Charlie Mann: Jak nelegálně vyhrát Velkou pardubickou i se zlomeným vazem
Co si budeme povídat: Vrcholový sport je sešněrován spoustou pravidel a nařízení a málokdy nabízí lidem prostor pro kreativitu a svérázný přístup k věci. Jasně, třeba ve fotbale jednou za čas zanechá zásadní stopu někdo s řekněme netradičním přístupem k životosprávě a tréninku (naposledy třeba Jamie Vardy, který s cigárem a Red Bullem vystřílel Leicesteru titul v anglické Premier League). U vznešeně působících sportů, jako jsou třeba golf nebo dostihy, bychom někoho takového čekali asi sotva.
Brit Charlie Mann byl v osmdesátých letech žokejem. Jeho solidní kariéra ovšem skončila v roce 1989, když spadl z koně a zlomil si několik krčních obratlů. Leckdo by se v takové situaci rozhodl zemřít, ne tak Charlie; chvíli si poležel v nemocnici, a když se dal dohromady, shrábl tučnou pojistku a přemýšlel, co dál se životem. Stal se dostihovým trenérem, ale brzy ho to začalo lákat zpátky do sedla; jasně, většina normálních lidí by se po takovém zranění bála na koně jenom podívat, ne tak Charlie.
Byl tady ovšem drobný problém; vyplacení zmíněné pojistky bylo podmíněno vrácením závodní licence, což Charliemu jaksi znemožňovalo závodit ve Velké Británii. Slyšel ovšem o závodě v bizarním státě uprostřed kontinentální Evropy, a když se do Pardubic podíval poprvé, místní závodiště si zamiloval a rozhodl se, že si tenhle závod zaběhne.
Poprvé se na Velkou pardubickou přihlásil v roce 1994. Organizátorům popravdě přiznal, že o závodní licenci přišel; ti ovšem dobře věděli, že start koně a žokeje z Velké Británie bude pro reputaci dostihu v postkomunistické zemi hotovým požehnáním, takže by se asi vyplatilo trochu přimhouřit oči. Charlie tedy startoval s jamajskou licencí, kterou se nějak podařilo vyšpatnit – devadesátky byly v Česku opravdu obdobím neomezených možností… Charlie Mann ovšem doběhl až druhý a asi je vám jasné, že člověk jako on se s něčím takovým nespokojil.
Za rok se tedy hlásil znovu. Vědom si loňské polízanice byl tentokrát připraven naprosto dokonale a předložil perfektní britskou závodní licenci. „Vzhledem k tomu, že jsem ji neměl rok předtím, předpokládal jsem, že nikoho nenapadne, že ji nemám zas,“ okomentoval to sám po pár letech; papír opravňující ho ke startu si totiž vyrobil pár dní před závodem sám na počítačové tiskárně.
Proti jeho startu skutečně nikdo nic nenamítal, koneckonců v roce 1995 byl internet ještě v plenkách, takže efektivní způsob ověření platnosti prostě neexistoval. Charlie Mann tak byl opět připuštěn na start – na ryzákovi jménem It’s a Snip porazil celé startovní pole a stal se asi jediným nelegálním vítězem ve stopadesátileté historii závodu.
