Na Nově se odehrála debata čtyř lídrů menších stran, které mají podle průzkumů šanci dostat se do sněmovny. Okamura, Hamáček, Filip a Šlachta předvedli plejádu populismu a nápadně blízkých socialistických reminiscencí.
Nejprve k formátu poslední debaty v předvečer sněmovních voleb. Jednoznačně se ukazuje, že je rozumnější dramaturgie s menším počtem účastníků. Debata je dynamičtější, kandidáti dostávají větší prostor. V tomto směru komerční televize nabídly vhodnější formát než Česká televize, kde už jen samotná účast osmi lidí s delší stopáží předznamenala nudný výsledek.
V úvodním střetu na Nově se sešli lídři čtyř stran, z nichž jediná má prakticky jistou účast v Poslanecké sněmovně - Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Ostatní předsedové Jan Hamáček (ČSSD), Vojtěch Filip (KSČM) a Róbert Šlachta (Přísaha) se pohybují kolem pětiprocentní hranice a nemají nic jistého.
Tomio Okamura
Tomio Okamura bývá označován za konzervativního socialistu. Jeho hnutí je ovšem už svým názvem postaveno na extrémní podobě přímé demokracie, prosazuje závazná referenda po shromáždění pouhých 100 tisíc podpisů a přímou odvolatelnost politiků. To je krajně levicový koncept, prakticky likvidující parlamentní demokracii. Švýcarský model vychází z jiných tradic a pro naše podmínky je nepřenosný.
Výřečný a místy hysterický Okamura znovu akcentoval stěžejní body svého programu, tedy vystoupení z EU a NATO, v čemž si notuje s komunisty, a boj proti nelegálním migrantům, ačkoli je dnes žádný z relevantních subjektů nepodporuje, a mění se i evropské klima. Pokaždé pomine nereálnost prosazení referend, jejichž schválení musí projít ústavní většinou, což je minimálně v senátu vyloučeno.
Okamura se s Filipem shodl i v zásadních škrtech nákupů armádní techniky, což jde ruku v ruce s oslabováním pozice Česka v západních strukturách. Překvapil však ideovým zabrušováním do éry hlubokého socialismu. Lékem na nedostupnost bydlení jsou pro něj státem podporované novomanželské půjčky a družstevní byty.
Své soupeře trumfl přístupem k řešení důchodové otázky. Navrhuje minimální důchod na úrovni minimální mzdy (dnes 15 tisíc korun), čímž překonává nejen Maláčovou (10 tisíc), ale nalevo je i od komunistů (12 tisíc). Kde na to vezme peníze, příliš neřeší.
Jan Hamáček
Šéf ČSSD Jan Hamáček slibuje „návrat ke kořenům“, tedy zdanění boháčů, bank a velkých korporací, skokové zvyšování minimální a zaručené mzdy, státní byty, vyšší sociální dávky… Nabízí stejná témata, která se mu nepodařilo prosadit v koalici s hnutím ANO, a přitom dává najevo, že by s ním ve vládě klidně pokračoval dál.
Hamáček považuje za hlavního volebního nepřítele ODS a neomaleně se vlamuje do voličské základny KDU-ČSL odkazem na bývalého předsedu Josefa Luxe. Nepřipouští si, že to byl právě Babiš, kdo vyluxoval jeho voličský elektorát a program založený na masivním přerozdělování vybraným voličským skupinám.
Šéf sociální demokracie se připojil k Babišově kritice České národní banky, jež zvyšovala úrokové sazby v reakci na stoupající inflaci. Opakuje jeho bajku, že je způsobena jen importovanými vlivy, a pomíjí podíl vlády masivním zadlužováním země druhým nejrychlejším tempem v Evropě.
Hamáček házel zjevné vládní fiasko v boji proti covidu, kdy ani 256 dní lockdownů nezabránilo 30 tisícím obětí, na opozici. Měl by spíše odkrýt všechny sporné obchody s čínskými dodavateli ochranných pomůcek, mnohdy velmi nevalné kvality.
ČSSD pod Hamáčkovým vedením patří mezi ohrožené politické druhy. Zavinila si to hlavně sama i tím, že premiéra Babiše podržela ve všech jeho skandálech, jež by dříve každému zlámaly vaz.
Vojtěch Filip
Předseda KSČM Vojtěch Filip působí vyrovnaným a odevzdaným dojmem. Dal už najevo, že po volbách končí v čele strany, jež tvořila pilíř Babišovy moci. Díky hnutí ANO si užil několik let slávy, kdy mohl přímo ovlivňovat vládní program. Jenže „kolaboraci“ s miliardářem za „několik limuzín“ mu časem stále více vyčítalo stalinistické křídlo v čele s Josefem Skálou.
Vojtěch Filip nemohl nadchnout ani kmenové voliče, ať už málo radikálním obsahem, či funkcionářským žargonem stranických schůzí. Pokud se KSČM dostane do sněmovny, dá se očekávat, že jeho nové vedení bude chtít víc, než jen Filipovu „drobečkovou“ politiku.
Róbert Šlachta
Předseda nově vzniklého hnutí Přísaha a bývalý ředitel ÚOOZ Róbert Šlachta se v závěru kampaně snaží vyvracet nálepky, že je „béčkem“ hnutí ANO. To je ovšem obtížný úkol poté, co mimo jiné společně bojovali proti policejní reformě, a tehdejší ministr financí Babiš mu zařídil „trafiku“ v celní správě.
Šlachta se svým populismem od kolegů v debatě příliš neliší. Slibuje například místní zdanění nadnárodních firem, jež daní jinde, nebo regulované nájemné. V reakci na aktuální skandál premiéra Babiše s offshorovýni společnostmi navrhuje jednotné zdanění ve všech daňových rájích. Jak toho chce dosáhnout, je ve hvězdách.
Divák se v debatě nedozvěděl nic nového, lídři opakovali mantru svých předchozích vystoupení. Zaujala však jejich blízká podobnost v některých programových akcentech, jež by znamenaly zásadní riziko pro veřejné rozpočty a stržení kormidla ještě více doleva než doposud.
Výsledek těchto stran je ovšem důležitý kvůli novému rozdělení mandátů ve sněmovně a vytváření vládní většiny. Těžko projdou všechny. Kdo z nich půjde z kola ven?
