„Bylo to fakt hrozný. Začalo mi docházet, co se mi stalo, i když jsem si to nepamatovala,“ devatenáctiletá Naďa zjistila, že byla znásilněná, až druhý den od známého, který v baru, kde k tomu došlo, taky byl. Ona sama měla několikahodinové okno.
S největší pravděpodobností ji omámil její znásilňovatel.
„Je lepší, že si to nepamatujete,“ řekla jí pak gynekoložka.
Tedy – Naďa nejprve zamířila na pohotovost. Ale to předbíhám. Vezmu to od začátku, respektive od jedné letošní dubnové noci v Českém Krumlově, kde k tomu všemu došlo. Odtamtud Naďa pochází, a i když už žije jinde, čas od času do Krumlova zajede za rodinou a kamarádkami, jde se známými do baru, zatančit si, napít se.
„Ten večer jsem se potkala s pár kamarády a dali jsme si několik skleniček. Ale byla jsem v pohodě, nevypila jsem víc než normálně. Do té doby se mi nestalo, že bych měla takové okno nebo že by mi bylo tak hrozně špatně. Ani když jsem vypila mnohem víc,“ říká.
Usmívá se, ale mám pocit, že se úsměv brzy překlopí v pláč, že masku statečné holky, co to zvládá a má pod kontrolou, už dlouho neudrží. Zahledím se z okna pražské kavárny Slavia, ať má možnost se nadechnout sama pro sebe.
NIKDO NIC NEUDĚLAL
Naďa pokračuje: „Vybavuju si toho chlapa. Protože jsme se trochu znali, tak jsme si povídali a dali si panáka. A pak za mnou přišla kamarádka, že se přesuneme jinam, a tam už začínám mít výpadky paměti. Kámoška mi později řekla, že jsme potom šly ještě jinam, ale to už si nepamatuju. Tam ten chlap podle ní byl taky, prý vlastně chodil s námi. Ale… Já pak už vlastně nic nevím. Pamatuju si až, že jsem se druhý den probudila kus za Krumlovem u té kamarádky doma. To bylo dost šílený. Bylo mi hrozně špatně, bolelo mě tělo a velkou část předchozí noci jsem si nepamatovala. A pak, od jejího přítele, který mě vezl zpět do Krumlova, jsem se cestou v autě začala dozvídat, co se ten večer dělo.“
Naďa opakuje, že si nic z toho nepamatuje. Měla okno, bylo jí zle, našla modřiny a škrábance na divných místech, bolel ji podbřišek, říkala si, že asi bude brzy menstruovat, protože jí to menstruační bolest připomínalo.
Byla zmatená – i když se už občas dřív opila, vždy si vše pamatovala: „No a pak mi ten kamarád řekl, že jsem byla asi hodinu zavřená s tím chlapem na záchodech a že každému, kdo tam zašel, muselo být jasné, co se děje. A prý to znělo tak, že jsem si to rozhodně neužívala, ale nikdo nic neudělal.“
Dozvěděla se taky, že dlouho zvracela a byla úplně mimo.
Vytahuje telefon a ukazuje mi fotky. Koukám na modřiny na zádech, předloktích, stehnech, podlitinu kolem oka. Nevím, co říct. Nedá se nic moc říct.
Během oné jízdy v autě od kamarádky jí začalo docházet, co se stalo, že ji ten chlap, co se kolem ní celý večer motal, omámil a znásilnil. Když posléze kamarádce zavolala, potvrdila jí, že poté, co byla Naďa už zhruba hodinu s tím mužem na záchodech, dostala o ni strach a šla pro ni. Když na záchody dorazila, onen muž právě Nadě zapínal kalhoty.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
