracovala i s hypotézou, že se zabíjením začala už na začátku 90. let a skutečný počet mohl být proto daleko vyšší. V ostře sledovaném procesu byla v roce 2008 odsouzena na 759 let ve vězení. Původní podezřelí Araceli Vázquez García a Jorge Mario Tablas Silva nebyli přes protesty svých obhájců propuštěni. Přestože se ukázalo, že inkriminující otisk prstu v bytě jedné z obětí nepatří Vázquez Garcíi, ale Juaně Barazza, policie případ znovu neotevřela. Neprávem odsouzenou ženu ponechala za mřížemi stejné věznice, ve které si odpykává trest skutečná La Mataviejitas.
