Program Veněra: Sovětské sondy překonaly několik milníků a jako první lidský výtvor přistály na jiné planetě
Program Veněra není příliš známý široké veřejnosti. Pokud se budeme bavit o milnících v dobývání kosmu tehdejším Sovětským svazem, určitě si většina lidí vybaví spíše Sputnik, fenku Laiku nebo kosmonauta Jurije Gagarina. Avšak projekt Veněra by neměl být opomíjen. Jedná se o obrovský milník v poznávání našich sousedních planet.
Nacházíme se v období zhruba šest let od začátku vesmírných závodů mezi bývalým SSSR a USA. Sovětský svaz si už připsal několik trumfů - Sputnik 1 jako první sonda ve vesmíru, Laika jako první pes ve vesmíru a projekt vyslání prvního člověka do vesmíru, který se pomalu finalizuje. Souběžně s tím v roce 1961 vzniká i ambiciózní program zvaný Veněra, který je zaměřený na zkoumání naší nejbližší planety Venuše. Úkol opravdu nebyl snadný, Venuše, na rozdíl například od Marsu může, se může pochlubit velmi hustou atmosférou, skrze kterou není vidět její povrch. Tlak na povrchu této planety je enormní, srovnatelný s tlakem kilometr pod hladinou oceánu. Teplota na povrchu planety se pohybuje kolem 400 stupňů celsia. Venuše je tedy opravdu nehostinná planeta a v rozporu s něžným názvem připomíná spíše peklo. Vědci tedy stáli před nelehkým úkolem - postavit co nejodolnější sondy, které by přežily i opravdu nehostinné prostředí.
První planetární sondou, která byla k sousední planetě vypuštěna, se stala Veněra 1. Přibližně tunová sonda měla za úkol vstoupit do atmosféry Venuše a zpět na Zemi zaslat informace o jejím složení. To se však nepodařilo, a sonda se dostala přibližně 100 000 km od planety, následně byl ztracen signál.
Další milník nastal s o tři generace novější sondou, a to Veněrou 4. Té se podařilo dostat do atmosféry a zaslat data o složení vrchních vrstev Venuše, které jsou tvořeny převážně oxidem uhličitým. Veněra 4 se tak stala první sondou, která se dokázala dostat do atmosféry jiné planety.
Postupem času Sověti vyslali přes deset takových sond řady Veněra. Sondě Veněra 7 se v roce 1970 dokonce podařilo měkké dosednutí na povrch Venuše. Stala se tak prvním lidským výtvorem, který úspěšně dosedl na jinou planetu.
Největší a zároveň nejznámější sonda se však stala Veněra 14. Jak bylo u tohoto programu zvykem, některé sondy byly posílány v páru. V tomto případě byly k planetě vyslány sondy Veněra 13 a 14. Úkolem této mise bylo měkké přistání na povrchu, odeslání fotografií povrchu planety a analýza složení půdy. Oběma sondám se podařilo přistát, jen v případě Veněry 14 se stala nečekaná událost. Po přistání sonda uvolnila krytku čočky fotoaparátu, která nešťastně dopadla přesně na místo, kde měl proběhnout test půdy. Bohužel nebylo v daný okamžik možné nic udělat a přístroj tedy místo zkoumání povrchu začal zkoumat krytku fotoaparátu. Druhá sonda však naštěstí byla schopna odebrat vzorek půdy a prozkoumat jej. Mise přinesla navzdory nečekané události velký úspěch v podobě odeslaných informací o složení atmosféry, nahrání prvních zvuků z jiné planety a možná nejznámějších fotografií povrchu planety Venuše.
Následující mise s sondami číslo 15 a 16 měly za cíl už jen zkoumat povrch z kosmu za pomocí radaru a zmapovat tak povrch planety. Po těchto misích byl program v roce 1983 ukončen.
Program Veněra přinesl nejeden milník ve zkoumání vesmíru, a ačkoli se to z dnešního pohledu mohou zdát jako maličkosti, neodmyslitelně přispěl k většímu poznání našeho nejbližšího vesmírného okolí.
