Shrnutí: Nejsilnější v Europarlamentu budou euroskeptici Farage a Salvini, velká koalice ztratila většinu
Z pěti největších zemí Unie zvítězili euroskeptici ve třech. To dává celým volbám nátěr velkého vzestupu euroskeptických sil, ale takový obraz není přesný. Ani euroskeptické a protestní strany nezažily ve všech zemích EU úspěšné volby. Jako protipól triumfů Mattea Salviniho, Marine Le Penové a Nigela Farage je možné zmínit propad antiimigračních dánských lidovců, neslaný nemastný výsledek Alternativy pro Německo a zejména fakt, že z Evropského parlamentu úplně vypadla nizozemská Strana svobody Geerta Wilderse.
I přes dílčí škubnutí ale samozřejmě euroskeptické a protestní strany posílí a budou mít ve štrasburském shromáždění nejsilnější hlas od založení Evropského parlamentu.
Poslanecký klub, který začal před volbami vytvářet Matteo Salvini má jistou deseti mandátů a může nasbírat až 78 křesel ze 751. Kdyby se navíc spojil s vítězem voleb v Británii a jeho euroskeptickou Stranou pro Brexit, překročili by společně hranici 100 mandátů a měřili by se jako rovný s rovným s liberálně-macronovským klubem Renesance-ALDE, který se svou silou může pohybovat mezi 100 až 110 mandáty. Euroskeptici by tak při troše štěstí mohli dokonce utvořit třetí největší klub v novém Evropském parlamentu.
Migrační krize a následně rozjitřená debata o EU, která pomohla na koně kritikům evropské integrace, ale vedla ještě ke dvěma dalším trochu překvapivým jevům. Zaprvé platí, že kromě posílení euroskeptiků v řadě členských států, se zároveň projevil i opačný protiproud, v jehož rámci „narostly“ naopak eurooptimistické strany jako je Pozitivní Slovensko, nizozemská Strana práce v čele s tzv. spitzenkandidátem Fransem Timmermansem nebo strana jeho liberální rivalky Margarethe Vestagerové v Dánsku. Větší polarizace debaty o smyslu EU zkrátka přihazovala mandáty na obě strany názorové barikády a pomáhala zejména vyhraněným stranám na obou pólech. Dobře to bylo vidět ve Velké Británii, kde první dvě místa místo tradičních stran obsadila strana, která je nejvíce pro brexit, a strana, která mu nejvíce oponuje.
Pohřebiště velkých stran
Britský případ je sice specifický tím, že europoslanci se volili vlastně jen na chvíli, ale destrukce velkých tradičních stran určitě patří k trendu těchto voleb na unijní úrovni. Stačí se podívat na to, že nejsilnější stranou ze všech jednotlivých národních stran v Evropském parlamentu už nebude tradiční držitel této pozice německá křesťanskodemokratická CDU kancléřky Merkelové, ale vyrovnaně se o ní v závěru sčítání praly Farageova Strana pro brexit a Salviniho italská Liga severu. Právě tyto tři strany budou v Europarlamentu nejsilnější.
To, že obě dosavadní německé velké strany – kromě CDU také sociálnědemokratická SPD – utrpěly své nejhorší výsledky v historii, nebylo výjimečným jevem. Totéž potkalo tradiční pravicovou, gaullistickou stranu ve Francii, která se dnes jmenuje Republikáni. Potupeni jednociferným výsledkem byli i britští konzervativci, navíc prohráli i se zelenými. Na historické minimum ale také klesli dosavadní hegemoni chorvatské a slovenské politiky – konzervativní HDZ a socialistický Směr Roberta Fica. Obě strany ještě nikdy v celostátních volbách nebodovaly tak špatně jako tento víkend.
Jak dopadly volby v dalších zemích? Jaké další zajímavé trendy se objevily? Velkou analýzu Petra Sokola si přečtěte v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 30. května.
Klíčová slova: volby, komentáře, eurovolby, Nigel Farage, euroskeptik, Matteo Salvini, Volby do Evropského parlamentu, Volby 2019, Eurovolby 2019
