Čtvrtého února to bude 30 let od chvíle, kdy Vladimír Železný uvítal návštěvníky svého zbrusu nového zábavního parku. Slavnostně a s ohňostrojem, jak bývá na poutích zvykem, zahájil vysílání komerční televize Nova a omámení diváci novému typu atrakcí zcela propadli. Jako by jiný druh zábavy tehdy ani neexistoval. Proč?
Oprýskané labutě, střelnice, ve které vzduchovky střílejí šejdrem, cukrová vata jen v jedné barvě a dům hrůzy, ve kterém se i děti pobaveně smějí místo toho, aby se bály. Zkrátka tradiční pouť, která už desítky let objíždí městečka s pořád stejnými atrakcemi. Přesně tak působila Česká televize (do konce roku 1992 ještě i Československá televize) na diváky začátkem devadesátých let. A jako správná pouť svým návštěvníkům sice občas dopřála nějakou obměnu, třeba nové hudební šlágry linoucí se z praskajících reproduktorů, jenže všichni moc dobře věděli, že někde v dáli, za hranicemi, existují moderní zábavní parky.
A když konečně i u nás, v Československu, otevřel v pátek 4. února 1994 své brány zbrusu nový, nablýskaný a zářící lunapark, davy nadšených návštěvníků vítal samotný principál – generální ředitel Vladimír Železný. Už po pár dnech bylo jasné, že stará pouť nemá v tu chvíli proti moderním atrakcím šanci.
Televizní milníky
Ať už si to chceme přiznat, nebo ne, začátek vysílání televize Nova byl tehdy nejen popkulturním, ale i společenským milníkem. A přiznává se to těžko třeba proto, že dnes máme Novu spojenou především s bulvárním, ne moc kvalitním zpravodajstvím, nekonečnými tuzemskými seriály a stokrát reprízovanými filmy, které jsou, aby se neřeklo, občas proložené nějakým tím novým blockbusterem. Navíc můžeme namítat, že přece ještě před Novou, na jaře roku 1993, začala vysílat FTV Premiéra, předchůdkyně dnešní Primy. Jenže ta, na rozdíl od Novy, nebyla celoplošnou stanicí a ani v Praze její signál nechytaly všechny domácnosti. Nova se svými horskými dráhami, pěti příchutěmi cukrové vaty a legračním psím maskotem naopak dorazila do všech domácností v každém koutu republiky. Navštívit lunapark mohl každý a zadarmo.
Atrakce pro všechny
Jméno Vladimíra Železného znal brzy každý, stejně tak jsme všichni věděli, jaké dvojice moderátorů uvádějí Televizní noviny a co se dá vyhrát v soutěži Riskuj! Nezáleželo na věku nebo pohlaví diváka, zářící lunapark zlákal nakonec každého. Já, autorka tohoto textu, jsem v té době byla dítě, ale televizní formáty Novy nebyly nové jen pro mě, ale i pro mé rodiče a prarodiče.
Nebyly to oficiální licence úspěšných amerických soutěží nebo talk show, jako je tomu od dob milénia dodnes, které tehdy přivábily televizní diváky. V polovině devadesátých let principál Železný vsadil na dva pilíře vlastní tvorby: tím prvním bylo zábavnější a rychlejší pojetí zpravodajství, než jsme znali z veřejnoprávní televize. Tím druhým byly nové formáty publicistických i zábavných pořadů. A ač se často v zahraničí inspiroval, licence nekupoval a rozhodl se pořady pojmout po svém. S některými formáty se český divák setkal zcela poprvé a oblíbenou atrakci si našla každá věková kategorie.
Hned zkraje vysílání zaujal diváky třeba publicistický pořad Tabu, ve kterém ve večerních hodinách lékař Roman Šmucler zpovídal své hosty ohledně kontroverzních, často i intimních či, jak už název napovídal, doslova tabuizovaných témat. Kontroverzní, ale přece jen více společenská témata otevíral v 90. letech i odpolední pořad Áčko. V něm se na moderátorských postech vystřídali třeba i dodnes známí Martin Veselovský nebo Pavlína Wolfová.
