Druhou polovinu prosince až začátek ledna si ve sportovním světě každoročně už od roku 1994 podmaňuje mistrovství světa v šipkách. Sport, jehož moderní podoba má kořeny v londýnských hospodách, své původní prostředí dávno přerostl. Finálové střetnutí pozdějšího mistra světa Luka Humphriese se super talentovaným, teprve šestnáctiletým Lukem Littlerem sledovalo minulou středu na stanici Sky Sports rekordních 4,8 milionu diváků. Šipkařský celosvětový fenomén se každopádně zrodil už dříve – z čeho všeho se skládá?
V Alexandra Palace v severní části Londýna mezi čtvrtěmi Wood Green a Muswell Hill se každoročně od roku 2008 pořádá mistrovství světa v šipkách (předtím byl od roku 1994 dějištěm šampionátů Circus Tavern nacházející se východně od Londýna). Přelom roku ovládají šipky nepřetržitě už třicet let.
Popularita šipek neustále stoupá, už dávno se nejedná pouze o původně hospodskou zábavu. To potvrdilo před pár dny skončené 31. mistrovství světa, v jehož finále se proti sobě střetli Lukové Humphries a Littler. Jejich napínavý souboj sledovalo naživo kromě zaplněného Alexandra Palace také 4,8 milionu diváků u britských obrazovek. V čem jsou šipky tak unikátní?
Hráčská rozmanitost
Před šipkařským terčem je k vidění – a bylo tomu tak i na posledním mistrovství světa –extrémně pestrá paleta hráčů všech věkových kategorií, roztodivných vizáží a rozmanitých životních příběhů. Pankáči, pupkáči, staří, nebo naopak extrémně mladí hráči se snaží porazit svého soupeře (remíza neexistuje), k vidění je toho před terčem zkrátka skutečně hodně…
Letošním největším hitem byl bezesporu finalista Luke Littler. Teprve šestnáctiletý šipkař (který vypadá díky vousům minimálně o deset let starší) vstupoval do turnaje jako prakticky neznámý kvalifikant na 133. místě světového žebříčku. Na rodáka ze sto šedesáti tisícového průmyslového města Warrington na západě Anglie fanoušci pokřikovali: „Ráno musíš do školy!“ Někteří tak činili zřejmě z recese, část fandů ale patrně netušila, že mladý milovník kebabu školu přerušil, aby se mohl naplno věnovat šipkařské kariéře. A skutečně jen málo chybělo k tomu, aby ve finále proti o dvanáct let staršímu jmenovci Humphriesovi dotáhl možná největší senzaci v historii tohoto sportu do vítězného konce. Za druhé místo si nakonec odnesl 200 tisíc liber (v přepočtu na koruny 5,6 milionu), jeho přemožitel si vydělal dokonce půl milionu liber (v přepočtu na koruny 14,2 milionu).
Littlerův příběh je každopádně jedním z mnoha interesantních sklíček šipkařské mozaiky. Na mistrovství nechyběl třeba dvojnásobný světový šampion, třiapadesátiletý Skot Peter Wright. Hráč s přezdívkou Snakebite (původně podle oblíbeného drinku), který se před profesionální šipkařskou kariérou živil třeba na stavbách, proslul svou extravagantní image. Dlouhé „číro“ (a někdy i vousy) si barví všemožně výstředně – od světle zelené přes fialovou a růžovou až ke křiklavě duhové. Účesy mu pomáhá vyladit jeho manželka, která je kadeřnicí – jen předzápasová úprava vlasů prý v průměru zabere dvě hodiny. Obě části po stranách vyholené hlavy si pak zkrášluje obrazci, z nichž jeden je vždycky had = Snakebite.
Na mistrovství světa letos startovala i ženská šipkařka Fallon Sherrock. Pro devětadvacetiletou Angličanku se jednalo už o čtvrtou účast na světovém šampionátu. Během posledních tří ročníků včetně toho posledního vypadla vždy v prvním kole, nicméně v roce 2020 se dostala až do třetího kola. Šipky jsou specifické právě i tím, že na rozdíl od mnoha jiných sportů nejsou genderově striktně oddělené, a ženy s muži tak spolu mohou soupeřit před jedním terčem.
Práce všeho druhu
Stále teprve šestnáctiletý Littler patří svým extrémně brzkým vstupem do světové šipkařské špičky k menšině. Příběhy šipkařů jsou na rozdíl od hráčů z ostatních sportovních odvětví skutečně o poznání různorodější.
Fotbalisté, tenisté a jiní sportovci jsou na profesionální dráhu ve svých disciplínách připravováni rodiči často od útlého věku, nezřídka už třeba od školky. Oproti tomu řada hráčů šipek měla i kvůli fanouškovskému, potažmo finančnímu boomu teprve posledních několik let nejprve běžná povolání a na vrchol se dostala mnohem později – třeba zmiňovaný excentrický Peter Wright se stal poprvé světovým šampionem až v devětačtyřiceti letech.
