Nový rok začíná mnoha pranostikami v českém jazyce stále uchovanými. Raději přeskočíme jak na Nový rok, tak po celý rok, aby se vám z té představy neudělalo nevolno. Podívejme se na pranostiku naznačující nenápadnou změnu denního programu.
Myslíme tím především harmonogram slunce, ovšem to samozřejmě ovlivňuje také naši (ne)činnost. Naši předkové si evidentně povšimli, že po zimním slunovratu slunce postupně dříve vychází a později zapadá, pomalu přibývá denního světla a nastávají delší dny a kratší noci. Tento fakt formulovali následovně: Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále, na Hromnice o hodinu více. Pranostika samozřejmě žila svým lidovým životem a existuje v mnoha variantách, v nichž se zmiňují další dny v roce i druhy pohybu.
V českých frazémech, tedy ve rčeních, slovních obratech, příslovích, pořekadlech i pranostikách, se zvířata, především ta domácí, vyskytují často. Není nutné vytahovat frazeologický slovník, každého napadne z hlavy hned několik takových. Můžeme třeba zpívat, jako když kočku tahá za ocas; mít psí počasí; být potichu jako myška… Také s pomocí zvířat pojmenováváme míru či velikost některých entit, jako třeba řízek velikosti sloního ucha nebo koňské dávky léčiv. My se dnes zamyslíme nad tím, proč citovaná pranostika aplikovala krokslepice. Proč právě krokslepičí odpovídá metafoře o přibývání světla? Proč není mravenčí, nebo kočičí? Jednoznačná odpověď na tuto otázku neexistuje, ovšem hloubat nad motivací našich předků můžeme.
Slovo slepice vzniklo odvozením od přídavného jména slepý. Podle Jungmannova slovníku je to proto, že slepice mžourá očima, jako to obvykle slepý dělá. Pravdou je, že slepice nevidí za šera, protože nemá ve zrakovém ústrojí rhodopsin, který to umožňuje. Proto existuje ve frazeologickém repertoáru sousloví slepičí mlha, kterou mají ti, kdo špatně vidí, případně ti, kdo nepozorují něco, co by mohli. Také platí, že slepice „ulehá“ velmi brzy, už při setmění, což reflektuje známé chodit spát se slepicemi. Je tedy možné, že ustupující šero a slepičí šeroslepost nebo také pozdější stmívání ovlivňující dobu spánku slepic mohly motivovat slepičí krok v naší novoroční pranostice. Ale taky nemusely.
Ne že bychom potřebovali na slepicivyslepičit všechno, ale jen pro zajímavost… Ve zmíněném Jungmannově slovníku je uvedeno také spojení slepičí prdelka, což podle něj znamená ‚kdo snadno vypouští‘. To bylo přeneseno na ‚kdo všechno vyžvaní‘. Výraz slepice a zdrobnělina slepička se také používaly ve vojenském slangu pro označení vojáka. Tomu odpovídá německé pojmenování pro poddůstojníka Hahn (‚kohout‘), který jej získal podle toho, jak si vykračuje před skupinou svých slepic.
Zamyslíme-li se nad slovem krok, motivace jeho použití je zřejmá. Značí pohyb, další fázi procesu, čin. Slepicenakročila do nového roku, vykročila vstříc delším dnům a na Tři krále přijde další pokrok. Svým pohybem nám tento čas každoročně odkrokuje, ale zkoušeli jste někdy změřit, jak velký ten slepičí krok je?
Přikročme tedy k výpočtům. Podíváme-li se na údaje uvedené na webu meteogram.cz, kde jsou uvedeny časy východu a západu slunce zaokrouhlené na celou minutu, zjistíme snadno, že délka dne se oproti zimnímu slunovratu protáhne na Nový rok o jednu minutu. To je ten slepičí krok. Krok na Tři krále měří celkem jedenáct minut a slibovaná hodina na Hromnice se ve skutečnosti nekoná, protože se slunce nad obzorem zdrží oproti slunovratu o hodinu a čtvrt déle. Z toho lze usoudit, že naši předkové měli relativně dobrý odhad, ale libozvučné rýmování má v pranostikách prostě přednost.
Pro úplnost ještě dodejme, že slovo Hromnice není žádnou záhadou a ukrývá v sobě obyčejný hrom. Na 2. 2. je totiž stanoven katolický svátek, při němž se světí svíce, které mají chránit proti hromu. Těmto svíčkám se pak říká hromnice či hromničky. Podstatné jméno hrom má původ ve slovese hřmět, které vzniklo z původního indoevropského ghrem- s významem ‚temně znít, zlobit se‘. Na Plzeňsku najdeme také obec s názvem Hromnice, ovšem jestli se tam zlobí a zní to temně, netušíme.
My všichni můžeme do dalšího roku vykročit, jak je libo, bez ohledu na délku dne a noci. Nezáleží na tom, jestli uděláme krůček nebo pokrok, to hlavní je nezakopnout.
