Česko před dvěma lety odvezlo za dramatických okolností z Afghánistánu na dvě stovky lidí, mezi nimi i Afghánce, kteří tam pro náš stát pracovali zejména jako vojenští tlumočníci. Řada dalších se ale na palubu evakuačních letadel nedostala, přestože se o to snažili ze všech sil. Teď se bojí o své životy a prosí český stát, aby jim pomohl, když oni v rizikových situacích dlouhá léta pomáhali jemu. Česko se k nim ale nechce znát – evakuace z Afghánistánu je už prý uzavřená věc.
Jsme čtyři spolužáci z vojenské akademie v Brně, pracovali jsme pro českou armádu a všichni se teď musíme skrývat, říká mi přes aplikaci WhatsApp Kais, jeden z bývalých afghánských tlumočníků našich jednotek v této zemi. Tři z nich mají podobný osud. V roce 1983 je vyslali na studium do komunistického Československa, aby se tu stali důstojníky Afghánské lidové armády, bojující po boku sovětských jednotek proti domácím povstalcům, takzvaným mudžáhedínům.
Kais i jeho kolegové Sabur a Enajatullo (jména jsou z bezpečnostních důvodů změněna) dostudovali v roce 1989 školu, která se tehdy jmenovala Vojenská akademie Antonína Zápotockého (VAAZ) a sídlila v Brně. Nevnímali komunismus jako zlo, vzdělanější Afghánci z měst brali sovětskou okupaci podobně jako později tu západní, protože podle jejich vnímání přinášela do zaostalé země pokrok – emancipaci žen, vzdělání pro široké vrstvy, pokrokové metody v zemědělství, silnice, průmysl…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
