Autorem nejlepší reportážní fotografie na světě se stal rodák z Lovosic hned třikrát. Navíc ve třech různých kategoriích. V roce 1998 vyhrál World Press Photo s portrétem herce Willema Dafoe, o pět let později zvítězil se zpravodajským snímkem z barmského vězení a se ženou prodávající antilopí maso v Kongu v sekci dokumentující přírodu. Nejvíc si ale cení snímku z roku 1994, který pořídil během svého čtyřměsíčního pobytu ve Rwandě.
Fotograf Antonín Kratochvíl slaví dvaasedmdesátiny a rekapituluje svou půlstoletí dlouhou kariéru:
Tváří v tvář tragédii nestál tehdy ani zdaleka poprvé, přesto jím obrovská humanitární krize, která po předchozí genocidě a občanské válce středoafrickou zemi zasáhla, mimořádně otřásla. Nejenže tolik mrtvých nikdy předtím neviděl, zároveň musel coby novopečený otec bezmocně přihlížet, jak přeživší kosí epidemie tyfu šířící se v pěti uprchlických táborech obývaných 850 tisíci lidmi enormní rychlostí. A přitom si nevybírá. Skupinka dětí, kterou jednu z těch nocí plných utrpení a beznaděje, našel ležet na dece, přitom nebyla výjimkou…
Čím byla životní fotografie Antonína Kratochvíla vykoupena, proč ji nakonec magazín Time neotiskl a kde je jí konec? Na tyto a mnoho dalších otázek odpověděl světoznámý fotograf v pořadu Top Moment internetové televizi MALL.TV.
