Dvouhodinová prezidentská debata na České televizi nepříjemně připomínala casting na roli ve filmu o vybírání prezidenta. Ani následná debata nic nikam neposunula a vedení ČT si může odškrtnout jednu nepsanou veřejnoprávní povinnost.
Ten casting měl pro samotné účastníky nepříjemné aranžmá. Evidentně ostrá světla mířící na debatéry z nich vizuálně udělala lidi po žloutence a způsobila, že nikdo se necítil moc komfortně. Danuše Nerudová působila chvílemi jako náměsíčník pod sedativy, jiné to divadelní aranžmá uspalo. Další se naopak chovali jako na kokainu, takže rozbíjeli velmi formální kompozici pořadu.
Nevysloveným obsahem debaty byl souboj mezi Danuší Nerudovou a Petrem Pavlem. Kdybychom to měli shrnout do jedné věty, asi takhle: Pavel podal průměrný výkon a exrektorka byla natolik pod tlakem otázek na skandál na Mendelově univerzitě, že se zmohla jen na defenzivní vyjádření. Takže remíza.
Levicové paradoxy
Jediným silným momentem bylo závěrečné odstoupení Josefa Středuly a jeho podpora pro Danuši Nerudovou, čímž dal impuls její další kampani. Ne, že by jí tím fakticky dodal příliš hlasů, ale jeho gesto mělo velký symbolický význam. Nejen pro ni, ale i samotného Středulu. Na tom je možné ukázat, že je úzká hranice mezi tím, kdy vás veřejnost považuje za kandidáta-zoufalce a tím, jak se během třiceti sekund můžete stát státotvorným hrdinou. Josef Středula prostě zabodoval, možná jako jeden z mála z diskutujících. Na druhou stranu buďme realisté. Z řady průzkumů vyplývá, že druhou volbou voličů Josefa Středuly je více než z padesáti procent Andrej Babiš. Takže Středula reálně zaútočil na Babiše a podpořil Babiše. To jsou paradoxy.
Dalším z těch, který zaujal svou názorovou bublinu, byl určitě Jaroslav Bašta. Je to bezpochyby kandidát SPD a Vrabelových demonstrantů z Václavského náměstí. Je dobře, že nám oznámil, že odvoláním vlády a vypsáním předčasných voleb chce fakticky provést ústavní puč. Nikdo od této chvíle nemůže říct, že nevěděl.
Jako zcela nepřijatelné jde hodnotit způsob, jakým se zachází s průzkumy veřejného mínění. Hodí se pro to slovo zbožštění. Obzvlášť, když je tak velké procento lidí nerozhodnutých.
Člověk se vzpírá uvěřit tomu, že by zemanovsko-babišovský svět, který má při 65 procentní účasti ve volbách (sněmovní, prezidentské) nadpoloviční většinu, najednou oslovil jen 35 procent voličů. To bude zase překvapení v době vyhlašování voleb.
Úplně na hlavu je vyčleňovat na základě průzkumů z televizní debaty dva diskutující s nejvyšším počtem preferencí a dávat jim extra buřty v podobě otázek navíc. Buďto má ČT dělat diskuse v užším kruhu nebo všech kandidátů bez ohledu momentální preference. Tohle byla alibistická konstrukce, která neuspokojila nikoho. Je však dost možné, že ani neměla. Pak je všechno v pořádku.
