Slova cizího původu pronikají do češtiny od prvopočátku jejího bytí. Málokdo se dnes asi zamyslí nad tím, že hedvábí a pomeranče k nám přicestovaly jak hmotně, tak v jazyce. Nebo že hrajeme na klavír, který si nespojíme s francouzským clavier. Nedumáme nad tím proto, že u nás tato slova zcela zdomácněla a my je nevnímáme jako cizí. Víte, jak u nás takové „zabydlování“ slov probíhá?
Hned na začátek si musíme říct, že cizí výrazy se v češtině mohou adaptovat ve výslovnosti, zápise, tvarosloví a také významu. Jak napovídá titulek textu, dnes si přiblížíme pouze adaptaci tvaroslovnou, přesněji to, jak se původně neohebná slova chovají v našem systému slov ohebných.
Nutnost ohnutí se liší podle slovního druhu. Jelikož slovesa musejí být vždy zformovaná tak, aby mohla v české větě fungovat, je nezbytné připojit k nim české tvaroslovné prvky. Třeba anglické sloveso google vzniklé od názvu vyhledávače si čeština vypůjčila, a tak googlujeme, co se dá. U podstatných a přídavných jmen je ta potřeba ohnutí menší, a proto v našem jazyce nalezneme taková jména, která se neskloňují. Můžeme klidně vyrazit do nóbl restaurace a dát si ragú, filé nebo ražniči a jako dezert buchtičky se šodó nebo čokoládové fondue. Pánové si pak možná dají kapku brandy nebo whisky a dámy ocení skleničku sherry. Všechny lady dávají dobrý pozor na své lila a bordó šaty. Gentlemani probírají výsledky rallye a přípravu fotbalového derby. Pak se extra společnost věnuje nejnovějším fake news. Říkalo se, že použil cyankáli, jeho žena je kaput, avšak on má na ten den alibi. Ale byla prostě jen dlouho marod. Ovšem to rekviem jí zahráli pěkně… Prostě fajn večer s prima lidmi.
Tento stav však nemusí být trvalý. Starší slovníky češtiny například uvádějí nesklonné revma, avšak dnes se už trápíme s ohýbáním revmatu. K tomuto zdomácnění vede cesta o několika zastávkách a každý výraz má své vlastní tempo.
Prvním krokem k tvaroslovné integraci slova v češtině je jeho přejetí v nezměněné podobě a původní formě. Podstatná jména se musí zařadit k některému z rodů, aby mohla fungovat ve shodě s přívlastkem a přísudkem. Některá si nemohou vybrat, kam zapadnou, a tak si můžeme zvolit, zda si dáme raději tu starou brandy, nebo to jemné brandy.
Další fází je skloňování. Jednodušší to je se jmény, která mají zakončení obvyklá i v češtině, protože pak se nám snadno přiřazují k českým skloňovacím vzorům. Lehce pracujeme s manažery (vzor pán) a kouči (vzor muž) a taky s drinky (vzor hrad) umíme zacházet tak, abychom dosáhli důstojného finiše (vzor stroj) při tvorbě textu. Pokud přejaté jméno nemá zakončení blízké českému, je jeho cesta k ohýbání o něco delší. Takový je třeba příběh francouzského apartmá. To si čeština půjčila a zařadila ke střednímu rodu jako nesklonné, ale později z něj udělala apartmán skloňovaný podle vzoru hrad. A tak si můžeme aktuálně vybírat mezi luxusním apartmá a přepychovým apartmánem, ale je pravděpodobné, že časem o možnost volby přijdeme a ponecháme si pouze ohebnou variantu. V neformální komunikaci si často přidáváme k nesklonným výrazům přípony tak, abychom je mohli ohnout. Jen si přiznejte, kdy jste jeli naposledy v kupé a kdy v kupéčku. A bylo to na prima výlet, nebo na primovní? Možná taky chodíváte na polední menu upravené na meníčko do podniku s férovými cenami. Nebo fér cenami?
Mezitím samozřejmě může docházet ke sbližování ve výslovnosti a v pravopise. Dnes spíše říkáme [bufet], i když bychom mohli použít původní francouzskou výslovnost [bifé]. Můžeme psát manager, ale klidně taky manažer…
V závěrečné etapě zdomácnění přejatá slova „zahnízdí“ v české slovní zásobě – dají život dalším výrazům pomocí českého repertoáru přípon a pak je těmto nově vzniklým slovům český tvaroslovný systém vlastní. Když se ohlédneme zpět k podstatnému jménu revma, které ještě slovníky 20. století uváděly jako nesklonné, zjistíme, že svou adaptací dorazilo do cíle. Můžeme totiž trpět revmatem a každý revmatik jistě potvrdí, že revmatické bolesti nejsou nic pěkného a je lepší vyhledat revmatologa, který může naordinovat antirevmatika, která působí protirevmaticky.
Rozdílná míra adaptace cizích slov se týká také jmen vlastních. Můžeme jet do francouzského Avignonu, ale na filmový festival musíme do Cannes. Čteme o nebezpečných vodách Nilu i Mississippi. V Jižní Americe se dá jet do Peru, Chile, ale taky Argentiny. A v Indonésii najdete zajímavosti jak na Bali, tak na Sumatře. Možnosti (ne)skloňování se nabízejí také u ženských příjmení, to ale úzce souvisí s velkým tématem přechylování. O tom zase někdy příště.
