ADHD, psychedelika, vyhoření a rozhodnutí nemít děti. Terezie Kovalová ve Večerce otevírá všechna tabu
Violoncellistka, zpěvačka, modelka a renesanční člověk Terezie Kovalová vydala letos po pěti letech práce debutové album Zinka. Deska, která vznikala během pandemie, vypovídá o vyhoření, chronické bolesti a hledání sebe sama, které definovalo pro Terku minimálně posledních několik let jejího života. Rozpad prvního manželství, odchod ze ZUŠky, kde 12 let učila děti, desítky koncertů, boj s chronickou bolestí, ale i nový vztah, nové diagnózy, které přinesly úlevu. O tom všem se dozvíte víc ve Večerce.
Terezie má na kontě práci na více než padesáti deskách s jinými muzikanty, co ji tedy vedlo jít cestou vlastní desky? Motivace se u každého různí, ji k vlastnímu albu přivedlo naštvání a prázdnota. Na koncety jezdila naštvaná a stejně naštvaná odjížděla, nic nenaplňovalo prázdnotu, která se tam objevovala a frustraci, která se nedala moc dobře popsat. Dnes už ví, že za tím vším stálo vyhoření. Natáčení by pravděpodobně proběhlo mnohem snáz, kdyby ho neprovázela pandemie, během které se s producenty (Jonatán Pjoni Pastirčák a Ondřej Aid Kid Mikula) neviděli třeba i tři čtvrtě roku. "Vždycky, když jsme se viděli, kluci strávili půl dne jen aktualizováním programu, protože nebyli schopni ani otevřít ‚šavle‘ z posledního sezení." Kdo ví, v jaké podobě by Zinka vyšla, nebýt pandemie. A co by bylo tohle album, kdyby bylo jídlo? "Něco hodně ostrého, co tě donutí až brečet, ale pak je ti po něm dobře. Taková Indie. Vindaloo!"
Až se k Zince dostanete, myslete na to, že se cello natáčelo na sedm mikrofonů a zvuk dotvářely poměrně nestandardní techniky - bubnování na pupík psa, golfový míček na strunách, nebo třeba házení sirek. Zvukovou referencí měl být Woodkid, pokud ale při poslechu vzpomenete na surrealistu Švankmajera, uděláte Terezii radost, protože to jí k její hudbě ladí. Ostatně by si uměla představit udělat Zinkou soundtrack k nějakému filmu.
V poslední době ve veřejném prostoru můžeme vidět Terčinu osvětu k tématům ADHD, neurodivergence, ale taky psychedelik. Jak si člověk v dospělém životě dojde k tomu, že je na místě diagnostika? U Terezie to vzniklo nevinně – poprvé ji popíchnul manžel Vítězslav při sledování Teorie velkého třesku: "On se něčemu zasmál a já říkala: proč se směješ, to není vtipné. A on na to: protože jsi Sheldon." Samozřejmě od Sheldona byla cesta dlouhá, ale pokud vás zajímá, jak celý proces probíhá, poslouchejte dál ve Večerce.
Co přineslo poznání, že s ní něco tzv. je? Výrazně se jí ulevilo: "Představ si život jako videohru. Ty nevíš, že hraješ hru, nemáš návod a hraješ na nejtěžší nastavení. A najednou ti někdo řekne - tady máš návod."
O tom, jak se dostala k terapii pomocí psychedelik, jak nahlíží na psychoterapii, o rozhodnutí nemít děti i o tom, jak se podruhé vdala, poslouchejte Večerku s Terkou Kovalovou.
