Legendami opředený osmnáctý stát Ameriky v čele s městem New Orleans ležícím na deltě proslulé řeky Mississippi plné krokodýlů má svou první dámu. Příběh Julie Brown alias The Big Bad neztrácí nic na své působivosti ani v době koronavirové. 28. září si připomeneme smutnou událost.
Ačkoliv New Orleans nepatří mezi obvyklé cíle evropských turistů, za svůj osobitý ráz vděčí právě Francouzům a Španělům, kteří město pojmenované po Filipu II. Orleánském drželi víc než 40 let pod svou nadvládou. V žádném americkém městě proto nenajdeme tolik evropských stop jako právě tady.
Do obvykle rozjetého New Orleans se po několika měsících postupně vrací život. Muzea i bary otevírají, a ačkoliv my si na výlet s přestupem přes New York nebo Detroit budeme muset nejspíš ještě nějaký ten pátek počkat, i tak si atmosféru bohémské Bourbon Street můžeme alespoň vzdáleně představovat.
Zdání klame
New Orleans si obvykle přezdívá „Big Easy“ neboli „Totálně v pohodě“. Lidé tu nikam nepospíchají, obchody fungují bez ohledu na otevírací dobu a rozdíl mezi dnem a nocí se odhaduje jen na počet drinků, které jste do sebe za posledních 24 hodin stačili obrátit. Faktem ale je, že tu pořád něco visí ve vzduchu.
Ne náhodou se sem sjíždějí milovníci záhad a krotitelé duchů z celého světa. V Louisianě totiž straší.
Léčitelka z bažiny
Kromě sériové vražedkyně Madam LaLaurie, jejíž odkaz přežívá v Hounted House neboli LaLaurie Mansion v Royal Street, si svůj díl slávy zaslouží také záhadná léčitelka Julie Brown. Ta se na přelomu 19. a 20. století usadila u nedalekého močálu Manchaca a pomáhala místním obyvatelům s neduhy těla i duše.
Jelikož ale nevděční pacienti začali brzy brát služby samozvané šamanky jako samozřejmost, měly se její schopnosti brzy obrátit proti nim. Žena, která si osvojila praktiky černé magie i voodoo, prý často zpívala na verandě své chatrče podivné písně o své smrti. Slova jedné z nich se místním doslova vryla do paměti: „…jednoho dne zemřu a všechny vás vezmu s sebou.“
A tak se jí začali bát. Šílená Julie Brown svá proroctví totiž dokázala proměňovat ve skutečnost. Když 28. září roku 1915 zemřela, velká část obyvatel New Orleans i nedalekého Frenier se sešla na jejím pohřbu s nadějí, že se s ní smíří a uniknou podivné kletbě z její písně.
Jenže Julie Brown nelhala a její proroctví se skutečně naplnilo. V den pohřbu se tudy přehnal silný hurikán, který srovnal se zemí nejen Frenier, ale ještě i další dvě městečka. Životy stovek lidí tehdy vyhasly a jejich těla spolu s Julií Brown pohltil močál Manchaca. Z bažiny se tak stal jeden velký masový hrob a v celé této oblasti se až do dnešního dne odehrává množství paranormálních jevů.
Nutno dodat, že navzdory své nakažlivé energii i zábavným duchařským historkám se město New Orleans pozvolna potápí i s deltou řeky Mississippi, jejíž hladina je několik metrů výš než pevnina, a proto jsou její břehy uměle vyvýšené. Narážek na přirozenou symbiózu nespoutaného života se zánikem a smrtí je tu proto na každém kroku víc než dost.
