Nově přidaná strategická mapa, ale jinak víc toho samého jako před lety, alespoň tak to vypadalo z trailerů, které v posledních měsících vycházely k čerstvě vydané RTS strategii Company of Heroes 3. Byl tenhle dojem oprávněný? Ano. A to je moc dobře. CoH je pořád stejná zábava jako před lety, fanoušci série budou chrochtat blahem a vyleštěný vizuál spolu s širokým výběrem obtížností potěší i občasného hráče.
Je to dlouhých deset let, co Company of Heroes 2 spatřilo světlo světa. Pravda, od té doby vyšly hromady DLCéček a doplňujícího obsahu a modující komunita se postarala o to, abyste ve hře našli něco nového pokaždé, když se k ní vrátíte. Ale nový díl už to pár let chtělo. Samozřejmě se nevědělo, jestli vůbec nějaký dostaneme, ostatně žánr real-time strategií nebyl dlouho úplně v kurzu.
Nicméně po letech čekání a dlouhých měsících odkládání vydání je Company of Heroes zase tady. Král RTS z druhé světové se vrátil a dobrá zpráva je, že neztratil nic ze svého lesku.
Na výletě s Pouštní liškou
V Company of Heroes 3 hráče čekají hned po vydání dvě kampaně. Jedna je standardní, lineární, takže na tu se podíváme jako první. Je postavená ve stylu tradičních CoH kampaní, dostanete misi, vybojujete misi, dostanete další. A z předchozího dílu si vzala série poučení, že všechno se lépe dělá s příběhem za zády. Ten je možná největší slabinou celého afrického tažení.
V cutscénách mezi bitvami totiž sledujete příběh civilní rodiny chycené mezi ozubenými koly historie. Zatímco táta pomáhá Britům proti Rommelově Afrikakorpsu, zbytek rodiny stále úpí pod německým útlakem, což znamená, že je Spojenci neustále bombardují. Nevýhodou tohohle narativu je to, že má pramálo společného s reálným gameplayem. Takový adrenalin, jako když jste před deseti lety závodili v čele sovětských vojsk se Žukovem o to, kdo bude první u Reichstagu, z téhle kampaně nevyždímáte. Výhodou ale je, že Erwin Rommel dostane skrze cutscény téměř John Wick přístup. “Je nevyzpytatelný, mimořádně schopný a nebezpečný.” A poté, co tohle slyšíte, se ujímáte role Pouštní lišky osobně.
Zvenku mohlo být pro někoho rozhodnutí udělat kampaň za Němce poněkud kontroverzní. Nás fanoušky série to nicméně nevyvedlo z míry. Jednak jsme zvyklí hrát za všemožné záporáky (však už jsme zmiňovali sovětskou kampaň ve druhém díle), jednak každý, kdo se pár desítek hodin na sérii nahrál, si Wehrmacht, případně Oberkommando West dávno osahal.
Všech osm misí, kterými za Rommela prokličkujete, je zajímavých, dobře poskládaných a hlavně mají super rytmus. Zaberte vesnici, udržte vesnici, nenechte utéct nepřátele. Občas dostanete základnu a máte dobýt mapu, občas dostanete jen dva tanky a pěší jednotku a musíte si na poušti vystačit s tím, co máte. Hra dělá, co může, aby vás donutila cítit se jako geniální velitel tankových divizí, a drtivou většinu času se jí to daří.
Venkoncem je ale výlet do Afriky jenom příjemným startem do celé hry. Protože potom vás čeká druhá kampaň. Ta očekávaná, ta, na niž jste pravděpodobně tak zvědaví. Invaze do Itálie.
Operace Husky: Total War
Už když vyšlo masivní DLC pro Company of Heroes 2, v němž jste měli vytlačit Němce z Arden, se vývojáři z Relic Entertainment pokoušeli o jakousi velice základní verzi strategické mapy. Což znamenalo, že jste se v tahovém systému posouvali se třemi divizemi po políčcích jednotlivých oblastí a rozhodovali jste se, kdy a jak budete s nácky bojovat.
Nebyla to úplně novátorská myšlenka, to samé studio ostatně zvolilo stejný přístup u své legendární Warhammer 40,000 strategie Dawn of War. Jednička byla čistě kampaňová, ale její ohromné datadisky Dark Crusade a Soulstorm obsahovaly tahový systém mezi bitvami. Jednoduchý, ale byl. A teď se Relic rozhodl, že je čas zajít o krok dál.
