V úterý 5. října Poslanecká sněmovna odhlasovala mrazení platů poslanců, senátorů, členů vlády a dalších činitelů na pět let dopředu. Zákon může ještě odpálit Senát, pokud by ho zamítl nebo přidal pozměňovací návrhy, a „stará“ sněmovna by to už nestačila znovu projednat.
Jak se dalo očekávat, došlo na to nejhorší. Vládní strany, SPD a KSČM se za zákon postavily. Účastníci této staronové virtuální koalice jeden přes druhého zdůrazňovali svůj podíl na věci a problematizovali podíl těch dalších. PirStan a Spolu jen odráželi útok a to, že návrh podpoří, bylo vlastně jasné už předem.
Divoký, bojový a lehce hysterický úvodní projev premiéra Babiše končil slovy: „vážení spoluobčané… pokud vám záleží na budoucnosti našich dětí a budoucnosti naší země, která je tím nejlepším místem na život v Evropské unii, a na naší úrovni a naší kultuře, tak si myslím, že ta vaše volba je jasná, je to hnutí ANO a já vám samozřejmě slibuji, že se za vás budu rvát každý den až do roztrhání těla.“ Zřejmě na chvilku zapomněl na to, kde je a ke komu mluví. Poté odletěl do Slovinska (nikoli oknem, ale letadlem z Ruzyně).
Celkový dojem je úděsný a tristní. Jistě, nedá se předpokládat, že záznamy z jednání PS sjednocují statisíce, a volby začnou za dva dny. Ale nějakou publicitu to dostane.
U nás se díky některým našim nejvyšším státním činitelům už dlouho prosazuje spontánní přesvědčení, že značná část naší veřejnosti intelektem příliš neoplývá. Připadá mi to hloupé a sprosté. Na základě toho, co se odehrávalo v úterý v PS, by mohl vzniknout dojem, jednak že si mnoho našich politických představitelů myslí totéž, a jednak že se ten soud vztahuje i na ně samé. Předvolební prostor pro to, aby ti lepší z nich dokázali, že tomu tak není, je naneštěstí už minimální.
Této laciné a pro ně potupné volební kampaně pana Babiše a spol. se zúčastnili i politici demokratické opozice. Někteří se, pravda, zašili, ale to se nepočítá. Při hlasování se jeden jediný z nich, poslanec KDU-ČSL Stanislav Juránek zdržel hlasování. Nechci to nijak zlehčovat, je to fajn, aspoň jeden jediný. Jen je mi líto, že lidé zejména po této vládní exhibici vědí, koho volit nemají. Koho volit mají, nevědí. Tedy s jedinou výjimkou: v případě pana Juránka by se zdrželi.
