Jel jsem v módu přežití a hodně věcí přehlížel, říká Marpův bubeník Čeněk Chleboun o rakovině v 21 letech
„Rakovinu mi zjistili v jednadvaceti,“ říká dnes čtyřiadvacetiletý bubeník Čeněk Chleboun v úvodu Večerky. Ačkoli zní téma pochmurně, nenechte se zmást. Rozhovor s Čeňkem je plný naděje. Co člověk zjistí, když se dostane do téhle extrémně náročné životní situace, navíc v tak mladém věku? „Užívám si ty malý věci,“ odpovídá Čenda. Dostanete tipy, proč nejíst po chemoterapii kari a proč si naopak připravit taveňák, co Čeňkovi pomohlo situaci zvládnout i to, co ho nejvíc zabolelo.
„Chci dát shout out mé bývalé přítelkyni Pamele, bez ní bych na to nepřišel a dost možná tu dnes ani nebyl. Měli jsme týden před O2 Arénou a Pamela mě dokopala dojít si hned druhej den k doktorovi. Tam mi řekli, že mám nádor na varleti, a že mám jít hned druhý den na operaci. Překecal jsem doktorku, abychom to posunuli o den, protože jsem potřeboval odehrát jeden showcase pro Universal. Což teď úplně nedoporučuju,“ říká Čeněk s tím, že to nebylo období těch nejrozumnějších rozhodnutí. Vážnost situace mu na začátku úplně nedocházela, chtěl si tehdy pousnout termín operace tak, aby stihnul odehrát velkou show v O2 Aréně. „Jestli chcete umřít, tak klidně,“ odpověděl mu na to tehdy doktor.
Co mu nakonec pomohlo celé to zvládnout? „To, že jsem nevěděl, do čeho jdu a že můj obrannej mechanismus je dělat si z věcí srandu.“ Dalším obřím pilířem pak byli skvělí rodiče. Na otázku, co mu v tomhle období chybělo, odpověděl Čenda se smíchem: „Asi koule!“. Obranný mechanismus tedy potvrzujeme. „Hrozně mě hnalo dopředu, že si chci zahrát další koncert. V září jsem byl na operaci, v říjnu jsem měl chemoterapie a v prosinci už jsem hrál koncert. Což teď zpětně vidím, že byla hrozná chyba – skočil jsem do toho strašně rychle a měl jsem si dát pauzu.“
Co mu tenhle zážitek přinesl? „Víc si vážím malejch momentů. Snažím se užívat si ty věci. Ukázalo se mi během pobytu v nemocnici, kdo jsou moji kamarádi, kdo mi napsal, kdo byl za mnou. To se ukázalo, kdo je real a kdo ne. Když tam za mnou nebyla moje holka, tak to bylo docela těžký. Přijde mi, že v tu chvíli je člověk přepnutej na mód přežití a strašně moc věcí přehlídne. Zpracovat to mi pomohla terapie. Jsem hodně citlivej, nejsem macho týpek, často jsem zavřenej ve svojí hlavě. Každopádně terapie doporučuju všem, je to skvělý,“ dodal a s tím nelze nic, než souhlasit. Nebojte se na terapie obrátit i v případě „banálnějších“ záležitostí – od toho tu jsou.
Dostali jsme se taky k bubenictví, k tomu, co má Čeněk za sebou a co ho čeká. Letos se dal dohromady s Marpem, což mu přineslo do života víc, než jen hraní jako takový. „Kluci jsou víc takoví ti ‚macho týpci‘, a já si myslím, že právě tohle jsem trošku potřeboval - víc jsem se otrkal. Hlavně humorem a vlastně i tím, že Marpo sám je bubeník, tak je příjemný, že mám někoho, kdo je zkušenej člověk, ale nijak mě nebrzdí. Je to spíš mentor,“ dodal. Došlo ale i na stinný stránky muzikantství: „Na koncertech zažíváš obří dopaminovej rush a zbytek týdne máš propad. Učím se s tím vyrovnávat,“ řekl Čenda, který za poslední rok stihnul za hraním dvakrát vyjet i do USA, kde spolupracoval s kapelou The Haunt.
O tom, jak to funguje v Americe, ale i o tom, pro co si chodí do večerky, si poslechněte nejnovější díl podcastu. A nezapomeňte na důležitou věc, kterou Čenda zdůrazňuje: „Dávejte na sebe bacha a kontrolujte se, protože nikdy nevíte, kdy to přijde. Rakovina si nevybírá a jenom to ničí.“