Celá italská kampaň je tak definována svým strategickým přístupem ke hře. Máte tahový režim, v němž posouváte a nakupujete divize, vysíláte průzkumná letadla, bombardéry, kroužíte kolem pobřeží s flotilami a ostřelujete přístavy, to všechno ve velice slušivém vizuálu. Ten je mimochodem hodně podobný tomu, jak Creative Assembly (kolegové, kteří taky vydávají u SEGA) staví strategické mapy ke své sérii Total War. Máte pěkně vyznačený terén, výborná práce s barvami, města působí ikonicky díky svým landmarkům a mezitím pochodují modýlky vojáků a tanků. Do toho se snažíte udržovat křehký balanc ve svém velitelském stanu, to jest, snažíte se být zadobře s Brity, Američany i místními italskými partizány.
Tímhle systémem zabíráte města, šoupete se po Apeninském poloostrově a pronásledujete nepřítele, případně před ním ustupujete. Když se vaše divize setká s divizí nepřátelskou, můžete nechat počítač rozhodnout, kdo vyhraje, případně se pustíte do bitvy. Tyhle běžné bitvy, jež generuje systém, jsou klasické skirmishe. Většinou jde o to, zabrat nebo udržet nějaké body po určitou dobu. Když vaše divize vstupuje do bitvy oslabena, mají Němčouři bodový náskok. Občas ale narazíte během kamapně na příběhovou misi a ta je pak naskriptována a napsána se stejným umem, jako jsou ty Rommelovy.
Mimochodem to, že máte ve své armádě hned dvě frakce, Briťáky a Amíky, znamená hodně, protože zatímco Britové jsou flexibilní a připraveni na všechno, Američané jsou hooray agresivní útočná síla. Do toho pak máte jednotlivé divize, které dál určují, jak bude vaše bitva probíhat. S americkými výsadkáři musíte pochopitelně pracovat úplně jinak než s indickým dělostřelectvem, jež mají Britové na povel.
Indické dělostřelectvo je mimochodem moje oblíbená divize, mají Gurkhy, a kde jsou Gurkhové, tam je sranda.
Tahle kampaň už není záležitost na víkend, podle obtížnosti a vašich schopností se může protáhnout na pár desítek hodin. Nenechte se mýlit, není to úplně Total War, z Relicu se najednou nestal mistr tahových strategií, ale je tam velice slušný nášlap tímhle směrem a já bych do budoucna strašně rád viděl diplomatická, špionážní a další DLCéčka, která se budou soustředit právě na strategickou část hry.
Už jenom to, že se studio o něco takového pokusilo a uspělo, je dle mého ohromný úspěch. Ostatně nemuseli, mohli nám prostě dát jen hromadu map v novém vizuálu a nové armády a stejně bychom jim urvali ruce. Ale tohle je skvělý herní zážitek, a co je v dnešní době poměrně vzácné, nový herní zážitek.
Hurá do světa
Pro opravdové hráče série jsou ale obě kampaně pouze rozehřívačka. Ta pravá zábava přijde s multiplayerem. A vzhledem k tomu, že už před vydáním bylo herní menu velice dobře připraveno, předpokládám, že Relic si to moc dobře uvědomuje a bude chtít na mulťáku živit hru celá léta. Nemohu to tvrdit s určitostí, ale troufnu si říct, že když se podaří prodeje, budou nás čekat další mapy a možná i další frakce, s nimiž se můžeme navzájem řezat po celém Středomoří. A když ne, tlačítko pro modery už je taky ready.
Pokud čekáte na verdikt, můžu vám asi říct jenom tolik. Je to Company of Heroes. Je stejný jako před lety, je to pořád stejná zábava, jenom teď vypadá mnohem lépe. A pro fanoušky strategičtějších her je tam vyňuňaná tahová mapa. Takže otvírejte peněženky a uvidíme se v Římě.
…
Moje snad jediná výtka je, že zatímco dvojka měla na Steamu přes čtyři sta achievementů, tahle hra jich nemá ani třicet. Já miluju lovení achievementů, takže kdybyste jich mohli pár set přidat, jednomu člověku z Česka by to udělalo radost. Děkuju.
