Jako eufemismus chápe jazykověda zaměnění výrazu označujícího nepříjemnou nebo drsnou skutečnost výrazem mírnějším, který dané vyjádření zjemňuje, zlehčuje nebo přikrášluje skutečnost, případně zdůrazňuje její pozitivní stránku. Cílem tohoto mluvního jednání je vyhnout se přímému pojmenování slov, které mohou jak u mluvčího, tak u adresáta vyvolat nepříjemné pocity. A proč nám některé věci nejdou z pusy?
Vznik eufemismu může mít příčinu v tabuizaci. Znamená to, že některá slova nebo témata záměrně vylučujeme ze své řeči, protože by byla v dané situaci nevhodná, neslušná, nebo dokonce vulgární. A tak to máme na houby. Do prkýnka!
Další motivací k použití eufemismu může být utajení nebo zamlžení sdělované informace, a to jednak kvůli taktnosti, jednak pro účely manipulace. Pamětníci a lidé znalí historie si možná vybaví bratrskou pomoc nebo odsun Němců. A když to někdo nemá v hlavě v pořádku, konkrétní diagnóza zůstane taktně nevyslovena, případně záměrně nepojmenována. A vybavilo-li se vám sousloví liberalizace cen, které ale obvykle znamená zvyšování cen, jež zůstane běžným příjemcem sdělení nerozklíčováno, pak jste to pochopili správně.
A kde všude se s eufemismy setkáte? Narážíme na ně ve společenském styku dennodenně. Používají se například při zakrývání různých chyb, osobních nedostatků, neštěstí, společenských nešvarů, morálně pochybného jednání, při vyjadřování negativního názoru apod.
Když to vezmeme od konce, pohřeb je jistě situace, kde budou zjemnělá vyjádření odešel navždy, usnul navěky, vydechl naposledy, opustil nás, jeho svíce dohořela aj. zcela na místě. V českém politickém prostředí je velmi oblíbené utahování opasků, protože mluvit o šetření či omezení výdajů by někoho mohlo připravit o volební hlasy. Diplomatické použití krajních opatření a nepředvídatelné důsledky mohou skrývat cokoli. Pokud má (obvykle totalitní) stát požadavky na obranu, ve skutečnosti jde spíš o válečný rozpočet. Hezky korektní jsou sociálně vyloučené lokality, segregace nikoli. A pokud je někdo nepřátelský k cizincům, je to prostě rasista. Ale to se nesluší říkat.
Viděli jste v nabídce zaměstnání pozici operátorky strojového dojení nebo toaletářky? Ona i společnice vypadá lépe než obyčejná prostitutka. A když už jsme u toho, pohlavní styk a intimní partie jsou také témata vhodná k eufemizaci. Jak poeticky to zní, když těla splynou v jedno.Přednosti u žen nejsou jejich dobré vlastnosti, nýbrž poprsí. Mušlička či broskvička pojmenovávají ženské přirození, kdežto zdrobnělé nádobíčko mají zase pánové.
Jste ve společnosti a chce se vám čůrat. Pánové si nejspíš odskočí nebo zajdou vykonat potřebu, dámy si půjdou přepudrovat nos nebo seupravit. A pokud mají zrovna menstruaci, naskýtá se bezpočet možností, jak to neříct na plná ústa. Toto téma je stále tabuizováno a stalo se bezedným zdrojem eufemismů, a to nejen v češtině. Zatímco u nás mají ženy měsíčky, krámy, své dny, případně rezavé trubky, v Německu mají třeba červený mor, ve Francii přistává britská armáda v kalhotkách a v Itálii jsou to přímo povodně. Španělky rozmrazují steak a Portugalkám prší na farmě. V Rusku mají ženy červený žigulík nebo taky návštěvu z Krasnodaru. A když se podíváme mimo Evropu, není to jiné. V Japonsku pořádají krvavý festival a v Číně si holky dávají buď červený čaj, nebo rovnou Bloody Mary. Australanky si užívají surfování na karmínové vlně…
Ve vnímání eufemismů dochází samozřejmě k vývoji. Ta sousloví, ze kterých se staly eufemismy, mohou být časem nahrazována, protože už nejsou pociťována jako zjemnělá vyjádření. Třeba ve spojení být v tom, kterým se označuje těhotenství, už patrně eufemismus nevidíme. Původní zjemnělé označení záchod je rovněž nezřídka nahrazováno uhlazenějšími slovy. A být při těle už nám také nezní moc hezky.
