Uplynuly jen tři a půl hodiny od uzavření volebních místností a prezidentský kandidát Andrej Babiš odhodil falešnou masku hodného strejce, se kterou končil kampaň před prvním kolem a vyrazil jako hladový pes do útoku na svého soupeře generála Petra Pavla. Jenže působilo to jako vždy – Babiš neumí ve vypjatých situacích ovládat své emoce, začne blábolit a stává se směšným. A být směšným, je pro politika to nejhorší. Jeho první povolební vystoupení v něčem připomínalo bláznivý projev předlistopadového generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše na Červeném Hrádku v červenci 1989, nebo legendární slib expremiéra Jiřího Paroubka, který v září 2005 tvrdil, že bude zákony schvalovat i s Marťany. Co se dá tedy od Andreje Babiše teď očekávat?
Kampaň bude před druhým kolem prezidentských voleb, které se uskuteční 27. a 28. ledna, velmi konfrontační, přijdou nejrůznější útoky a budou se šířit i nepodloženosti a lži. Nebude to sice hezké, ale toho se neděsme, i to k volbám a politice (bohužel) patří. Naše demokracie to samozřejmě ustojí. S co největší konfrontací bude muset pracovat především Andrej Babiš, který se na tuto cestu vydal už v sobotu podvečer. Někteří politologové a komentátoři tvrdí, že mu to pomůže se sběrem hlasů pro druhé kolo, protože se bude prezentovat jako ten „silnější“ kandidát, který nastoluje agendu. Domnívám se, že to může mít i zcela opačný efekt. Proč?
Babiš musí jít až za hranu
Andrej Babiš, aby vyhrál, bude muset přimět svůj elektorát, aby za dva týdny znovu přišel k volbám, ale potřebuje přitáhnout i voliče neúspěšného Jaroslava Bašty a SPD a větší část protivládní scény. Bude muset proto jít v některých výrocích až za hranu možného. Protože ale ve vypjatých situacích nedokáže ovládat své emoce, není dobrý rétor a neumí někdy bezprostředně a s nadhledem reagovat, může se u toho stát ještě více směšným. A to je ta nejhorší kvalifikace, ať děláte v politice cokoli. Jistě, jeho dnešní i potenciální voliče to asi moc neovlivní, ale Babiš potřebuje někde sesbírat statisíce dalších hlasů, což nebude jednoduché. Určitě ale jeho tým připraví bombastickou a vyzývavou kampaň, protože to už má nacvičené a umí to.
Babiš se ale u toho může chytit do vlastní pasti.
Když Andrej Babiš, někdejší člen zločinné (to slovo plyne z platného Zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu č. 198/1993 Sb.) totalitní komunistické strany problematizuje minulost protikandidáta, který byl před listopadovou revolucí v té samé straně, tak je to zvláštní argumentace, protože v tomto případě mají máslo na hlavě oba. Pofidérní pak je, když agent komunistické tajné policie StB, kterým Babiš podle slovenských soudů byl, tvrdí, že Petr Pavel je komunistický rozvědčík stejný jako ruský prezident Putin, který byl kdysi agentem KGB. Srovnání Pavla a Putina kulhá po všech stránkách, takže jeho účinek může být pro Babiše opačný, než si myslí. Pavlovy příznivce přesvědčí, ať jdou i k druhému kolu. Navíc sobotní výkřik, že Pavel byl před revolucí trénovaný v Moskvě, by měl expremiér doložit. Má důkazy? Nebo opět lže a šíří dezinformace?
Vracet se dál v kampani k neblahé části minulosti Babiše i Pavla, nemusí být produktivní, protože ji všichni známe. Zda v tom existuje ještě něco nového, co by se dalo prokázat, jen uvidíme, ale počítat s tím zatím nemůžeme. Andrej Babiš dokonce vytáhl těžký kalibr, že prý se na něj chystá „kompro“, že byl on sám agentem ruské KGB. Od člověka, který si nechává dělat složky s kompromitačními materiály na své oponenty a soupeře, to zní zvlášť podivně. A vlastně to není v českém prostředí ani nic nového – nařčení o spolupráci s KGB se bez důkazů šířila i o prezidentu Václavu Klausovi. Ještě by mohl na Pavla Babiš hodit, že chce zrušit Benešovy dekrety. To zatím v této prezidentské kampani „chybí“…
Nejasné postoje Babiše
Andrej Babiš se léta vychloubá tím (a opakoval to pořád), jak skvělé vztahy má s některými evropskými politiky. Třeba s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, lucemburským premiérem Xavierem Bettelem i dalšími politiky. Ovšem to jsou lidé, kteří chtějí ještě větší integraci EU, propagují euro a Green Deal. To jsou všechno věci, které jasně odmítají antievropští voliči SPD a menších politických stran, po kterých Babiš vystartoval. Pokud by s tím dokázal tábor generála Pavla nějak pracovat, mohl by Babiše znemožnit.
