Andrej Babiš byl zvyklý vyhrávat, válcovat ostatní, slušně řečeno všechny přechytračit. Teď zažívá situaci v obráceném gardu. Zdá se, že to stále ještě nepochopil. Spoléhá na nějaký zázrak, který by jej udržel v pozici vítěze, tedy premiéra. Jiné varianty jej děsí. Je na moci závislý. Je to pro něj droga, která jej nabíjí a udržuje v provozu. Určitě ví, že ke svému přežití potřebuje politické krytí, exekutivní moc a kontrolu nad svým osudem. Ve hře jsou nyní i jeho osobní reálné obavy o osud jeho byznysového impéria a zejména pak strach ze ztráty beztrestnosti.
Andrej Babiš ještě nepochopil, že v politice slovo vděčnost neplatí. Hystericky vyžaduje po ostatních ohleduplné zacházení a ohání se svými údajnými (de facto velmi spornými) zásluhami. Vyhrožuje, kňučí a chová se jako stárnoucí vyhaslá hvězda, která ztrácí přízeň většinového publika a neumí se s tím vyrovnat. Líp už pro něj bylo, teď už bude jenom hůře. Prohra (respektive nevýhra) ve volbách jej zastihla mentálně zcela nepřipraveného a je to znát i z mimiky a gest. Z big bosse je najednou ustrašený králíček. A zrovna v této pro něj osudové situaci ztrácí posledního vlivného spojence Miloše Zemana. Ten už mu nepomůže, i kdyby možná chtěl. Jejich společná cynická hra o čas se obrací proti nim, za aktivní asistence hradní kamarily. Je to smutné, je to nedůstojné, je to trapné, je to ubohé.
Většina voličů dala najevo, že už toho má dost, že nechce žít v zemi, která přebírá móresy zakavkazských autoritativních vládců. Čeho je příliš, toho je moc. Osobní kauzy Andreje Babiše zahlcují veřejný prostor nejen u nás, ale i v zahraničí. Výčet by byl dlouhý. Místo řešení závažných témat, jakými jsou stále covidová pandemie, inflace, ceny energií, důchodová reforma, zadlužení země, naše mezinárodní závazky atd., dnes a denně posloucháme další a další výmluvy a lži sociopata, který si svévolně přivlastnil ČR.
Nuže, pane Babiši, prohrál jste. Prohrál jste definitivně. Prohrál jste nejen volby. Porazil jste sice svoje možné koaliční partnery, ale tím jste si pod sebou podřezal větev. Vaše nehoráznosti se vám teď vrátí jako bumerang a nebude to vůbec příjemné. Prohráváte na mezinárodní scéně, prohráváte u svého vlastního syna, prohráváte u svých úvěrujících bank, prohráváte se všemi, s nimiž jste v minulosti nedržel dohody. A tento trend je nevratný a bude mít zrychlující se průběh. A zanedlouho prohrajete i u těch, kteří vám stále ještě slouží a dělají vám stafáž. Už jim nebudete mít co nabídnout.
Prohrajete nakonec i sám se sebou. Nebudete mít kam před sebou samým utéct. Nepomůže vám ani kolega Orbán. Zůstanete zoufale sám. Budete v pozici končícího politického vůdce, který vzbuzuje jen směsici tří pocitů – pohrdání, výsměchu a v lepším případě soucitu. Zvažte svoje další konání, právě teď si totiž píšete finále svého nekrologu. Váš pokus zatáhnout do svých hrátek celou zemi (a vzít si ji jako rukojmí) nevyšel. Další šanci již nedostanete. Končíte s vizitkou vychytralého vykuka, který překročil všechny akceptovatelné meze. V Česku už vám pšenka nepokvete a nepokvete vám ani ve Francii či v USA, ani nikde jinde. Už vám (vaší kariéře) zvoní hrana.
