Politika klaunských nosů aneb Proč funguje šaškování na internetu a ubaví nás politici k smrti?

Internet, respektive komunitní digitální platformy jsou nepochybně nejvýznamnějším mediálním prostředím současnosti. Přítomnost a aktivita politiků na TikToku či YouTube jsou proto logické, nedávalo by smysl, kdyby zde nebyli. Nejen z českého kontextu je přitom zřejmé, že na sociálních sítích se zatím mnohem lépe daří těm politikům a političkám, kteří se neobtěžují s promyšlenými idejemi, racionální programovou nabídkou a mnohdy ani s pravdou.

Vítězství formy nad obsahem

Tuzemskému politickému kyberprostoru kralují lidé, kteří se vezou na krátkodobých trendech a jednoduchých a líbivých sděleních. Že u toho mnohdy působí bizarně, jako Alena Schillerová navlečená do hranolkové maškary či Andrej Babiš drbající hráběmi prase, je pro ně vedlejší, dokonce vítané. Éra, kdy hlavními výstupy politiků směrem k veřejnosti byly tiskové konference a nedělní televizí debaty, je dávno pryč. Jedno povedené virální video či hodinová účast politika v tom správném podcastu mají větší hodnotu než milióny investované do reklamy v tradičních médiích.

Část voličů chce ve virtuálním prostoru vidět politiky dělat stejné kousky, jaké předvádějí internetoví tvůrci, nové hvězdy digitálního věku: poskakovat na tiktokové tanečky, ukazovat, co mají zrovna v kabelce, nebo dovádět s pejskem. Voliči chtějí sledovat, jak se jejich oblíbenému politikovi legračně nedaří plnit nejnovější tiktokovou výzvu nebo jak se pokouší sníst nejpálivější papričku světa. Na sociálních sítích, této zatím poslední fázi postmoderního světa, vesměs forma totálně vítězí nad obsahem.

Medúza a hamburger

„Když uděláte takhle extravagantní věc, jako je Alena Schillerová oblečená do hranolků, tak dosah mít budete. Algoritmy sociálních sítí jsou navrženy tak, aby přesně tento druh obsahu uživatelům nabízely. Ale není to žádná novinka, na podobných bizarnostech byl již v 19. století postaven cirkus amerického podnikatele a politika P. T. Barnuma. Ten proslul právě marketingovým humbukem, který kolem svých aktivit uměl udělat,“ říká Petros Michopulos, jeden ze dvou autorů populárního politického podcastu Kecy a politika.

„Barnum dokázal do svého cirkusového šapitó nalákat davy diváků, kteří se přišli podívat na jím inzerované nevídané zjevy: hadí ženy, obry, trpaslíky či lidi tělesně deformované. V politickém marketingu ale platí, že můžete dělat leccos, ale pokud si sám sobě nasadíte klaunský nos nebo vám ho nasadí političtí oponenti, začne to velmi rychle destruovat vaši důvěryhodnost i pověst vaší značky. Konkrétně v hnutí ANO teď dělají maximum pro zvýšení dosahu na sítích. Otázka je, kam to chtějí gradovat. Možná že se k Schillerové oblečené v hranolkách přidá Havlíček v přestrojení za hamburger, Juchelka v úboru medúzy a nakonec Babiš v oblečku kosteleckého párku. V marketingu ANO teď zjevně panuje přesvědčení, že jejich volič snese cokoliv, a to se jim nemusí vyplatit. Pokud budou v ANO během předvolebního roku prezentovat jejich lídry jako klauny z cirkusu, může pak být problém vrátit je v očích veřejnosti zpět do rolí seriózních politiků,“ myslí si Michopulos.