Vojna s lidskou tváří: Proč Česko i přes nechuť obyvatel potřebuje vojenskou službu a jak by měla vypadat
Povinná vojenská služba působí na Čechy jako záležitost daleké minulosti i budoucnosti. Někteří si při tom vybaví její podobu z komunistických dob, šikanu, buzeraci a nevzhledné šedozelené uniformy z padesátých let. Jenže nám hoří za patami. Rusko, náš potenciální nepřítel, své brance poctivě cvičí a ideologicky masíruje populaci už od dětského věku. Nám zatím nevycházejí ani prosté počty, jak naplnit profesionální armádu včetně záloh. Že bude potřeba změna, je téměř jisté – otázkou je, jak by měla vypadat.
Málokterý segment českého státu se v posledních letech těší takovému zájmu jako aktivní záloha české armády. Sice se může zdát, že se teď roztrhl pytel s články a posty na sociálních sítích o tom, kdo všechno do vojska dobrovolně vstoupil, ostře sledovaný zájem tu ale byl už dřív. Třeba v roce 2016 natáčela úzká skupinka tvůrců v čele s Janem Juřicou krátké dokumentární spoty o tom, jak vojenský výcvik absolvoval herec Martin Písařík. Pod vedením Juřici pak v roce 2018 vznikl sedmidílný seriál o vývoji aktivních záloh, od jejich založení až po dnešek, kterým provází herec Ondřej Vetchý.
Deník vojínky Petry Horákové-Krištofové s logem červených kalhotek popisuje humornou formou všechna úskalí základního výcviku ve Vyškově. Na sociálních sítích i webu se to pak hemží různými videi z výcviku především elitních průzkumných jednotek, ale i mechanizovaných složek či rot aktivních záloh u krajských vojenských velitelství.
Úroveň prezentace by mohla být samozřejmě vyšší a tvůrci si stěžují třeba na Českou televizi, že jejich záměry odmítá. Přesto není celkově špatná a v některých vrstvách společnosti se stává vstup do aktivních záloh záležitostí, za kterou lze získat „pozitivní bodíky“. Popularitu si získala i dobrovolná cvičení pro mládež.
Jenže zůstává jeden podstatný fakt. Počty aktivních záloh sice stoupají (v roce 2011 – 1100, 2016 – 1500, 2020 – 3500, 2022 – 4000, 2025 – 4300), ne však takovým tempem, jak by bylo potřeba. V roce 2030 by armáda chtěla mít 10 tisíc aktivních záložníků a 30 tisíc profesionálů. Pokud se nic podstatného nestane a roční přírůstek bude nadále činit jen nízké stovky, nemá šanci tohoto cíle dosáhnout.
Ani výsadkáři nemají lidi
Po vypuknutí války na Ukrajině sice zájem o aktivní zálohy desetinásobně vzrostl, na konečných číslech se to ale neodrazilo. Důvodem je jednak poměrně vysoká odchodovost starších vojáků – nabízí se tu údaj od profesionálů, kterých přišlo v roce 2022 slušných 1600, na 1400 lidí ale odešlo, a tak byl přírůstek jen 200. Častou brzdou také bývá nesouhlas zaměstnavatelů, kteří své lidi na měsíc, či dokonce i dva měsíce výcviku ročně pustit nechtějí. Další rekruti si třeba během základního výcviku uvědomí, že do něčeho takového jít nechtějí, a jiní se zaseknou na armádní byrokracii.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
