nahoru

Příběh „Pavího pokoje“: Co se stane, když je umělec tvrdohlavější než jeho mecenáš

Veronika Zenklová 4. května 2020 • 09:00
Příběh „Pavího pokoje“: Co se stane, když je umělec tvrdohlavější než jeho mecenáš
foto: en.wikipedia.org/The_Peacock_Room

Mít volnou ruku a neomezený kapitál. To je sen většiny umělců. Americký malíř James McNeill Whistler se rozhodl spojit příjemné s užitečným. Vytvořit unikátní dílo, překonat všechny představy svého zadavatele a ještě při tom zbohatnout. Jenže občas i zcela geniální záměry mají své mouchy. Nebo spíš pávy.

Když v roce 1876 britský lodní magnát Frederick Richards Levland koupil na Princes Gate v londýnském Kensingtonu, hodlal z něj vytvořit unikátní a záviděníhodné místo k životu. Proto si najal hned dva architekty, Richarda Normana Shawe, který měl přestavět většinu obytných místností a Thomase Jackylla, jenž byl pověřen upravit pouze jídelnu, aby měl Levland kde uložit a vystavit svou velkou sbírku čínského modrého a bílého porcelánu. Celou místnost měl pak ozvláštnit obraz amerického umělce Jamese McNeilla Whitlera nad krbem.

Chlub se cizím peřím

Projekt hezky postupoval, a tak se Levland vrátil zpět ke svému podnikání v Liverpoolu. Architekt Jeckyll onemocněl, takže dokončil, co šlo a projekt v jídelně brzy opustil. Jen Whistler tím vším získal potřebnou svobodu pro své tvůrčí zažehnutí. Nechal si do místnosti nosit pouze jídlo a trávil v ní dny i noci. A děly se věci. Celou halu od stropu ke stěnám pokryl Whistler holandským kovem imitujícím zlatý list, přes který namaloval svěží vzor pavího peří. Potom pozlatil Jeckylovu polici z ořechů a dřevěné okenice ozdobil čtyřmi vycpanými pávy.

Moment překvapení

Když se Levland v říjnu téhož roku neočekávaně vrátil, byl ohromen. Jeho jídelna se totiž proměnila o poznání víc, než požadoval. Kůže s květinovým vzorem na stěnách byla úplně pomalovaná a každý povrch zářil několika světelnými odstíny zelené, zlaté a modré.

Samožerský Whistler, kterému tohle všechno bylo evidentně ještě bylo málo, pozval do domu další umělce a novináře, a to všechno bez povolení majitele. Vrcholem pak byla cifra, kterou po Levlandovi za svou práci předložil. Naúčtoval si hezkých 2000 liber, což v té době bylo skoro víc než celý dům.

Danajský dar

Jenže Levland odmítl a vykázal jej z domu. "Opravdu si nemyslím, že jsi mě měl zapojit do tak velkých výdajů, aniž bys mě o tom předem informoval," napsal v dopise Whistlerovi.

Ten ale protestoval: "Připravil jsem ti velkolepé překvapení! Pokoj je živý krásou. Nádherný! Jemný a rafinovaný do posledního stupně. V Londýně není takový pokoj, mon cher, “ odpověděl.

"Ale tys odvedl veškerou práci beze mě," reagoval Leyland. "Pozlacené police; paví peří na stropě. A ty rolety? Pávi, které jsi dal na ty rolety? Nepotřebuji je. Mohu jen navrhnout, abyste je vzali a prodali někomu jinému. “

Čest poraženým

Leyland nakonec navrhl snížit požadovanou částku na polovinu, s tím, že Whistler může táhnout ke všem čertům.

Whistler, zraněný a uražený však plánoval odvetu. Nabídku přijal s tím, že práci dokončí a odejde. Dokončil ji freskou zobrazující dvojici bojových pávů na zdi jako alegorii kyselého vztahu mezi umělcem a jeho patronem. Páv nalevo představuje umělce, zatímco páv na straně pravé má být lakomým patronem, který se vyznačuje třpytivými mincemi umístěnými na prsou a peří ocasu. U jeho nohou je také rozptýleno několik mincí. Aby se nakonec ujistil, že Leyland celé symbolice porozumí, nazval Whistler nástěnnou malbu „Umění a peníze; nebo Příběh místnosti. “ Po dokončení práce Whistler odešel a do „Pavího pokoje“ už nikdy nevstoupil.

Nesmrtelní pávi

Leyland nikdy netvrdil, že se mu místnost líbí, ale její hodnotu nikdy nesnížil. Po celých 15 let až do své smrti v roce 1892 v jídelně nezměnil vůbec nic.

V roce 1904 koupil dům americký průmyslník a umělec Charles Lang Freer, který jídelnu rozebral a poslal přes Atlantický oceán do Detroitu v Michiganu, kde ji ve svém domě znovu smontoval. Freer použil místnost k zobrazení své vlastní sbírky keramiky. Po Freerově smrti v roce 1919 byl pak „Paví pokoj“ trvale nainstalován ve Freer Gallery of Art na Smithsonian ve Washingtonu, D.C.

Veronika Zenklová




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější komentáře