Volby do Poslanecké sněmovny se kvapem blíží a kandidáti stran a koalic se prezentují ve všech možných médiích či na sociálních sítích. Stranou nestojí ani Česká televize, která začala v pondělí 13. září vysílat sérii 14 debat s lídry stran v jednotlivých krajích. Z dosud odvysílaných dílů si zatím člověk odnáší tísnivý pocit, že se máme po volbách opravdu na co těšit. Osobní prezentace některých kandidátů totiž byla či je opravdu neskutečná ostuda.
Jako pokaždé, když se před volbami konají různé debaty, i letos na samém začátku bylo jádrem sporu, koho má Česká televize pozvat a koho už ne a o čem se bude v diskusi mluvit. Ono je opravdu těžké zavděčit se všem, a navíc u toho kočírovat dav kandidátů, z nichž mnozí byli či jsou v televizním přímém přenosu poprvé.
Ale to teď ponechme stranou a zastavme se u prezentace a názorů jednotlivých lídrů. Na řadě z nich je znát, že už to jsou zkušení harcovníci, mají v politice své odkrouceno a vědí, co říci a co raději ne. Nicméně pak tu jsou tací, kteří se takříkajíc politické řemeslo teprve učí. Někteří hodně špatně a nedbale. Nejtristnější pak je, že tito kandidáti ani pořádně neznají program své vlastní strany. Pro zkušené televizní moderátory to jsou pak snadné terče. Jejich straničtí šéfové pak raději doma zavírají oči, aby neviděli, a zacpávají si uši, aby neslyšeli. A kdyby mohli, nejraději by je stáhli ze studia, aby tam nenapáchali větší škody. A pak je tu ještě skupina diskutujících, kteří v debatě používají zavádějící nebo vymyšlené argumenty či vědomě lžou.
Nejhorší na tom je však skutečnost, že nemálo těchto diskutujících výtečníků v příští sněmovně skutečně zasedne. Můžeme se tak těšit na bezobsažné projevy, trapné bláboly a další kiksy. Důležité však je, že z nich budou za tučný plat nemyslící spolehlivé hlasovací mašiny, které nad ničím neuvažují a neobtěžují se přemýšlet, ale budou hlasovat jen tak, jak jim jejich šéf nařídí.
Musíme si zamést i před vlastním prahem. Zatímco v 90. letech by se lidé takovým kandidátům vysmáli a nakopali jim zadek, nyní velká část národa vůbec neřeší, pro koho hlasuje. Nezkoumá, zda to, co onen dotyčný vypráví, je skutečně správné a pravdivé, anebo jen stačí, že to řekl zástupce oblíbené strany. Díky tomu se tak do příští sněmovny dostanou lidé, kteří nemají v politice co dělat, protože v ní jsou schopni napáchat více škody než užitku. A ještě za to dostanou luxusní plat poskládaný z desátků daňových poplatníků.
Chápu, že politika zajímá stále méně lidí. Podle toho to tady pak vypadá. Stranické kandidátky jsou mnohde poskládány podle zásluh a odsezených let či na základě tlačenky v rámci jednotlivých křídel a frakcí ve stranách. Ale přece, volič-občan má možnost si vybrat. Může udělovat preferenční kroužky a poslat do sněmovny jiné kandidáty z dotyčné kandidátky. Po zhlédnutí debat zhruba z poloviny krajů se tu vykrystalizovalo hned vícero kandidátů stran (které mají reálnou šanci na účast v budoucí sněmovně), u kterých by bylo opravdu lepší, kdyby šli dělat něco jiného než politiku do Sněmovní ulice na Malé Straně.
