nahoru

Řezník z Hannoveru zavraždil přes 20 dětí, jeho řádění uťala až gilotina. Před 95 lety popravili Fritze Haarmanna

Šimon Kadeřávek15. dubna 2020 • 12:20
Řezník z Hannoveru zavraždil přes 20 dětí, jeho řádění uťala až gilotina. Před 95 lety popravili Fritze Haarmanna
foto: Wikimedia Commons

Některé příběhy leží po nánosem prachu a pomalu upadají v zapomnění. Jiné jsou kromě prachu pokryty i krví, podobně je tomu u Fritze Haarmanna. Muž, jehož zdobil pod nosem hitlerovský knírek, zavraždil přes dvacet chlapců. Ve dvacátých letech byl dopaden a 15. dubna 1925 jej sťali gilotinou.

Narodil se na konci října roku 1879 jako Friedrich Heinrich Karl Haarmann, všichni mu ale říkali Fritz. Matka toužila po holčičce, a tak nebohého chlapce oblékala do růžových oblečků. Autíčka nahradily panenky a budoucí zloděj byl vychováván jako dívka. Zalíbení našel ve vyšívání a vaření, což mu vyneslo blízký vztah s matkou.

Školní léta přinesla první úskalí, Haarmann nebyl vzorným žákem, dvakrát dokonce propadl. Jeho chování bylo zvláštní, byl prchlivý a vyhýbal se společnosti svých spolužáků. Ve věku osmi let měl být dokonce obtěžován jedním ze svých učitelů, i to mohlo ovlivnit jeho další osud. Postupem času se začala projevovat jeho homosexualita, rodiče jej několikrát poslali do psychiatrické léčebny.

Místo vojáka zlodějem

Na konci 19. století nastoupil do armády, z té byl záhy propuštěn. Dostal cejch nesociální osobnosti a homosexuála. Od této chvíle se vydává na dráhu zločinu, nezastaví ho ani snoubenka, kterou si najde ve Švýcarsku. V průběhu první světové války žije v Hannoveru a musí řešit finanční problémy. V té době platí za známého zlodějíčka, a tak podepíše spolupráci s policií.

Na konci roku 1918 už má na svědomí první vraždu, zabil bezdomovce Friedela Rotha. Policie chce Haarmanna vyslechnout, při návštěvě ho načape, jak souloží s nezletilým chlapcem. Provinilec je okamžitě odveden do vězení. Po roce za mřížemi přichází osudové setkání, na hannoverském nádraží narazí Haarmann na Hanse Granse. Po noci plné vášně se z nich stávají komplicové.

Od roku 1923 začíná kolotoč vražd, jenž zastaví až soud o dva roky později. Haarmann aplikuje osvědčenou metodu, chudým chlapcům nabídne alkohol či cigarety a vyláká dotyčného do svého bytu. Tam ho znásilní a později zavraždí. Tím ale hrůzné divadlo zpravidla neskončilo, obětem ještě prokousával hrdlo a poté je rozřezal. Maso prodával na trzích a vydával jej za prvotřídní vepřové řízky. Jeho parťák Grans se zbavoval osobních věcí zavražděných.

Z oběti podezřelým

Řezník z Hannoveru byl odhalen díky své ješitnosti. Na policejní oddělení odvedl chlapce, který se mu nechtěl podvolit. Mladík vypověděl, že jej chtěl Haarmann znásilnit a sliboval mu, že skončí jako ostatní. To byla jasná indicie a policie oznamovatele zatkla. Za katrem skončil i Hans Grans. Kriminalisté rovněž objevili v řece Leina ostatky několika desítek lidí.

Soud začal v prosinci 1924, média se předháněla ve fantaskních výpovědích. Haarmann byl překřtěn na „Upíra hannoverského“ či „vlkodlaka“. Vrah a kanibal doufal, že jej soud osvobodí, protože byl přeci policejní informátor. Také se snažil hodit některé vraždy na svého souputníka.

Verdikt byl jasný. Oba obdrželi trest smrti. Těsně před vykonáním rozsudku ale Haarmann odvolal svou výpověď a Gransův trest byl změněn na dvanáct let ve vězení. Osud jednoho z nejstrašnějších vrahů zpečetila gilotina. Před popravou si poručil brazilskou kávu a drahý doutník. „Smrti se nebojím“ stihl říct těsně před tím než mu byla hlava oddělena od těla.

Oficiálně mu bylo dokázáno 24 vražd, ale policisté se domnívají, že počet je daleko vyšší.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější