nahoru

Česká šlechta aneb Soupeření Schwarzenbergů, Lobkowiczů a Kinských v časech republiky

Petr Sokol 4. srpna 2020 • 11:20
Česká šlechta aneb Soupeření Schwarzenbergů, Lobkowiczů a Kinských v časech republiky
foto: Jan Ignác Říha

Českého krále sice více než sto let nemáme, ale z časů monarchie nám dodnes zůstala řada rodin, které se souhrnně označují jako šlechta. Kdo to je a co chtějí?

Naše zákony nyní neznají oficiální vymezení toho, kdo je šlechtic a kdo ne. V právním řádu stále teoreticky figuruje zákon o zrušení šlechtických titulů. Přesto významné šlechtické rodiny zůstávají tím, co nás spojuje s naší dávnou i pozdější historií.

Historicky se šlechta vyvinula z družiny panovníka, jejímž členům byly svěřovány důležité funkce ve státě i správa nad částí území, kterému panovník vládl. Postupně se družiníkům svěřené území stalo dědičným a začaly se k němu vázat jednotlivé šlechtické tituly. V průběhu staletí se také vytvořil propracovaný systém hierarchie, jež odlišovala různé stupně šlechtických titulů. Například v českých zemích byl na vrcholu šlechtického žebříčku rod, který nesl titul kníže. Za tradiční české knížecí rody bývají považováni Schwarzenbergové, Lobkowiczové a Kinští, i když vzhledem k našemu začlenění do habsburské monarchie se za knížecí rody náležející k zemím Koruny české počítaly i další důležité rody.

V posledních desetiletích habsburské monarchie se ale role šlechty, jež byla původně klíčovou pro vládní, správní i ekonomický systém státu, začala částečně oslabovat.

Masarykovská koncepce

Zcela na odporu vůči šlechtě jako údajně cizorodému a prý německému prvku pak byla ideologicky postavena první Československá republika. Velká část českých vlastenců šlechtu spojovala s habsburskou monarchií a vytýkala jí „němčení“.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku