Šestý květen je věnován upomínce všech nesmyslných diet, které jsme v dějinách vynalezli, a památce lidí, kteří to s nimi přehnali. Nebylo jich málo.
Stěhovací dieta
Většina diet se tváří, že stojí na nějakém vědeckém základě. Jedním z takových bylo pojednání „Příčiny a důsledky korpulence“, které v roce 1727 sepsal pan Thomas Short. Uvedl v něm zajímavý postřeh, že největší počet obézních lidí pozoroval v okolí bažin a mokřadů. Z toho pak vyvodil logický důsledek, že pro ztrátu váhy stačí přestěhovat se do suššího prostředí. Je to sice nesmysl, ale mohl by se klidně stát součástí nějaké marketingové kampaně na developerský projekt uprostřed pouště.
Dieta absolutní hladovkou
V druhé polovině 19. století byly za nejkrásnější ženy považované podvyživené chřadnoucí křehotinky s průsvitnou pletí a černými stíny pod očima. Aby tohoto ideálu dosáhly, stahovaly se ženy korzety, polykaly různé chemikálie, koupaly se ve čpavkových lázních a podstupovaly kruté diety hraničící s nebezpečným hladověním. Trend byl o to nebezpečnější, že podvyživený vzhled byl spojován s morální a duševní čistotou. Dívky a ženy ochotné odpírat potravu požívaly pověsti světic, pro kterou byly ochotné jít až na hranici života a smrti.
Jeden ze slavných případů byla Sarah Jacobová, která tvrdila, že po svých desátých narozeninách přestala nadobro jíst. Zázračná dívka byla předmětem veřejného obdivu, ale i podezření ze strany lékařů. Ti navrhli, aby mladou asketku rodiče převezli do nemocnice, kde by její schopnosti bylo možné nade vši pochybnost prokázat. Po několika dnech začala Sarah střádat a jevit známky těžké podvýživy. Rodiče ale odmítli pokus ukončit s tím, že stejné symptomy jsou u dívky běžné. Jejich dcera po dalších několika dnech zemřela. V nastalém pobouření byli rodiče odsouzeni za úmyslné zabití.
Octová dieta
Ušlechtile vychrtlý vzhled nebyl v 19. století jen výsadou dívek. Toužil po něm například i romantický bouřlivák George Gordon Byron. Aby své tělo zbavil nečistot (dnes by se řeklo „toxinů“), spolykal každý den ohromné množství jablečného octa. Přidával si ho doslova do všeho, včetně čaje a oblíbeného koktejlu ze syrových vajec. Výsledky se opravdu dostavily. V roce 1806 vážil Lord Byron při výšce 175 cm 88 kg, kdežto o pět let později pouze 57 kg. Za úbytek hmotnosti pravděpodobně nemohly zázračné účinky octa, ale spíš úporné průjmy a zvracení.
Žvýkací dieta
Na začátku 20. století žil v San Franciscu pan Horace Fletcher. Živil se jako obchodník s uměním, ale proslavil se jako „The Great Masticator“ (Velký žvýkač). Jeho proslulost pramenila z příhody, kdy zažádal o zdravotní pojištění, ale byl odmítnut s odůvodněním, že je příliš tlustý a představuje pro pojišťovnu příliš tučné riziko. Vymyslel si proto dietu, kdy každé sousto 32x přežvýkal (jedno žvýknutí na každý zub) a potom vyplivl. Dokázal touto metodou shodit 20 kg a propagoval ji sloganem: „Nature will castigate those who don't masticate.“ (Když nebudete řádně žvýkat, příroda vás potrestá.)
Cigaretové dieta
Podobně absurdní slogany se ve 20. letech minulého století objevovaly leckde. Firma Lucky Strikes například vyrukovala s tvrzením, že nejlepším prostředkem ke zhubnutí je chutná cigaretka. Jedna z jejich reklam doslova tvrdila: „Zapalte si Luckinu a nebude vám chybět cukroví, po kterém tloustnete.“
Masná dieta
S úplně jiným nápadem přišel v roce 1928 polárník Vilhjalmur Stefansson, který si uvědomil, že na svých cestách krajinami věčného sněhu potkává pouze štíhlé a vitální domorodce. Nenapadlo ho, že za lepší postavy Inuitů může tvrdá práce a spousta kalorií spotřebovaných na udržení tělesné teploty. Zásluhy místo toho přisoudil domorodé dietě, kterou sám na sobě vyzkoušel a propagoval ji, kudy chodil. Metoda se ale příliš neujala, protože bylo složité sehnat sobí maso a velrybí tuk. A syrové ryby nikomu moc nechutnaly.
Spací dieta
Když člověk spí, tak se nemůže přejídat. Toto velmi logické tvrzení bylo základem jedné z populárních diet v 60. letech. Mezi příznivce „Sleeping Beauty Diet“ (Dieta Šípkové Růženky) patřil například Elvis Presley. Aby zamezil přejídání, polykal ohromné množství prášků na spaní a hlad prostě zaspával. Problémy ale nastaly v okamžiku, kdy se závislost na jídle přeměnila na závislost na sedativech a král rokenrolu si musel najímat různé šarlatánské doktory, kteří ho mezi vystoupeními uváděli do umělého kómatu.
Zázračně přípravkové diety
Zázračné hubnoucí prášky, nápoje a lektvary se vinou celou historií diet. Obsahovaly leccos, od kyselých i zásaditých roztoků, přes boubele tasemnic až po rozemletá hovězí kopyta. Ta byla součástí přípravku jménem Prolinn, který v 70. letech prodával lékař jménem Roger Linn. Pan Linn se kromě nedostatku fantazie při vymýšlení jmen vyznačoval odvahou hraničící s drzostí. Svým pacientům totiž tvrdil, že jeho nápoj nahradí veškerou potravu, kterou člověk pro život potřebuje.
Poté, co jeho pacienti začali kolabovat, se Prolinn dostal do soudní laboratoře. V ní se ukázalo, že lektvar je namíchán z rozmělněných kravských rohů, kopyt, šlach, kostí a žínía že obsahuje pouze 400 kalorií (zhruba jako menší zeleninový salát). Zajímavé je, že pan doktor svou zabijáckou dietu inzeroval pod velmi pravdivým jménem „Dieta poslední šance“.
Dieta dechu a sešitých uší
Lidé jsou pro ztrátu váhy ochotní uvěřit lecčemus. Není to tak dávno, co naše kulturní domy objížděl Jaroslav Dušek s panem Henrim Monfortem a společně tvrdili, že člověk nemusí jíst, protože stačí dýchat a přijímat pránu ze slunce. V perspektivě této absurdity pak není divu, že si jiní zoufalí dietetici nechávají nastřelit do ucha sponku, která v nich má potlačit chuť k jídlu. „Ear Stapling“ sice ke ztrátě váhy nevede, ale praktikanti se dočkají v nejhorším případě nějaké infekce. Na následky breathariánské metody pana Monforta už ale pár lidí dodýchalo navždy.
Dieta změny náhledu na svět
Jednu z nejsympatičtějších a zároveň nejlegračnějších hubnoucích metod vynalezla japonská firma Yumetai. Její vývojáři tvrdí, že existují barvy, které v člověku vyvolávají chuť k jídlu (proto fastfoody používají červená loga), a jiné ji zase potlačují. Na základě této úvahy firma vyvinula speciální brýle, které uživateli odfiltrují z barevného spektra přejídací odstíny. V modravém nádechu, který vytváří, má prý každé jídlo vypadat zaručeně nechutně.