To aktuální světová devítka Velšan Jonny Clayton, který na nedávném mistrovství světa vypadl ve čtvrtfinále, si ještě před dvěma lety přivydělával na částečný úvazek jako sádrokartonář. Už předtím si v roce 2021 přitom vydělal 400 tisíc liber (v přepočtu na koruny 11,3 milionu) tím, že ovládl čtyři prestižní turnaje šipkařského roku – jmenovitě World Grand Prix, Premier League, Masters a World Series Finals. Claytonův krajan Gerwyn Price, aktuálně světová pětka a mistr světa z roku 2021, zase před šipkařskou profidráhou hrával nejvyšší velšskou ragbyovou Premier League.
Trojnásobný mistr světa z Nizozemska a aktuální světová dvojka Michael van Gerwen kdysi do práce nosil montérky: „Když jsem byl ještě teenager, pracoval jsem doma v Holandsku jako obkladač. A největší práce, kterou jsem kdy měl, bylo pokládat dlaždice v koupelně Dennise Bergkampa,“ vzpomínal pro anglický Daily Mirror na práci pro legendárního nizozemského fotbalistu, který s londýnským Arsenalem ovládl třikrát anglickou ligu.
Vítěz Masters z roku 2022 Angličan Joe Cullen, jenž se nachází na dvanáctém místě ve světovém žebříčku, si kdysi vydělával jako pošťák. Cullenův krajan, nedávná světová jednička (současně třetí nasazený) a loňský mistr světa Michael Smith zase pracoval na dobytčí farmě, kde mimo jiné přišel ke své přezdívce „Bully Boy“.
A co aktuální mistr světa Luke Humphries? Před vstupem do velkého světa šipek se zarytý fanoušek fotbalového týmu Leeds United (jehož mimochodem otec, také velký fanda tohoto týmu, pojmenoval Luke, aby vytvořil akronym „Leeds United, Kings of Europe“) živil jako pokrývač střech.
Jedna velká party
Každopádně možná tím vůbec nejzásadnějším bodem utvářejícím šipkařský fenomén úplně nejvýrazněji je atmosféra jak během mistroství světa, tak při dalších, méně významných turnajích. Samotná střetnutí nejen elitních šipkařů často víc než profesionální sport připomínají jednu velkou party a obrovskou show – tisíce fanoušků na místě skandují a chodí oblékaní v různých kostýmech, nechybí přirozeně ani proudy tekoucího alkoholu. Jedná se jednoduše o velice specifický zážitek, který řadu fanoušků přitahuje mnohem více než šipky coby sport jako takový.
Ikonické jsou i nástupní písničky hráčů během takzvaných walk-ons. Populární je například americký rapper Pitbull – jeho „Don't Stop the Party“ zní při nástupu extravagantního Petra Wrighta, šestnáctiletá senzace Luke Littler si zase nechává hrát „Greenlight“ od stejného interpreta. Když nastupuje čtyřnásobný světový šampion z Nizozemska Raymond van Barneveld, tak je slyšet song „Eye of the Tiger" od skupiny Survivor, jeho o generaci mladší krajan Michael van Gerwen si zase vybral „Seven Nation Army“ od The White Stripes. Během walk-ons fanoušci zpívají dané písničky svých oblíbených hráčů, kteří různě tancují nebo přichází ve speciálních oblecích.
Stěžejní je i role speakrů, kteří dotváří celkovou show ať už právě při nástupech, anebo při hlášení bodů po každém trojhodu (a zároveň když už má některý hráč možnost hru takzvaně „zavřít“) – finále nedávno skončeného mistrovství světa spíkroval legendární Russ Bray, který byl hned po šampionátu uveden do Síně slávy šipkařského mistrovství světa. Někdejší dopravní policista během téměř tří dekád proslul svým jedinečným stylem a křiklavým hlasem, díky čemuž si vysloužil přezdívku „The Voice“ neboli prostě „ten hlas“.
Celou tuhle pestrou směsici navíc dokážou pořadatelé předních akcí řádně ukázat, potažmo prodat na televizních obrazovkách. Kouzlo tohoto sportu tkví v tom, že po zhlédnutí výkonů svých idolů si šipky následně může díky jejich relativní hráčské nenáročnosti kdokoliv zahrát ve své oblíbené hospodě – no a třeba se za několik let ocitne coby hráč ve vybrané společnosti v šipkařské mece Alexander Palace neboli v Ally Pally… Šipky jsou zkrátka nezpochybnitelný fenomén a bude zajímavé sledovat, kam až poroste jejich popularita.
