Kryštof Pavelka: Kdo se bojí globalizace? V případě války nemá Západ jak a čím nahradit čínskou výrobu
V roce 2000 zažila Praha horký závěr babího léta. Nadnárodní řetězce rychlého občerstvení pro jistotu zaslepily výlohy svých provozoven dřevěným bedněním, v Nuslích hořely barikády a pražské Kongresové centrum, lidově zvané Moby Dick či pakul, připomínalo středověkou citadelu obleženou nájezdníky. Antiglobalizační protesty během zasedání Mezinárodního měnového fondu připomněly Česku, dosud pyšnému na sametový průběh listopadové revoluce, jak se také dělá pouliční politika na Západě.
Na tom Západě, kam republika, tehdy čerstvý člen NATO a připravující se na vstup do EU, chtěla jednoznačně patřit. O čtvrt století později sílí názory, že globalizace, proti níž se v Praze bouřily tisíce anarchistů, pankáčů, utopických levičáků i bojovných radikálů z celého světa, má na kahánku. I když z docela jiných příčin, než o jakých snili lidé, kteří poslední zářijový týden roku 2000 proměnili širší centrum hlavního města v bitevní pole.
Čaj z Indie, toast z Kansasu
Termín globalizace je automaticky spojován s postmoderní érou a nástupem digitální revoluce. Globální popkultura, šířená prostřednictvím celoplanetární informační sítě, globálně provázaná ekonomika, založená na odstraňování celních a právních bariér, globální iniciativy, jejichž cílem je řešení problémů přesahujících hranice i možnosti i těch nejvýznamnějších planetárních hráčů. Personifikovanou globalizaci si leckdo představí jako obyvatele Singapuru, Buenos Aires či Kardašovy Řečice, jenž na svém telefonu vyrobeném v Číně v licenci americké korporace poslouchá německý rap, přikusuje k tomu kebab a je oblečen v outfitu dle poslední milánské módy, ušitém v Bangladéši. Globalizace se zkrátka jeví jako fenomén možný a realizovatelný výhradně v posledních třech dekádách. Věc je však složitější.
„Obyvatel Londýna si ráno objednává zboží po telefonu, zatímco popíjí čaj z Indie, slazený cukrem z jamajské třtiny, na toast z kansaského obilí si maže máslo z novozélandského mléka a loupe si mandarinku z Palestiny.“ Tak popsali život Londýňanů z přelomu 19. a 20. století známý ekonom John Maynard Keynes v knize Ekonomické důsledky míru, vydané roku 1919. Více než sto let starý popis dokonale sedí i na dnešního Pražana či Berlíňana, včetně objednávky zboží po telefonu.
Změna poměrů
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