Ani v moderních lunaparcích nechybějí domy hrůzy, takovou atrakci zastával na Nově pořad Na vlastní oči, kde se investigativní případům věnovali Radek John, Josef Klíma a další novináři. Na problémy obyčejných lidí se pro změnu zaměřil pořad Občanské judo a přímou konfrontaci s politiky nabízel občanům o pár let později pořad Kotel, který měla pod taktovkou místy trochu agresívní Michaela Jílková (dnes něco v daleko umírněnější podobě předvádí na ČT).
Samozřejmě to nebyly jen vážné a politické formáty, kterými se Nova rozhodla zaujmout. Mladší diváci ocenili hudební pořad ESO, vždyť kdo by si nepamatoval legendární pozdrav „Čágo bélo, šílenci!“, prostřednictvím kterého se s diváky loučila moderátorka Tereza Pergnerová, která bohužel zažila i stinné stránky slávy lunaparku. Na mladé diváky cílil i pořad Rande se Slávkem Bourou a Markétou Mayerovou, tehdejším nejen moderátorským, ale i manželským párem, jenž na diváky promlouval i ze Snídaně s Novou. Mimochodem, právě Snídaně (dnes už před přízviska „s Novou“) je jeden z nejdéle vysílaných nováckých pořadů. A na své si přišli i příznivci soutěží. Nemuseli se spokojit jen se starou střelnicí, na výběr měli hned z několika druhů drobného hazardu a přiměřeného riskování, jak své diváky zdravil Jan Rosák v pořadu Riskuj!
Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte
Aby těch nových zážitků nebylo málo, sám Vladimír Železný se rozhodl promlouvat k návštěvníkům a poodhalovat jim, jak se jednotlivým atrakcím daří. Jako občerstvení při svém vyprávění nabízel místo cukrové vaty koláče sledovanosti, které říkaly jediné: TV Nova je na prvním místě, a to dokonce s velkým náskokem.
Volejte řediteli se pořad jmenoval z jednoduchého důvodu – diváci se mohli svěřit se svými prosbami a nápady samotnému Železnému, který na vzkazy diváků s laskavým a šibalsky podnikatelským úsměvem každé sobotní poledne odpovídal a nezapomněl si při svém povídání brýle popostrčit na nos, snad aby zdůraznil, že mu na reakcích diváků opravdu záleží. To ovšem on nepředstíral – moc dobře věděl, že divák je ten, o koho jde na prvním místě. Jedině díky spokojeným divákům mohl postupně prodlužovat reklamní bloky a inzerentům nabízet častější prostor pro reklamy, které měly být původně vysílány až po prvních 45 minutách programu. Tato doba se brzy zkracovala, sledovanost Novy kvůli tomu ovšem neklesla. Diváci byli spokojeni, stejně tak inzerenti, tím pádem i Vladimír Železný. Jde o jednoduchou rovnici, která ale byla úplně něčím jiným, než čím se musela a i dnes musí řídit veřejnoprávní Česká televize.
Z moderátorů hvězdy obrazovek
Úspěch Novy ale nezapříčinily jen nové formáty nebo moderní zpravodajství. Diváky si ředitel Novy rozhodl „zaháčkovat“ nápadem, že ze samotných moderátorů udělá podobné tuzemské hvězdy, jakými do té doby byli jen populární herci nebo zpěváci. Být moderátorem na Nově tak znamenalo stát se zároveň marketingovou tváří stanice. A musí se nechat, že to byl skvělý tah – vždyť i dnes, po třiceti letech, si pamatujeme, kdo byl tváří jakého pořadu. Zkrátka i samotní moderátoři měli být důvodem, proč si divák zapne televizi a dá přednost Nově před ostatními stanicemi.
