Ilustrační koláž

Ilustrační koláž Zdroj: fotomontáž Jan Ignác Říha

Období pomsty na Slovensku: Vláda se drolí, Fico a jeho parta zbrojí. Jaké hranice ještě překročí?

Petr Sokol

Na Slovensku v posledních týdnech přituhuje. Robert Fico zřejmě definitivně otočil kormidlem zahraniční orientace této země a koketuje už i s vystupováním z EU či NATO. To bylo dosud ve Ficově straně tabu, ale od atentátu na slovenského premiéra se jeho rétorika a již do té doby dost ostré vystupování na veřejnosti ještě přitvrdily.

Když rozhádanost předchozí, středopravicové slovenské vládní koalice, a hlavně osobní spory mezi Igorem ­Matovičem a Richardem Sulíkem dovedly zemi pod ­Tatrami zpět do náručí Roberta Fica, byl to pro mnohé šok. Fico se totiž po své třetí vládě, kterou ukončila vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, zdál politicky na kolenou. Řada tzv. našich lidí, jak se na Slovensku říká okruhu blízkému Ficově straně SMER, byla vyšetřována za hospodářské trestné činy, někteří byli odsouzeni a samotný Robert Fico ušel stíhání jen o malý kousek. Tohle už trochu historické ohlédnutí je ovšem nutné pro pochopení atmosféry, v níž vládne současný, v pořadí již čtvrtý kabinet Roberta Fica.

První rok současné Ficovy vlády se totiž nesl ve znamení pomsty. Kabinet složený z jeho SMERU, strany Hlas, kterou založil odpadlík od Ficovy formace Peter Pellegrini, a silně nacionalistické a proruské Slovenské národní strany začal okamžitě po nástupu k moci provádět kroky, jež měly zabránit opakování situace, kdy lidi z Ficova okruhu byli stíháni. Fico mluvil o tom, že všechny tyhle procesy byly politické, a proto se musí zrušit instituce, jako byla speciální protikorupční prokuratura, a změnit trestní zákonodárství. Tlak v justici vyvolal demonstrace ve větších slovenských městech, ale v parlamentu změny zákonů prošly ve zrychleném režimu a za naprosté jednoty ve Ficově vládní koalici.

Zejména politici koaliční Slovenské národní strany (SNS) se zároveň pustili do „vyřizování účtů“ v médiích a v kultuře. Obě tyto oblasti tradičně ficovsko-nacionalistickému táboru příliš nepřály, hrály důležitou roli při pádu Ficovy vlády po vraždě Jána Kuciaka a volební porážce Pellegriniho vlády v roce 2020. Fico proto nechal volnou ruku kontroverzní ministryni kultury Martině Šimkovičové, nominantce SNS. Bývalá televizní moderátorka a příznivkyně některých konspiračních teorií rychlostí blesku zrušila dosavadní veřejnoprávní televizi a rozhlas a nahradila je novým subjektem. Podobně provedla personální čistku v řadě klíčových kulturních institucí v čele se Slovenským národním divadlem a Slovenskou národní galerií.

Glajchšaltování „opozičních“ sektorů společnosti probíhalo hladce a Fico se zdál nezastavitelný. Jeho vůle k neomezené vládní moci ostře kontrastovala s rozbitou opozicí. Vrcholem tohoto pro Fica jednoduchého období se stalo vítězství dosavadního šéfa slovenského parlamentu a předsedy koaličního Hlasu Pellegriniho v přímé prezidentské volbě v dubnu 2024. Pellegrini sice musel v druhém kole zabojovat proti opozičnímu nestranickému kandidátovi Ivanu Korčokovi, ale strašení válkou na Ukrajině na Slovensku, kde je mnohem větší část společnosti tradičně rusofilská než u nás, zabralo. Fico si v tu chvíli mohl oprávněně myslet, že má pod kontrolou všechny páky slovenské moci.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!