Nájezd wagnerovců na Moskvu nám minulý týden ukázal, že svrhnout tamní režim může jen jakákoli trochu silnější ozbrojená skupina s několika tanky. Rozpad země by už poté následoval přirozenou cestou. Rusko zřejmě čekají horké chvíle – a nás se to týká taky.
Kdysi mi kamarád v Kyrgyzstánu popisoval tamní politické poměry – ke změně vládnoucí politické garnitury prý stačí najmout si dav chuligánů a poslat ho s klacky dobýt prezidenský palác.
Ukazuje se, že něco takového může fungovat i v současném Rusku, jen onen dav musí být jiná kategorie. Těžká technika, něco málo tanků, alespoň jeden protiletadlový systém, pět tisíc lidí. Nebýt záhadné otočky 200 kilometrů před cílem, nad kterou si mnozí dodnes lámou hlavu, asi by to i stačilo.
Chronologie je dobře známá. Po údajném bombardování polního tábora wagnerovců, z něhož obvinil ruskou armádu (ta to ale odmítla), došla Prigožinovi trpělivost. Vzal to jako další z podrazů od svých dlouholetých rivalů, ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova. Poslední dobou s nimi měl spory o dodávky munice a zaminování cest, po nichž šly jeho jednotky z Bachmutu. Tohle byla poslední kapka.
Svým vojákům dal Prigožin příkaz obsadit Rostov na Donu především v okolí velitelství Jižního vojenského okruhu. Na štábu, který řídí ruské jednotky na Krymu, Severním Kavkaze a v okolí Ukrajiny, se nesetkal prakticky s žádným odporem.
Tažení na Moskvu
S náměstkem ruského ministra obrany Jevkurovem, veteránem z Afghánistánu, si Prigožin sedl na traverzu před velitelstvím a pohovořil. Slibu, že se vyřeší jeho základní požadavek, totiž hlavy ministra Šojgua a Gerasimova, se ale nedočkal.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