Dnes bychom tak jednání Železného mohli označit populárními marketingovými termíny, které tehdy ještě nikdo neznal – z moderátorů vytvořil influencery a prostřednictvím cross proma jejich oblíbenost ještě zvyšoval. Moderátoři Novy se totiž ukazovali nejen ve svých pořadech, ale i v těch, které s nimi tematicky vůbec nesouvisely. Byli zváni jako porotci do soutěží, třeba do hudebního pořadu DO-RE-MI, nebo se museli účastnit estrád, z nichž divácky nejoblíbenější byly řadu let Novoty, později například Zlatá mříž.
Osobnostmi se ze dne na den nestaly jen tváře zábavných pořadů, ale i Televizních novin. Zpravodajstvím provázela dvojice Zbyněk Merunka a Stanislava Wanatowiczová Bartošová, která byla o několik měsíců později vystřídána populárnější Evou Jurinovou, a dvojice Martin Severa a Jana Leichtová, později nahrazena Martinou Kociánovou a poté Jitkou Obzinovou. V dalších letech Nova do role zpravodajských moderátorů obsadila třeba oblíbeného Karla Voříška, Pavla Zunu nebo Mirku Čejkovou.
Ze sporťáků si určitě ještě dnes vybavíte čahouna Pavla Poulíčka, kterému mimochodem při jeho kariérních začátcích na TV Nova bylo pouhých devatenáct let a jenž si srdce diváků získal i moderováním jednoduché soutěže Kolotoč. Jeho sportovním kolegou byl zkušenější Václav Tittelbach, a ani co se týká předpovědi počasí, nemusí dnes většina diváků dlouho pátrat v paměti – pozici nezapomenutelné rosničky zastávala Michaela Dolinová. Ta se v televizních žebříčcích oblíbenosti rychle stala konkurencí poměrně esoterického, avšak populárního Jána Zákopčaníka, jednoho z moderátorů počasí na České televizi. Michaela Dolinová pojala své moderování opravdu nevšedním způsobem – po jejím boku se ve studiu objevoval tučňák a Dolinová se nebála používat novotvary typu „sněhánky“. Na postu rosničky tehdy započal svou nováckou kariéru i pořád velmi známý Rey Koranteng.
České seriály? Tehdy ne
Důvod, proč dát lunaparku přednost před tradiční poutí, byl také ten, že i tu hrstku moderních atrakcí brzy převzal pod svá křídla právě lunapark TV Nova. Lépe řečeno – Českou televizi přeplatil. Jen si vzpomeňte na legendární seriály Dallas a Beverly Hills 90210. Tipli byste si, že je pro české diváky objevila televize Nova? Omyl, českým divákům je jako první přinesla tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského z České televize. Jenže pak rozhodly peníze. Ačkoliv byly osudy ústředních rodin tuzemskému publiku extrémně vzdálené (v případě Dallasu šlo o příběh naftařské rodiny ze Středozápadu USA, v případě Beverly Hills jsme pro změnu sledovali bohaté americké teenagery jezdící na vyučování kabrioletem), přesto si je diváci České televize rychle zamilovali, čehož Nova využila a získala vysílací práva pro sebe. Je ovšem fér dodat, že Česká televize nezahálela – na jejích kanálech se v 90. letech postupně objevila spousta dalších legendárních zahraničních seriálů, třeba animovaní Simpsonovi, rodinné sitcomy Krok za krokem nebo Alf, ale i moderní seriály typu Ally McBealová a Sex ve městě. Zajímavé ovšem je, že se Vladimír Železný vehementně vyhýbal seriálům českým, a dokonce se o nich ve Volejte řediteli negativně vyjadřoval. Jednou z mála výjimek byl sitcom Nováci, který se ovšem po své premiéře v roce 1995 nesetkal s pozitivní reakcí diváků (pro zajímavost – na ČSFD mají dnes Nováci mizivé hodnocení 13 procent), druhou seriál Hospoda. Ten už si své diváky našel, snad díky hvězdnému obsazení. Štamgasty si zahráli nejen přední herci typu Petr Nárožný nebo Jan Kanyza, ale třeba i režisér Jiří Menzel.