To samé platí o jeho vychloubání, jak se několikrát potkal s ukrajinským prezidentem Želenským (když se chce budoucí možný prezident vyhnout trapasu, mohl by se alespoň naučit, jak se jméno ukrajinské hlavy státu správně vyslovuje). Ano, Babiš se se Zelenským několikrát potkal, byl dokonce v listopadu 2019 jako premiér na návštěvě Ukrajiny. Jenže to, co tehdy o Ukrajině říkal, určitě nechtějí slyšet voliči, které chce dnes ulovit, protože mají někdy pozitivnější vztah k Rusku. Připomeňme si, co Babiš v říjnu a listopadu 2019 říkal: „To, že Rusové zabrali Krym, je samozřejmě nepřijatelné… My určitě chceme naše ukrajinské partnery podpořit. Jasně podporujeme teritoriální integritu, suverenitu, jednotu a nezávislost Ukrajiny… Pan prezident (Zelenský) provádí potřebné reformy a chci ho pozvat do Prahy…“
Ať to teď Babiš zkusí zopakovat. Podobně jako Miloš Zeman, který po letech podlézání najednou začal kritizovat kvůli Ukrajině Putina, přišel by i Babiš o hodně voličů. Opět – bylo by dobré expremiéra s jeho slovy konfrontovat. Vždyť hovořil o Ukrajině úplně stejně, jako hovoří Pavel. A že by Babiš pomohl vyjednat na Ukrajině mír? Naprostý nesmysl. Česko v tom nehraje vůbec žádnou roli.
Vládní hrátky
Hnutí ANO chce začít v úterý 17. ledna v Poslanecké sněmovně jednat o vyvolání hlasování o nedůvěře vládě premiéra Petra Fialy. Budiž, to je právem opozice. Záměr je jasný – nějak spojit prezidentského kandidáta Petra Pavla a Fialovu vládu, která některé ekonomické věci skutečně řešila pozdě a ne dostatečně, což mnoha občanům vadí. Ale i v tomto by si Babiš mohl naběhnout na vidle.
Kdyby poslanci vládní koalice hodně dlouho s opozicí diskutovali ve sněmovně o nedůvěře, generál Pavel by mohl mezitím pokračovat nerušeně v kampani, zatímco Babiš bude muset být alespoň část jednání ve sněmovně. Může tam sice exhibovat, ale dopředu známe výsledek této taškařice – celá opozice, hnutí ANO a Babiš opět prohrají, protože nedůvěra neprojde. Pokud by postupovali vládní poslanci a poslankyně a zástupci kabinetu chytře, mohou také ve sněmovně pozornost od Pavla odvrátit. Člověk, který přispěl výrazně k prohlubování dluhu státu, k rozjezdu inflace, nejednal o diverzifikaci dodávek plynu a ropy, se přece jmenuje Andrej Babiš. S tím nemá Petr Pavel vůbec nic společného. Naopak Babiš je zodpovědný za některé současné problémy, toho se nezbaví.
Bylo by ale velmi naivní si myslet, že Babiše lze v druhém kole prezidentských voleb lehce porazit. Naopak, je to mimořádně silný kandidát. Ale voličský potenciál generála Pavla je pro druhé kolo daleko širší než možnosti expremiéra Babiše. Jen je potřeba udržet přesvědčení voličů jít i k druhému kolu. Andrej Babiš jistě v kampani přitvrdí, protože musí. Bez emočního blábolení by měl přitvrdit i Petr Pavel. Babiš totiž vypjaté situace nezvládá, nechá se často lehce rozhodit. To může být jeho největší slabina. V této souvislosti připomínám předvolební televizní debatu na televizi Nova z června 2002, ve které převálcoval tehdejší předseda ČSSD Vladimír Špidla Václava Klause, který v té době vedl ODS. Špidla po celou diskusi (a to neříkám, že měl vždy opravdu) nedovolil, aby Klaus v čemkoli převzal iniciativu, skákal do řeči soupeři i moderátorce (byla to Jana Bobošíková), vyvracel a zpochybňoval to, co říkal Klaus a užaslí diváci viděli najednou úplně jiného Špidlu než ho znali léta předtím. A kdo pak tehdy vyhrál volby? Špidlova ČSSD.
