Desatero sportovní legendy Jaromíra Jágra. Některé věci vás překvapí
Hokejový útočník Jaromír Jágr patří mezi největší české sportovní legendy. Má zlatou medaili z olympijských her, z mistrovství světa a se svým týmem získal i prestižní Stanley Cup v NHL. V nové knize JÁ68, kterou s ním napsali sportovní novináři Lukáš Tomek a Zdeněk Janda, podrobně popisuje celý svůj život a odhalil v ní i některá tajemství. Z knihy jsme vybrali deset Jágrových myšlenek, z kterých více poznáte, jaký je.
O vlastní výjimečnosti:
„Já o sobě po většinu kariéry nepochyboval. Byl jsem přesvědčený, že jsem ze všech nejlepší.“
O založení rodiny:
„Hokej je můj svět. Můj začátek, přítomnost a nejspíš i konec. Ale těším se i na to, co ještě v životě přijde. Třeba na děti. Často slýchám, že jsem propásl ten pravý čas na rodinu. Ale tomu nevěřím. Naopak jsem přesvědčený o tom, že tahle kapitola mě ještě čeká.“
O penězích a slávě:
„Toužit po slávě, penězích a hokej mít jen jako nástroj? Taková cesta by mi nedávala smysl. Taková cesta totiž vede do nikam.“
O vlasti:
„Občas se mě lidi zeptají, jestli mě neláká žít v Americe, když jsem tam strávil víc než půl života. Ale já to tak necítím… Já byl vždycky hrdý Čech se silnou vazbou na rodinu… Nikdy nevíš, kam tě osud zavane. Ale cítím, že patřím do Česka. Tady jsem doma.“
O životě a smrti:
„Lidi dnes životu podle mě dávají někdy až příliš velkou váhu… Co z toho vyplývá? Že se smrt pro jistotu ze života snažíme úplně vyhnat. A dělat, že není… A občas té panické snaze vypudit smrt z našich životů nerozumím. Zvlášť když tou pozemskou smrtí nejspíš nic definitivně nekončí.“
O kritice a lžích:
„Pokud je kritika spravedlivá a není zlá, vůbec mi nevadí. Protože já jsem sám k sobě daleko kritičtější než ten nejpřísnější kritik… Co mě pak trochu štve? Když kritizuje někdo, kdo problému moc nerozumí. Logicky pak začne vyprávět nesmysly.“
O vlastních chybách:
„Je naprosto normální, že čas od času ve sportu člověk selže. Prohraje, nebo nezíská trofej, o kterou tolik usiloval. Zásadní je v té chvíli hledat chyby v sobě. Jedině tam. Nikdy v druhých. A i kdyby to byla chyba druhých, neřeš to.“
O nenávisti i respektu k soupeři:
„Profesionální sport je něco jako gladiátorské hry. Chceš toho druhého pokořit, když jdeš na led, neznáš bratra… Musíš být zvíře, protože proti tobě jde někdo, kdo tě chce sportovně zabít. Na druhou stranu po utkání bys měl být schopný prokázat soupeři respekt. Lidi se diví, jak je možné, že ti dva nesmiřitelní bojovníci, co po sobě celý zápas šli, se najednou obejmou a v klidu si povídají. Ale takhle by to mělo být.“
O smyslu pro humor:
„Přiznávám, že mám zvláštní humor, Někdy je to se mnou kvůli němu docela těžký. Lidi totiž často neví, jestli si dělám srandu, nebo ne. Je to taková moje hra, díky které se vlastně nemůžu dostat do nepříjemné situace... Takže pozor na mě!“
O karmě, která funguje:
„Věřím na to, že cokoli špatného uděláš, jednou se ti vrátí.“
