České dějiny mají vedle hezkých chvilek i ty temné, na které by bylo nejlepší zapomenout. Mezi ně patří incident z 10. srpna 1420. Bojovní husité vnikli do starobylého Zbraslavského kláštera a začali jej plenit. Do oka jim padla také hrobka krále Václava IV. Dle pověstí s ní prováděli ostudné úkony, naneštěstí tělo zachránil jeden ze svědků a panovník byl poté uložen ve Svatovítském chrámu.
Václav IV. žil v těžké době, byl nástupcem Karla IV., který dotáhl zemi k nebývalému rozkvětu. V závěru jeho života ale klepaly na dveře problémy, které naplno propukly v panování jeho syna. Předně se jednalo o roztržku mezi prvorozeným Václavem a ambiciózním Zikmundem. Dále tehdejší Evropu trápila rostoucí nespokojenost s církví.
Ta se v českých zemích projevila skrze Mistra Jana Husa. Učence Václav IV. zprvu podporoval, což dokládá i vydání Dekretu kutnohorského. Hus se králi znelíbil v okamžiku, kdy začal kázat proti odpustkům, což by znamenalo ochuzení také panovnické pokladny. Václav IV. postupně odcházel do pozadí a věci řešil jeho bratr Zikmund. Traduje se, že český král propadal alkoholu.
Poslední chvíle svého života strávil na Novém hradu u Kunratic, kde jej doběhla zpráva o pražské defenestraci. Václav prodělal mozkovou mrtvici, ke které se údajně přidal epileptický záchvat, spekuluje se také o infarktu. Syn Karla IV. zemřel 16. srpna 1419, pohřben byl ve Zbraslavském klášteře. Po skonu českého krále začal Zikmund usilovat o královskou korunu.
Nedůstojný konec smutného krále
„Liška ryšavá“, jak se tehdy Zikmundovi přezdívalo, začala doléhat na Prahu. Z Kutné Hory se přesunul na Zbraslav, ta se stala jeho útočištěm. Uprostřed července odtud vyrazil směrem na Vítkov, kde proběhla jedna z prvních bitev husitských válek. Křižácká vojska prohrála a vydala se na ústup, znamenalo to také vyklizení Zbraslavského kláštera.
Ten se dostal do rukou husitů, kteří se na něm vyřádili. Oddíly vedené Václavem Korandou starším začaly rabovat a braly vše, co jim přišlo pod ruku. V závěru dne vytáhli husité ostatky Václava IV. z hrobky. Podle některých svědectví byl ověnčen senem a poléván pivem a vínem. Jiné prameny mluví o tom, že mrtvola byla tažena po klášteře, poté s ní husité hodovali a vykřikovali různá hesla.
Zbraslavský klášter byl po plundrování zapálen. Naneštěstí zachránil královu kostru jakýsi přihlížející rybář Moucha. Ten ji vzal a zahrabal na svých polnostech, kde přečkala největší vlnu husitského běsnění.
Po zhruba pěti letech se kostry ujali Lucemburkové a zajistili Václavovi důstojný pohřeb. Tehdejší průvod šel z Vyšehradu do katedrály svatého Víta. Král konečně nalezl klid a spočinul vedle svého otce. Zikmund nakonec převzal českou korunu, nikdy si však vládnutí pořádně neužil. „Záporák“ našich dějin je dokonce pohřben v rumunském městě Oradea.
