Panuje rozšířené přesvědčení, že monarchie určitě musí být jiná, a dokonce se objevují úvahy, že odchodem Alžběty II. je celý tento institut ve Spojeném království v ohrožení, které tu ještě nebylo. Tahle konstrukce stojí na reálné skutečnosti, že královna byla v žebříčcích popularity u svých poddaných jasnou jedničkou a princ Karel za ní v této disciplíně logicky zaostával. Alžběta byla sama o sobě institucí, Karel si naopak prošel velmi složitým osobním příběhem, kdy byl po rozvodu a smrti své první manželky, princezny Diany, značně nepopulární. Postupem času se ale jeho postavení u veřejnosti zlepšilo až do stavu, kdy si letos na jaře zhruba 60 procent Britů podle průzkumů myslelo, že Karel bude dobrým králem. Jeho syn William má sice v této disciplíně skóre nad 70 procenty, ale vzhledem k dvoutřetinové podpoře monarchie na ostrovech není ani Karlovo číslo jakkoli špatné.
Veřejnost byla navíc v posledních měsících Alžbětiny vlády téměř rovnoměrně rozpolcena v názoru, zda by měl Karel trůn odmítnout, a otevřít tím okamžitě cestu ke královskému titulu princi Williamovi. I to svědčí o zlepšené Karlově pozici a relativně dobrém východisku k jeho panování.
Nelze proto čekat, že by se nástupem Karla III. britská monarchie dostala do nějakých větších problémů. Ostatně to zatím potvrzují projevy podpory nového krále od britských občanů v týdnu po jeho nástupu na trůn.
Ztráty korunek
Je proto zajímavé, že brzké problémy, či dokonce možný konec monarchie věští téměř výhradně zahraniční komentáře a prim v nich hrají listy z USA. Ty jsou ale ovlivněny dvěma americkými skutečnostmi, jež ve Velké Británii příliš nepůsobí. První je veřejné vystupování manželky králova mladšího syna Harryho a jeho ženy Meghan Markleové, která v amerických médiích rozšířila obvinění z rasismu v královské rodině, a druhým je rostoucí republikanismus v některých státech, jež mají stále v čele britského panovníka.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
