Jsou zlozvyky, které nám nejen komplikují život, ale mohou nám také výrazně podlomit zdraví. Někdo kouří, jiný si kouše nehty na neumytých rukou… Člověk, s jehož jménem je spojeno snad nejvíce objevů v dějinách chemie, na ten svůj dokonce zemřel. A to v pouhých 43 letech.
Carl Wilhelm Scheele se narodil roku 1742 ve Stralsundu v dnešním Německu. A ačkoliv byl jeho otec úspěšným obchodníkem, jeho životní cesta se měla ubírat docela jiným směrem. Nadchl se pro chemii, léky a experimenty s látkami, kterým sám nerozuměl. Již ve 14 letech ho jeho vášeň přivedla k lékárníkovi ve švédském Göteborgu, kde mohl poprvé aktivně přihlížet laboratorním pokusům.
Zůstával v lékárně dlouho do noci a seznamoval se s podstatou a vlastnostmi nejrůznějších chemických látek. Tohle radostně zvídavé období ale netrvalo dlouho. Skončilo jednoho večera, kdy experimentoval s obzvláště těkavou směsí, která způsobila hlasitý výbuch v celém domě. Následoval okamžitý vyhazov.
Už v roce 1767 se ale nezlomný Scheele stěhuje do Stockholmu, kde začíná sám pracovat jako lékárník.
Objevy bez pozlátka
Jedním z jeho prvních objevů byla kyselina vinná, bílá krystalická organická kyselina, která se přirozeně vyskytuje v mnoha druzích ovoce, například v hroznech. Vinaři o ní věděli již po staletí, ale teprve Scheele vyvinul techniku její chemické extrakce.
Byl také prvním vědcem, který izoloval kyselinu mléčnou z kyselého mléka a glycerinu, odhalil bělicí účinky chlóru a zjistil, že chlorit stříbrný působením UV paprsků černá, což byl poznatek velmi důležitý pro fotografy.
Jeho vůbec největším objevem se ale stal kyslík. A to již roku 1772, čímž o celé tři roky předběhl Angličana Josepha Priestleyho, jemuž bývá tento objev často přisuzován. Než byl plyn pojmenován „kyslík“, Scheele ho nazval „požárním vzduchem“, protože se zdálo, že podporuje spalování. Scheele také zjistil, že vzduch, který dýcháme, je směsí „ohnivého vzduchu“ a „špinavého vzduchu“.
Na rozdíl od Priestleyho o něm Scheele nepublikoval žádná konkrétní data. Nadšený experimentátor na publikování vlastně vůbec moc nebyl. Svou jedinou knihu „Chemische Abhandlung von der Luft und dem Feuer“ (česky „Chemické pojednání o vzduchu a ohni“) vydal až v roce 1777.
Jednou to přijít muselo
Scheele v mnoha ohledech předběhl svou dobu. Objevil více prvků a izoloval více sloučenin než kterýkoli z jeho vrstevníků. Jednu vadu jako vědec ale přece měl. Trpěl zlozvykem, který se mu stal nakonec osudným. Všechny chemikálie, které zkoumal, velmi rád ochutnával. Zemřel v pouhých čtyřiačtyřiceti letech pravděpodobně na otravu rtutí.
Scheele totiž opět nejspíš neodolal a zkoumanou látku ochutnal. Tentokrát však naposledy.
