Nejčastěji nám na krmítko přiletí sýkora koňadra, pak modřinka, následují kosové, hrdličky a po nich strakapoudi. Tedy aspoň loni to tak bylo. Dosypte do krmítka slunečnice, na větve zavěste lojové koule nebo kůži ze špeku a uvelebte se na šedesát minut u okna. Ptačí hodinkaČeské společnosti ornitologické začíná.
Už popáté se ve třech dnech na počátku ledna, letos to vychází na 6., 7. a 8., se desetitisíce lidí na hodinu zastavují a pozorují ptáky (chcete se zapojit? návod najdete ZDE). Ano, to jsou ta stvoření, která v rozličných dílech opěvují různé umělecké disciplíny, po kterých má spousta z nás příjmení a která nám zkrášlují dny. Sama vzhledem k časté práci z domova a skvělému výhledu na zahradu často porušuju pracovní kázeň a s dalekohledem a určovacím klíčem (čímž myslím atlas ptáků) zkouším štěstí. Včera mě například můj o ulici níž bydlící táta zatížil prosbou o pomoc s identifikací hejna, které k němu poslední tři zimy zalétá ke krmítku a jehož členy není schopen určit: "velikost zvonka, černý kolem zobáku, tmavošedý hřbet, možná směrem ke kostřci trochu nazelenalý, světlešedé bříško". Netušíte? Já taky ne.
135 tisíc sýkor koňader! 35 tisíc zvonků!
Teď mi každopádně utíká čas a na mém pozorovacím formuláři se skví osm stehlíků (ti tu jsou denně a bývá jich víc), dvě sýkory koňadry, jediný zvonek, jedna straka a dvě vrány, to vše za půlhodinku blahodárního vejrání do zahrady. Bohužel prší. Kdyby sněžilo, pozorování by bylo mnohem větší paráda: pod krmítkem by se to ve slunečnicových slupkách hemžilo pěnkavami včetně jikavců, přiletěl by páreček hýlů, nějaký ten dlask, pak by jim všem krmítko ucpala hrdlička nebo strakapoud, opodál by si žluva začala tesat do země cestičku k žížalám a výsledky by byly veselejší.
Loňské Ptačí hodinky České společnosti ornitologické se zúčastnilo přes 35 tisíc lidí, kteří pozorovali celkem 135 tisíc sýkor koňader, 93 tisíc vrabců polních a 86 tisíc vrabců domácích, 61 tisíc sýkorek modřinek, 41 tisíc kosů černých a 36 tisíc hrdliček zahradních, 35 tisíc zvonků zelených a dalších 110 ptačích druhů, které se v Česku vyskytují přes zimu. Kéž bych byla tím šťastlivcem, kterému během sčítání kolem okna prolétne zmatená sova pálená, zapomenutý čáp bílý a skřivan polní, můj oblíbec chocholouš nebo dosud mnou nikdy nespatřený zatoulaný papoušek rosela žlutohlavá...
Ptačí hodiny do každé rodiny
Cílem akce je dlouhodobě sledovat zimování ptáků v Česku a zjistit, co jejich výskyt a chování ovlivňuje, zapojit širokou veřejnost do jednoduchého vědeckého výzkumu – zimního sčítání ptáků na krmítkách – a samozřejmě budování vztahu k ptákům a k přírodě vůbec. Podobně sčítají ptáky stovky tisíc lidí ve Spojených státech, ve Velké Británii, Irsku, Nizozemsku a v dalších zemích. ČSO spolupracuje s organizovanými ornitology z Bavorska, Rakouska a Švýcarska při sčítání, díky čemuž může porovnávat výsledky i přeshraničně.
Tak otevřte příslušnou webovou stránku ČSO a pojďte to taky zkusit. Je to snadné, leccos se přiučíte (už máte v ptačích kvízech 100 %? tak to se můžeme bavit...) a amatérské ornitologii propadnete, pokud se vám to nepřihodilo už během covidových omezení, kdy si mnozí z nás na přírodu konečně udělali víc času. Pořídíte literaturu a na potkání začnete trousit ptačí moudra: „Původem slovenský kokot byl přenesen i na penis, což souvisí se sexuální pověstí kohouta. Kokrhati bylo ve středověku vulgárnějším výrazem pro souložení…“ No neošklíbejte se, to mám z Karla Hudce! Tak či onak, ptactvu zdar a jeho aktuálnímu pozorování zvlášť!