Místo českých seriálů vsadil Železný na zahraniční tvorbu, která byla pro českého diváka novinkou – třeba na seriály Pobřežní hlídka, Walker Texas Ranger, JAG, Xena nebo Vražedné pobřeží. Za zmínku stojí i nekonečný seriál Tak jde čas, který je v USA vysílaný už od roku 1965. Nova zkrátka upřednostňovala americkou tvorbu, zatímco na tu evropskou, především německou a rakouskou, se tehdy zaměřila konkurenční Premiéra, respektive Prima. Jednu z mála výjimek tvořil na Nově německý seriál Stefanie, vysílaný v dopoledních hodinách a cílený na ženy v domácnosti. Populární pořad Sama doma uvedla totiž Česká televize až v roce 1998.
Vladimír Železný představil českým divákům ovšem ještě jeden televizní div světa, který si tuzemské publikum zamilovalo, a Železný tak potvrdil svou roli televizního vizionáře, alespoň v té době. Postupně totiž nakoupil licence několika středoamerických a jihoamerických soap oper, přičemž celou mánii ohledně telenovel tehdy odstartoval slepou Esmeraldou. Ano, první telenovelu sice vysílala ještě dříve TV Premiéra, ale kvůli špatnému pokrytí se ani vzdáleně nestala takovým fenoménem jako Esmeralda. Mexické soap opeře tehdy propadlo nejen ženské, ale i mužské publikum a ulice byly v době, kdy se Esmeralda vysílala, bez nadsázky poloprázdné. Telenovela měla až takový úspěch, že se ji tehdy Železný rozhodl přesunout na páteční prime time, tedy na 20.00, což je jeden z nejsledovanějších časů celého týdne. Po Esmeraldě následovala Kassandra, Divoký anděl a další telenovely.
Nova samozřejmě nezapomínala ani na mužské publikum, pro které nakoupila zahraniční erotické filmy vysílané v noci. Mimochodem, z dnešního pohledu zní neuvěřitelně, že vybrané části těchto nočních filmů byly tehdy reprízované ve Snídani s Novou (!), která v té době vysílala už od pěti hodin ráno, tedy ještě v čas, kdy byla erotika povolená. Co se týče domácích pořadů s erotickou tematikou, zapomenout nejde na bizarní formát Počasíčko, vysílaný po desáté hodině večer. Nahé manekýny se v něm postupně oblékaly podle toho, jaká byla předpověď počasí, a aby si na své přišly i divačky, později se v Počasíčku objevovali i muži. Komu tento úlet nestačil, mohl si v programu zaškrtnout talk show Peříčko, kde se na moderátorských pozicích vystřídala třeba Jana Štefánková, Soňa Polónyiová nebo Zuzana Belohorcová.
Hvězdy, které hasnou
A ač Vladimír Železný v závěru devadesátých let zvládl rozchod s investorem CME, a dokonce Novu přestěhoval do nových a prostornějších studií na Barrandově, jeho kariéra principála se pomalu blížila ke konci. Divákům stihl představit ještě několik televizních evergreenů, třeba soutěž Chcete být milionářem? s nezapomenutelným a pro tento pořad výborným Vladimírem Čechem, ale v roce 2003 byl z postu ředitele definitivně odvolán. Až po jeho odchodu začaly na Nově vznikat divácky oblíbené české seriály, jako je Pojišťovna štěstí (2004), Ulice (2005) nebo Ordinace v růžové zahradě (2005), a hojně přibývaly licence úspěšných zahraničních reality show typu Česko hledá SuperStar (2004) nebo Big Brother (2005). V podobnou dobu diváci ovšem zatoužili nejen po staré dobré pouti, která nějaké nové atrakce přece jen nakoupila, ale i po jiných zábavních parcích, které postupně otevíraly své brány. Na ten první, na TV Nova, který nás uvítal před 30 lety, ale jen tak zapomenout nejde.
